Simon Birch

Přestože je John Irving snad v každé tuzemské domácí knihovně a přestože já jsem vášnivý čtenář, nějak se mu celý život vyhýbám. Jednou jsem zkusil číst Svět podle Garpa a nedopadlo to. A ani na plátně nám to spolu nějak neladí. Svět podle Garpa jsem doslova z vypětím sil dokoukal, Pravidla moštárny jsem nikdy nějak neviděl celé (takže to je možná dobrý film) a tuhle "Modlitbu za Simona Birche" jsem protrpěl. Je to ale absolutně úplně o hovně. Pořád dokola nám vypravěč a titulní pidihrdina sděluje, že teď se změní něčí život, že teď se děje něco obrovského, že Simon je určen k něčemu makabrozně velikému, že teď se začne věřit v Boha, a jako podkres těmto proklamacím se na plátně odehrává neemocionální otravná nuda. Navíc je hlavní liliput tak otravnej (bohužel jsem to viděl s dabingem a ten tomu asi nepřidá), že by ho člověk nakopl, až by do prdele letěl... A přitom člověk tak nějak cítí, jaká síla byla v Irvingově předloze, co bylo jejím poselstvím. Ale tenhle film tak nějak klopýtá, chvilku se věnuje tomu, chvilku něčemu jinýmu, postavy pro mě postrádají motivaci a jakýkoliv rozměr, jsou to jenom loutky, které pronáší hlubokomyslná hesla. A u tohoto typu filmu je to stěžejní problém. No prostě to stálo za hovno, vypadá to staře, levně, otravně, hudba generická, jen ten Jim Carrey si to neuvěřitelně dává... ;-). Dávám jednoho dobře rostlého liliputa. (04.05.2020)

Přestože ve filmu chyběly stěžejní události, věci se udály jinak a Owena Meanyho jsem si vždy představovala také jinak, film Simon Birch mě zaujal, že jsem se dívala až do konce. Milovníci Johna Irvinga, nepouštějte si Svět podle Garpa, ale toto. Modlitba za Owena Meanyho patří k mým nejoblíbenějším knihám a nevěřila jsem, že by se dala promítnout do filmu. A jak už jsem řekla, s knihou to nemá zase až tak moc společného, přesto je to hezké a hřejivé. (04.10.2013)

Docela typický J. Irving libující si v nevšedních handicapech a situacích. Samozřejmě že film je smutný, ale je o opravdovém přátelství a citech na celý život. Skýtá tajemství a jitří rány. Malý Simon byl autentický a byl tahounem celého filmu. Již od počátku mi byl sympatický se svým zralým pohledem na svět, i když lpěl na opravdu zvláštních myšlenkách o svém působení na tomto světě. (25.10.2010)

Film podľa mojej najobľúbenejšej knihy od najobľúbenejšieho spisovateľa. Modlitba za Owena Meanyho od Johna Irvinga. Podľa veľmi malej časti z nej. Pekný a dojímavý príbeh o silnom priateľstve dvoch chlapcov, ktorý doplnila nádherná muzika. A vy? Ak chcete vedieť ako to naozaj bolo a ako to všetko dopadlo, prečítajte si knihu. Je výborná. (23.11.2013)

Moralizující kýč o tom, že co Bůh činí, dobře činí. Vypravěč sice dojde k názoru, že Simon byl skutečně boží nástroj, protože nikdo jiný než lilipután by se neprotáhl malým oknem školního autobusu, který spadl do jezera, a nezachránil tak jiné dítě, ale zásadní otázka je, proč všemocný Bůh dopustil, aby autobus plný dětí spadl do jezera. Stejně tak se zdá od Boha poněkud neslušné, že nechal zabít půvabnou vypravěčovu matku baseballovým míčem. Jak vidíte, děj filmu je veden strašlivě násilně a nepravděpodobně. A ještě ke všemu se pro odlehčení snaží chvílemi být komedií. Scéna s katastrofou na dětské hře o narození Ježíše je sice povedené, ale do kontextu se nehodí. Dvě hvězdičky za celkový umělecký dojem. (26.12.2013)