Frekvence

Frekvence na tom, co se týče logiky, není úplně nejlépe, nicméně já si ji užil více než Osudový dotek, Svěrací kazajku či Dvanáct opic. Všechno jsou to u mě sice pětihvězdičkové zážitky, Frekvence však i díky hereckému duu stojí ještě o stupínek výše. Dennis Quaid patří stejně jako James Caviezel mezi mé oblíbence, a tak není divu, že jsem od Frekvence očekával hodně. A hodně jsem taky dostal. Časové paradoxy neřeším, jednak bych je musel řešit v každém podobně laděném snímku (včetně všech tří dříve zmíněných), navíc jde o žánr sci-fi, ke kterému předem přistupuji vždy s jedním okem přivřeným. Gregory Hoblit měl práci hodně ulehčenou, diváka dokáže vtáhnout do děje samotný příběh, a když ne, tak to za něj udělá ústřední dvojice či hudební doprovod Michaela Kamena. Hoblit tu je jen aby dohlédl na to, jestli bude film správně držet pohromadě. Konec je sice hodně přehnaný po logické stránce, ale mé přivřené oko tentokrát ztrátu půlhvězdičky zachránilo. (19.03.2009)

Nelogické, zdlhavé, istým štýlom možno zaujímavé, ale premárnený potenciál je snaď ešte horší stav ako žiaden. Osobne ma nezaujalo vysvetenie daného javu v pozadí TV, nie vlastne tento jav a jeho zmena, vnímanie sa tuna vôbec neriešia. Proste oprášime vysielač a hurá do neznáma... "sranda". Laciný vzhľad som sa snažil vysvetliť daným rokom vzniku no a životné role som nepostrehol. 6/10 (18.12.2009)

Obzvlášť zajímavými shledávám scény transformace přítomnosti, kterážto pramení ze změny minulosti. Nicméně jedna má výtka směřuje k nelogičnosti závěru. Sice v minulosti prostřelí otec vrahounovi ruku (to by se dalo snést), a v přítomnosti ji sice také má pryč - nicméně žije, je na svobodě. Musel se tedy celou dobu 30-ti let kdesi skrývat, dalo by se spíše očekávat, že zmizí úplně. Jinak se rozhodně jedná o zajímavý film, s výbornou kamerou, režijí a hereckými výkony a celkem originální myšlenkou. (21.02.2004)

Gregory Hoblit je inteligentný komerčný režisér, ktorý má niečo ako vlastný autorský prístup. Nie je zrovna výrazný, ale znalci jeho diela určite vedia, o čom hovorím. Frekfencia je asi vrcholom jeho tvorby. Mainstreamový produkt, ktorý má prepracovaný scenár, akceptovateľné časové paradoxy a s mierou zvládnutý patetický záver, ktorý neruší a nezkazí dojem s napínavej zábavy predchádzajúcich takmer dvoch hodín. Páči sa mi, že postavy berú to, čo sa deje ako fakt a nepozeráme sa prvú hodinu na ťukanie si do čiel všetkých postáv, kým pochopia, že sa jedná o skutočnosť. (06.07.2012)

Pro téma cest časem a ovlivňování minulosti platí, že je nemožné důsledně vychytat všechny vznikající časové paradoxy. A tak, přestože je ve Frekvenci těch lapsů celá řada, je lepší se v nich nešťourat a spíše si užívat parádní jízdu příběhem, který vás donutí netrpělivě čekat na každou další scénu, každý další nečekaný zvrat způsobený zásahem do minulosti. Skvěle napsaný scénář kombinující krimi thriller, sci-fi a rodinné drama je totiž plný napětí a zvratů přestože je z velké části postaven na dialozích. A je tomu tak í díky dokonale sehrané dvojici Quaid a Caviezel v hlavních rolích. (31.05.2010)