Pětadvacet jednadvacet

Tenhle korejský retro seriál ze sportovního prostředí je překvapivě dospělé K-drma. Odehrává se totiž na pozadí v podstatě státního krachu Jižní Koreje v 90. letech, řeší se tam finanční problémy, šikana, tělesné tresty, 11. září a celkově je to na poměry žánru velmi uměřené. Navíc některá scenáristická řešení mě zaujala. Takže doporučuji. (10.10.2023)

Také jsem (jako uživatel mas0n) nabyla dojmu, že první dvě třetiny seriálu plynuly naprosto v pohodě, zatímco koncové působily osekaně, nedotaženě až matoucím dojmem. Vrcholovému šermu se seriál věnuje hodně podrobně, kdo očekával jen romantickou linku, která je tady mimochodem dost upozaděná, by mohl být zklamán. Musím se ale zastat hlavního hrdiny, respektive herce Nam Joo-hyuka. Nemám pocit, že by hrál špatně, obzvlášť v počátečních dílech plných finanční a rodinné beznaděje hrál výborně.  A stojím si za tím, že rozpačitý pocit z posledních dílů je zásadní vinou tvůrců, nikoliv herců! Velká škoda. (13.05.2022)

Zvláštní seriál... Jako by měl mít původně dvacet dílů, ale tvůrci potom zjistili, že seriál musí zkrátit a prostříhat. Do třináctého dílu je vše v pořádku. Potom ale přijde zlom, některé linky úplně vyšumí nebo jsou nedořešené či uzavřené zrychleně. Poslední díl už je prostě jen velký špatný, vzhledem k předchozímu vývoji seriálu moc nedává smysl. A to píšu jako člověk, který kdramata nesleduje pro romance. Dámy budou často ve svých názorech na zakončení jistě radikálnější. Dalším negativem je NJH, respektive jeho herecké "umění". Jistě, často mu scénář nepomáhá. Například jeho přerod v uvědomělého reportéra, který staví práci nade vše, proběhl v jediné scéně... Ale jemu by ani dokonalý scénář nepomohl, protože prostě neumí hrát. Teď ale k tomu pozitivnímu - tím je vlastně všechno ostatní. V první řadě je to skvělá Kim Tae-ri (to jsem čekal, byla také jediným důvodem, proč jsem začal 2521 sledovat) a Bona (to je pro mě velké překvapení). Jejich vzájemný vztah, měnící se v průběhu let od obdivu/nezájmu, přes velkou rivalitu, až po přátelství, je na celém seriálu to nejzajímavější. A patří jim také nejlepší scéna, kterou je pro mě emotivní madridský finálový zápas. Vlastně se mi líbilo všechno spojené s šermem. Byla vidět poctivá příprava všech protagonistů. Navíc bylo k vidění poměrně málo nelogičností a chyb. Zasazení seriálu do konce devadesátek a začátku tohoto století bylo taky fajn. Celkově se jedná o nadprůměrný seriál s několika velmi dobrými hereckými výkony, který bohužel sráží scenáristický kolaps v posledních třech dílech. Čtyři hvězdy z velké části patří Hee-do a Yu-rim, které celý seriál táhnou. (04.04.2022)

Jihokorejská poslušnost (odevzdanost) je mi celkem cizí a dovede mě iritovat. Také mě štve, když někdo něco dělá a neřekne, proč to dělá a pak to má zásadní následky. Nakopal bych (a v Start-Upu se mi Nam Joo-hyuk líbil víc). Tolik negativa. Velkým pozitivem seriálu Twenty-Five Twenty-One je však Kim Tae-ri, která konečně dostala prostor blbnout, bavit se a hrát si. Už dřív jsem registroval, že má tato holka dost trhlý charakter, který ale z příkazu scénáristů a režisérů ukazovala jen málo. Zde si vyloženě mohla dělat co chtěla a sluší jí to. Taky dostala prostor něco zahrát, což je fajn. Upřímně, víc než romance, se mi ke konci líbila linie holčičího kamarádství s hlavní rivalkou (jen si kladu otázku, zda, kdyby mohli scénáristé něco změnit, by jednu hlavní postavu nechali sportovat za Rusko). OST (04.04.2022)

První dva díly seriálu mě rozhodně zahákovaly, potřeštěná hlavní hrdinka Na Hee Do (Kim Tae Ri) je naprosto neodolatelná, když začne řešit svoji stagnující kariéru šermířky. Potká v půjčovně mang mladíka Baek Yi Jin (Nam Joo Hyuk), který má pro její šílené eskapády pochopení, navzdory původnímu nedorozumění mezi nimi. Seriál přináší nostalgické ohlédnutí do konce 90.let, kdy v Koreji zuřila finanční krize, která zničila život mnoha lidem a rodinám. Seriál má neuvěřitelně povedenou nostalgickou atmosféru, emočně je vypjatý jako tituly z nulté dekády. Jenže on přidává něco navíc, mícha naprosto mazáckým způsobem romantické momenty, středoškolské třeštění party přátel (jakoby z anime, včetně plážového dílu!), sportrovní šerm a do toho naprosto vážné problémy a momenty reálného života. Uvidíte občas také trochu komedie, hlavně decentní romantiku, moc pěkně rozvinuté charaktery, tohle je skutečně drama žádná soap opera (nic proti nim, jen vysvětluji). Co mě na seriálu bavilo byl nejen výkon hlavní dvojky (Kim Tae Ri vypadá ve 32 pořád jako středoškolačka), hudba, ale také celkově povedená atmosféra, mix žánrů. Mínusem je, že po díle dvanáct cítím, že stopáž dílů je přetažená nad hodinu zbytečně (prostě to diváka moc vyčerpává a otupuje pozornost). Seriál díky přebytečné stopáži uplývá jakoby do ztracena, klidně mohl být o dva díly nebo hodně desítek minut kratší, finále jsem si přece jen představoval jinak, přesto památný seriál hodný reprízy. (14.05.2022)