Kousek nebe

Festivalová deprese, jak se patří. V dlouhých, statických a často informačně neuspokojivých záběrech vidíme rakouský venkov, fotogenický i krutý zároveň. V tomto prostředí se ocitá cizinec, obalený tukem, svaly a dobrosrdečností, což zaujme místní svobodnou matku. Ta pracuje jako pošťačka i servírka, stará se o malou dceru a stejně jako u většiny ostatních obyvatel odlehlé alpské vesnice je i její život určován ročními obdobími. Postupem času však do spokojeného vztahu zasáhne mužova nemoc a snímek se tak dostává do poloh Hanekeho Lásky či Trierova Prolomit vlny. Stejně jako o horskou půdu je potřeba pečovat i o vlastní mysl: Smířit se s existencí obřích nepohyblivých balvanů, tu a tam přemístit menší kamínky, které překáží, a dávat si pozor na sesuvy půdy. Koloběh života hospodářských zvířat navíc člověku dává každodenní perspektivu nevyhnutelné smrti. I v těchto omezených, a přitom stále dostatek prostoru umožňujících podmínkách (jak podtrhuje i zúžený obraz) však lze zažít lásku. Náročná podívaná se spoustou prchavých záběrů z venkovského života se divákovi odmění emočně drtivým závěrem. Není zač. (05.07.2022)

Táhlé komorní drama s neodpovídající stopáží, horské prostředí zde nehraje větší roli, děj by se mohl odehrávat kdekoli na venkově. Vnímám naprosto nevyužitý potenciál obou (ne nezajímavých) hlavních postav, o jejich minulosti nevíme téměř nic, přicházíme až k hotovému - svatbě. Poslední hodina filmu už se vysloveně vleče, zbytek postav téměř zmizí z děje, interakcí s ostatními vesničany je minimum. Zde jsem čekal víc, film rozhodně nevyužil všechny možnosti a když už se režisér snažil o přidání cizího prvku, snaha nepochopitelně vyšuměla do ztracena. 40 % (viděno v rámci Das Filmfest) (24.10.2022)

V jednoduchosti je krása, ktorú Michael Koch previedol na filmové plátno a nemusel sa ani veľmi unúvať nad vymýšľaním nadmerne zložitej dejovej linky. Práve naopak. Pomerne jednoduchý dej je tu vyobrazený klasicky artovým štýlom, ktorý ale nenudí a divák si určite príde na svoje. Vzťahy, jednoduchý život a nádherná príroda na pozadí jednej tragédie. Otázkou stále ostáva tá nepochopiteľne dlhá stopáž filmu miestami vyplnená nekonečnou prázdnotou, ale to už je o inej diskusii. 75 % (20.06.2023)

[KVIFF 2022] První a jediný film, ze kterého jsem letos odešel. Asi zbytečně, ale na mě už to bylo moc. Alpy miluji, ale ani dvou minutové čumění na zelenou trávu nic nezachrání od toho, abych dal baladu o životě na horách. Kdyby to nebylo dlouhé jak rok a v tak horší čas, asi bych to zvládl. Takt budu jen vzpomínat. Zajímavé provedení, zajímavé lokace a asi i celý příběh, ale ta statika všeho je záživná jako sraní v Amazonii v monzunové sezóně. (10.07.2022)

Tiché drama dvou zbloudilých duší, jež se střetnou v malebných horách a najdou jeden v druhém dlouho postrádaný bezpečný přístav. Zdánlivě pevné zázemí se však brzy začne bortit jako zvětralá skála a jejich nový start do života nabourá balvan v podobě nepříjemné zprávy, jejíhož možného příchodu už se nějaký čas tiše obávali. Vysněný start do nového života tak vystřídá neřízený sled událostí a nepřijemných změn, které oběma vyrvou společnou budoucnost z náruče a uvrhnou je zpět na křižovatku osudu, ze které není návratu. Dechberoucí panoramata z prostředí Alp, podmanivé statické scény a výseky z tamních pomalých životů doprovázené skvělým smyčcovým podkresem, který se člověku vryje pod kůži. (15.03.2023)