Podivné vyšetřování

Skvěle vystavěný příběh, který má od začátku do konce hlavu a patu a ani na vteřinu nenechá diváka vydechnout. Gian Maria Volonté předvádí skvostný herecký výkon v roli úspěšného šéfa oddělení vražd, který má charisma, respek a velkou moc ovlivňovat osudy ostatních lidí a své moci si je patřičně vědom. Jeho dlouholetá pozice na vrcholu moci ho dohání až k chorobnému fanatismu. Síla moci je navíc téma, které je aktuální i v dnešní době. To vše navíc za doprovodu opět skvělé hudby Ennia Morriconeho. MFF KV. (09.07.2014)

Manipulativní sebestředný představitel toho nejhoršího z arogance mocných, nebo pomalu šílející ritualista zvnitřňující pravidla a zbožšťující řád? Na první pohled jen to první, ale napětí mezi těmito póly vytváří rozpor v jednání hlavního hrdiny, který žene celý děj ve vražedném tempu kupředu. Snaha o absolutní kontrolu situace s potvrzením si bezmocnosti ostatních lidí, v jejichž očích a jejich strachu může vidět svou moc a tím růst sám před sebou. A naopak touha být potrestán za porušení těch hranic zákona, které vymezují hřiště, ve kterém se stal sám králem. A o tom, kdo je oním krkem, jenž hýbe hlavou, nemusí nikdo dík závěru pochybovat. Skvělý způsob vyprávění, kamera, střih a samozřejmě hudba. A Volonté film katapuluje do nebeských sfér./// P.S. Anglicky dabovaná verze v distribuci Columbia (běží v tv na kanále Cinemax) má změněné řazení některých scén (ty s instalatérem a modrou kravatou a detektivem co jde hledat inkriminovanou kravatu k Volontému domů). V italské verzi (pro česká kina otitulkováno v 70. letech, viděno v Ponrepu) jsou scény řazeny nechronologicky, což sice ztěžuje prvotní pochopení, ale jen více dokazuje Petriho svěží a diváky znejisťující styl. (18.03.2014)

Podivné? Ale kdeže... Bylo to ulítlé, režisér byl nejspíš pěkně zkouřenej a měl pořádnou pifku na italské papaláše. Velmi mě oslovil satirický a současně kritický pohled na státní úředníky opojené mocí, které už prakticky nic nemůže ohrozit, což v tomto snímku výborně personifikoval a ztvárnil Gian Maria Volonte. Když nejdřív začal sám sebe vyšetřovat a později se udávat, byl příliš vysoko, než aby mu to někdo věřil nebo ho nechal padnout. Nakonec to připomínalo výlet za hranice nejbizarnějšího absurdistánu.... (19.11.2010)

Taliansku kinematografiu mylujem, a presne tento film mi opat zasmakoval. Vyborny pribeh o policajnom inspektorovi, ktory spachal chladnokrvnu vrazdu, ba dokonca nechal po sebe stopy veduce k jeho osobe a bol si pri tom stopercentne isty, ze sa mu nic nemoze stat. Nasledne rozbehnute policajne vysetrovanie dokonca vedie k inej osobe nez k samotnemu inspektorovi. Rezia Elia Petri je vyborna, a hoci ma film v strede dost nudy, zaver to bohate vynahradi. Hudba Ennia Morriconeho je vyborna. 85 % (03.01.2015)

Politická tézovitosť (zlí pravičiari a dobrí ľavičiari) z toho trčí ako slama z topánok: anarchisti a aktivisti sú pre tajné služby a políciu tŕňom v oku ako potencionálni nositelia zvratu v spoločnosti. Preto je potrebné ich v každom okamihu sledovať, monitorovať a odpočúvať. A podľa možností im prišiť každý zločin. Preafektovaná slovná hnačka so zaujímavým,ale šablónovito spracovaným námetom (akoby som čítal odhalenia o prepojení krajnej pravice a polície v starších číslach A-kontry: spravodaji alternatívnych aktivít) a s dobre padnúcou hudbou Enia Morriconeho. Politické drámy,odhaľujúce prehnitosť systému a nahnuté výrazne doľava boli v 70. rokoch v Taliansku in a táto sa z nich nejako extra nevymyká. (24.12.2009)