VOD (1)
Epizody(6)
-
Nikdy mi nešlo být nejlepší z nejlepších, a tak jsem se rozhodl být nejlepší z nejhorších (E01)
-
Všechno automaticky dělám přesně naopak než ostatní (E02)
-
Jsem pro ně tak trochu Pippi dlouhá punčocha a Al Capone v jednom (E03)
-
A párty může začít! (E04)
-
Proč bych chodil do práce? Na takový kraviny nemám čas a navíc bych kvůli tomu přišel o spoustu zábavy (E05)
-
Přečetl jsem všechny knížky, co kdy kdo napsal, a ještě pár dalších (E06)
Obsahy(1)
Neuvěřitelný příběh Clarka Olofssona – nejznámějšího švédského gangstera, jehož nechvalně proslulé zločiny daly vzniknout pojmu „Stockholmský syndrom“. (Netflix)
Videa (2)
Recenze (41)
Tak přesně tohle jsem po tom šíleném Strangovi potřebovala vidět. Minisérie Netflixu s Billem v hlavní roli, která vypráví příběh skutečného zločince a jak se na začátku píše - něco je pravda a něco ne. Bill tu neskutečně válí a Clarka zahrál bravurně v celé etapě jeho života. Má to naprosto skvělou a jinou kameru, je to svižný, místy hodně zrychlený a celou dobu to na Vás působí dojmem, že Clark si ta odsouzení vlastně ani nezasloužil. Ale opak je pravdou, druhá strana jeho příběhu je o to víc děsivá, protože to byl ukázkový sociopat, který si myslel, že mu patří svět. 6 dílů uteče jak nic a nemohla jsem se od toho odlepit, tohle fakt sedlo a zatím je to u mě jeden z nej seriálů letoška. Celá Skasgardovic rodina je záruka kvality a seveřani prostě umí. Bez diskuze. Moje hodnocení: 10/10 ()
Mám to rozkoukaný, ale nestačim se divit. Musím konstatovat, jako pravověrný švédofil, že tady že Švédska dělaj pitomou sluníčkovou zemi. Vzhledem k tomu, že chápu, že seriál není úplně podle pravdy, tak si o Ollofsonovi a jeho aktivitách zjišťuji informace ze seriózních zdrojů, a koukám, že ono tom v tom seriálu zas není tak daleko od pravdy. Není divu, že se jim tam usazují kriminálníci. Po dokoukání celého seriálu musím konstatovat, že Clark je prostě odpornej týpek. Nevím, co bylo záměrem kreatorů, jestli jako tenhle tupec má vzbuzovat sympatie? ()
Velmi působivé a lze říci, že už konečně chápu, komu jsou věnovány hodnoty. Tak teď ještě v podobném duchu pojmout Heinricha Himmlera, Freda a Rosemary Westovy, hodně velkou naději má i Salvador Ramos. Měl bych jedno velké přání - aby byly zrušeny veškeré banky. Co by pak onen úžasný, charismatický a jedinečný Clark dělal? ()
Místy jsem se bál, že z toho dostanu epileptický záchvat ... vydržel jsem dva díly ... pak už mi začal fakt lízt na nervy, protože byl blbej, blbej jak poleno ... byl jen mladej a měl štěstí na holky, ženský a ... a hlavně měl štestí že ho hned neodpráskli ... tehdy byla fakt jiná doba ... a fakt se s nim hodně srali ... vůbec mi to nepřišlo jako podle skutečného příběhu nějakého zmrda ... a asi to mělo být vtipné ... pro mě, bohužel, nebylo ... ()
Bez potlesku. Plusy: Krásné retro a dobře zahraná role. Mínusy: Nejsem moc příznivcem vyprávěných příběhů, i když výjimka se najde. Dále postava, která jde 6 hodin na nervy. Já vím, za to nemůže film, to ten Clark. Ale je tak úporný, že i film působí jako oslava jeho osoby. Tolik k seriálu. Ke Clarkovi jen to, že to je sebestředný a neuvěřitelný kretén, kterému nějakým řízením osudu pořád všechno vycházelo. Malinkatý tupý mozeček zděděný zřejmě po rodičích, kteří byli také super kreténi. To dětství jsem mu teda nepřál. Za tu dospělost si ovšem zasloužil, aby ho někdo někdy odpravil. Jo, a taky měl schopnost potkávat samé extrémě hloupé slepice. Existuje spousta filmů, kde divák fandí zločinci, ať už plně, nebo částečně, nebo dočasně. Ale tady? Taky jsem zde nenašel odkaz, že existuje film o události s vyloupením Centrální stockholmské banky "Stockholm", případně "Stockholmský syndrom" z roku 2018. ()
Galerie (113)
Photo © Netflix
Zajímavosti (1)
- V seriálu je uvedeno, že pojem „Stockholmský syndrom“ vznikl podle Clarka Olofssona (Bill Skarsgård). Ve skutečnosti „Stockholmský syndrom“ vychází z případu přepadení banky v centru švédské metropole z 23. srpna 1973. Do pobočky Kreditbanky na náměstí Norrmalmstorg vtrhl dvaatřicetiletý Jan-Erik Olsson a zajal čtyři zaměstnance. Jedna z rukojmích, třiadvacetiletá Kristin Enmarková, si během šesti dnů v zajetí utvořila s jedním z kriminálníků silné pouto. Později uvedla: „Hledat v takové situaci vzájemné porozumění není zas až tak divné, je to strategie přežití. Několikrát jsme se sešli. Poznala jsem jeho rodinu a on moji.“ (cmenda)
Reklama