Děti Nagana

Má to sice svoje mouchy (třeba Dominik Hašek tam opravdu nemusel být fyzicky přítomen), ale přesto jde o povedený rodinný film se sportovní tematikou. Přitom v posledních letech u nás podobných počinů vzniká žalostně málo. Proto nechci hledat chyby, raději se zaměřím na silné stránky. K těm bezesporu patří pozitivně motivační příběh, který mladé může někam posunout. Autentickou dobovou atmosféru vkusně doplňuje velice příhodná hudba. Pak se také režisérovi podařilo dát dohromady slušné herecké obsazení, přičemž nejlépe se se svými rolemi popasovali Hynek Čermák, Klára Issová a vycházející hvězda Tom Breton. (70%) (24.08.2024)

Kdo zažil a sledoval OH 1998 a zmíněný hokejový turnaj v Naganu, tak si jistě při sledování tohoto filmu oživí svoje vzpomínky na tuto dobu. Já měla tehdy 14 let a stejně jako hrdinové ve filmu, jsme i my sledovali semifinálové drama s Kanadou ve školních lavicích s našimi učiteli. Krásný to zážitek. S filmem tak úplně OH v Naganu nesouvisí, v podstatě Nagano je zmíněno jen v pár úvodních minutách. Poté již sledujeme příběh chlapce, který se jako řada jiných, chce stát slavným hokejistou, v jeho případě Dominikem Haškem. Přidá se k němu parta různorodých děti a vytvoří tým, který na plácku začne hrát "hokej". Trenéra jim po nějakém čase začne dělat skvělý Hynek Čermák, jako otec jednoho z nich. Příběh je hodně podobný americkým rodinným filmům o různých partách dětí, co hrají nějakou hru či sport. Jednu hvězdu z plného počtu musím ubrat za rozmazleného hlavního hrdinu (fakt respekt k jeho matce, že mu jednu nevrazila), nedotažené a nadbytečné zápletky (Káťa a její otec, vztahy v partě, problémy hl. hrdiny ve škole a s nevlastním otcem...) a některé slabší herecké výkony. Ale celkově, čert vem všechna negativa, film objevuje staré vzpomínky, jak si řada z nás v roce 1998 koupila hokejky a šla si hrát na plácek za domem na Jágra, Šlégra, Růžičku, Haška..... A to je na tom to krásné :) (15.05.2023)

Hodně příjemná a překvapivě solidní podívaná, která sice není ničím originální, svůj účel ale splní. Je evidentní, že Dan Pánek byl v době konání Nagana malým klukem, protože zcela přesně zachytil to, co se tehdy dělo a jak hokejové šílenství zachvátilo bez výjimek celý národ. Devadesátková a nostalgická atmosféra funguje výborně, což platí i o trochu nenápadných, ale taktéž přesných kulisách, které mají dobový nádech. Příběh je tedy dost předvídatelný a klišovitý, to ale tolik nevadí, protože tempo je poměrně svižné, navíc funguje i po vztahové stránce, protože Pánkovi se podařilo minimalisticky a nenápadně zachytit poměry v několika rozvrácených rodinách, v nichž to asi není tak veselé, ale sportovní vyžití a parta kamarádů jsou jakýmsi únikem před realitou. A ačkoli mnoho prvků není dořešeno a zůstane u náznaků, opět to tolik nevadí. Výsledek je moc fajn i díky obsazení, v němž tedy chybí nějaký výrazný dětský talent, všichni zúčastnění ale hrají velmi dobře, jsou sympatičtí a probíhá mezi nimi potřebná přátelská chemie. Z dospělých pak nejvíc zaujmou Hynek Čermák, jemuž stačí nechat působit své charisma, a Klára Issová. Děti Nagana jsou možná trochu nenápadný film, v záplavě mnoha zbytečných a nablblých tuzemských komedií ale zaslouží pozornost, protože patří k těm nemálo počinům, u nichž se rodiče nemusí před svými potomky stydět, že jsou dojati. Více zde. 60 % (23.02.2023)

Kdybych měl označit nejhezčí období v životě řeknu devadesátky. Nevinné a plné úžasů, jak dobrodružných, filmových, sportovních. Už je to celkem dlouho, a tak můžou dnešní pokročilí třicátníci melancholicky polemizovat o tom, co za úžasy přineslo toto kouzelné období od Sametové revoluce až po dobu těsně před prvními dostupnými mobily. Taktéž jsem ročníkově zařazen do této doby a perfektně souzním s režisérem Pánkem nejen o filmových blockbusterech, které nás zavalili v kinech, taktéž denní rutině častokrát utrápených školních hodin s poznámkami a prověrkami a skvělých odpoledních a podvečerních blbnutích se sportovním náčiním všeho druhu. Film zachycuje období jara a léta 98 roku, kdy se každý chtěl po zlatém Naganu vytáhnout v umu honění se s otřískanou hokejkou o beton za míčkem. Utopil jsem se v mnoha detailech, které mě sem tam i vstříkly slzu do oka aspoň pár momentů. Otec v trenclích požírající křupky u lahváče, klasický blonďatý tarzan v modrém plášti jako školník, vyhrožující čítelka se znalostí místa zaměstnání rodičů žáka, věčný ohryzek v lavici, pogy, tamagoči, hokejové kartičky, které dosud pečlivě ochraňuji, í-ej-sports-ci-ne-gejm paření, kdo nehrál FIFU či NHL jakoby nežil, kšiltovka lapačka.. každej, co to prožil tohle dokáže a dokázal by ještě mrdu zážitků přidat typických pro tento věk, jenže bychom tu byli stráášně dlouho..ale jen v rychlosti otec mě tenkrát křečovitě držel u televize až to bolelo, říkal, že sem jeho štěstí a dáme góla. Dali sme to bylo řevu, že málem urval lustr ze stropu a blbnutí s hokejkou a kšiltovkou jsem od fandy Floridy Panthers a Johna Vanbiesbroucka z nedělním ranním shrnutí výsledků NHL přetavil ve vítězství ve florbalové lize mé pozdější střední školy..  Děkuji a přeji další emoční zážitky na filmovém poli pane Pánek. 80%  + za písničku Heroes, proč protože to byla v roce 98 společně s Puffem Daddym hitovka z Godzilly, na kterou jsem !MUSEL! za účasti akutních neštovic. :) (22.05.2023)

Parádní film jak pro děti, tak především pro ty dospěláky, kteří zažili Nagano v roce 1998. Jako bonus jsou tu nejen autentické komentáře Záruby a Vichnara, ale také super záběry ze školy v čele s učitelkou Babčákovou. Jako učitel se v mnohém poznávám a v mnohém poznávám své žáky. Tohle je prostě živě napsaný filmeček o rodinných, přátelských a trochu zaláskovaných vztazích. A to, že hokejová linka je tu spíše snová než reálná, mi rozhodně dobrý pocit z filmu nekazí. (12.03.2024)