Děti Nagana

Tak teď jsem se právě vrátil o několik desítek let nazpět časem a to dokonce ještě před rok 1998, kdy Dominik Hašek z kolektivního udělal individuální sport. Nejenom, že mi před očima proběhly mé adolescentní mače v hokeji, kopané, vybíjené nebo líném tenise, ale look Dětí Nagana ve mne evokoval vzpomínky na mnou oblíbenou osmdesátkovou tvorbu pro mlážež….na první dobrou plácnu třeba snímek Malý velký hokejista z roku 82. Škoda jen, že současní mladí herci z daleka nedosahují charizmatu svých dnes již dospělých předchůdců a hlavně jsem moc nepobral, proč Dan Pánek kouše do tolika jablek (vztah hlavního hrdiny s nevlastním otcem, sportovní minulost jeho dědy a jak to měl s postavou hranou Hynkem Čermákem, domácí násilí na dětech), když neměl v plánu žádné dojíst. Jinak příběh klasická Davidogoliáština aneb lapačkou z kšiltovky vychytám i Jardu Jágra a tak tři hvězdy za ty vzpomínky na bezstarostné dětství. (15.05.2023)

25 let od Nagana jsem ja osobně oslavil v Praze, kdy jsem měl možnost vidět legendy českého i slovenského hokeje v O2 aréně v podařeném exhibičním zápase. Na děti Nagana jsem původně chtěl jít do kina, ale nějak to tehdy nevyšlo, tak jsem si počkal na Netflix. Takhle krásně jsem si na dětská léta pěkně dlouho nezavzpomínal - v době tohoto největšího úspěchu českého hokeje jsem měl 8 let a celý turnaj jsem tehdy nadšeně s otcem prožíval, do toho jsem snad v každé volné chvíli chodil hrát hokej ven a dělal většinu věcí, co jsem v tomto filmu viděl - hrál si na Haška či jiné hráče, byl jsem nadšený, když jsem dostal svou první brankářskou hokejku, kšiltka jako lapačka, míček vystřelený nekdě za plot, do auta nebo okna - to byl ten správný průser. V rámci možnosti se z tohoto filmu podařilo dle mě vytřískat asi maxium, takže za mě spokojenost. Škoda, že dnešní děti tohle ve volném čase nezažívají, protože ty top vzpomínky, které mám v sobě díky tomuto filmu zase na chvíli ožily a za to jsem rád především...80%. (15.05.2023)

Bohužel film, který balancuje na poli několika subžánrů, ale neví čím chce přesně být. Filmem o dospívání v devadesátkách? Nebo filmem o naplňování svých snů? O první lásce? Či hledání sebe sama a své role v nově vzniklé rodině? To všechno tam naleznete, ale nic z toho nemá dostatek času pro detailnější probrání či rozebrání. Jde cítit, že režisér trávil své dětství v devadesátkách, protože řady detailů odpovídají tomu, jak jsem i já toto dětství prožíval (pogy, tomagotchi). Bohužel ale pro výše řečené nemohu udělit alespoň ty tři hvězdy. 55% (14.05.2023)

Pohodový dětský sportovní film s nezbytným morálním poselstvím, což vlastně není málo. Filmu prospívá venkovské prostředí a obyčejnost při zobrazení náročnosti dospívání. Sport jako klíčový a zároveň podpůrný formující prvek při duševním a fyzickém růstu - k tomu by se měla naše společnost masově vrátit ☝️🏒🙂. 63%. (15.05.2023)

Je to teda občas příšernej děs. Na jednu stranu je fajn, že se tvůrci vyhnuly typyckým zhovadilostem v dětských sportovních filmech, ale i tak, kdyby nešlo o naše, herce a naše vzpomínané vítězství, byl bych k filmu mnohem, mnohem kritiščtější. Takhle jsem se párkrát usmál, rád si na některé věci zavzpomínal a kromě lehkého studu z mizerné práce s neherci jsem měl i hřejivý pocit, jak super byla doba konce devadesátých let, když člověk chodil ještě na základku a měl hovno starosti a radoval se z maličkostí. (20.05.2023)