Big Dreams
Deti Nagana
Režie:
Dan PánekScénář:
Dan PánekKamera:
David PloyharHudba:
Jiří HájekHrají:
Tom Brenton, Hynek Čermák, Klára Issová, Johana Racková, Otakar Brousek ml., Pavel Batěk, Taťjana Medvecká, Fabián Šetlík, Simona Babčáková (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Jedenáctiletý Dominik je u vytržení, když na turnaji století v Naganu naši poráží Kanadu a míří do finále. Přestože i on je trochu outsider, rozhodne se koupit hokejku a s kamarády hrát hokej, jak to jen jde. Hlavně s tenisákem na plácku za domem. Sestaví tým a plánují si zahrát svůj vlastní velký zápas proti klukům z vedlejší vesnice. Vedle toho chce Dominik vyhrát i srdce, úsměv a pusu od Katky ze třídy. (Bontonfilm)
(více)Recenze (179)
Nečekaně příjemný dětský film, který dává připomenout filmy o dětech z mého dětství. Čistý, prostý. Občas zableskne vážnější téma, ale naštěstí se neřeší před ostatními, diváci jenom vědí, že prostě existuje. A vlastně nejsou potřeba peníze, mobily, špičkové vybavení, zástupy šílejících rodičů. Důležité je hraní a svět, ve kterém jeden zápas proti klukům z vedlejší vesnice znamená všechno. ()
Překvapivě dobrý rodinný film s dobrým humorem a trochou nostalgie. ()
Nemůžu než nedat 5*. Stejně jako MikeCool, i já jsem cílovkou tohoto filmu. Na Nagano jsme se dívali ve škole místo vyučování, s kamarádem jsme na chatě hráli hokej na plácku, betony z molitanu, jako lapačka sloužila kšiltovka (jestli si to dobře pamatuju, tak jsem měl Raiders). :-) Film mě potěšil svou přímočarostí a v závěru i předvídatelností. Film si na nic nehraje - žádné zbytečné drama, které se mohlo rozvinout hned v několika linkách, žádné rádoby vtipné scény uměle zasazené do kontextu. Scény krásně navazují, děj příjemně odsýpá, nikdo se na sílu nesnaží předat poučení. Zkrátka typický rodinný film, jako by vypadl z americké produkce - ztroskotanci, kteří se vyhecují a nakonec se z nich stanou hrdinové. Jen s tou výhodou, že místo americké pop-kultury nabízí tu naši, devadesátkovou. Technicky se mi film líbil - kameramani i střihači odvedli dobrou práci. Co mi film dal: vrátil mi vzpomínky na dětství, za což panu Pánkovi děkuji. :-) Co mi film vzal: původní očekávání. Vůbec jsem nečetl popis filmu, netušil jsem, co mě čeká. Film na mě vyskočil jako doporučení na Netflixu, tak jsem to pustil v očekávání něčeho více dokumentárního. o:-) ()
Přemýšlím nad 4 *, ale byla by čistě z nostalgie. ()
Nostalgie – jednoduchý a odhadnutelný příběh, kdybych tu dobu nezažil, moc by mi to asi nedalo. Vyrůstal jsem v Pardubicích, a v roce 1998 mi bylo 16, na hokej jsem chodil vcelku pravidelně a přesně Nagano z nás udělalo hokejbalisty, kdy jsme každý den lítali s tenisákem a hokejkou za barákem a dospělo to až do stavu Amatérské hokejbalové ligy v Dolní Rovni. Krásná léta, krásné vzpomínky. ()
Taková rodinná pohodovka a čirá nostalgie. Vrátil jsem se do dětských let. ()
Milé překvapení. Dětské filmy se navíc už moc netočí a je vidět, že si tvůrci dali s 90tkovou atmosférou záležet. Škoda jen těch prkených výkonů většiny dětských herců, ale ten film má srdíčko. ()
Solidní rodinný film, který jsme opravdu večer shlédli jako rodina. Ovšem na opětovné shlédnutí mě v zásadě nic neláká. Období je vystihnuto skvěle. Dětské emoce dávají dokonalý smysl v pozadí s Naganem. Dětské postavy jsou sympatické, tedy ty které Vám být sympatické mají. Výhru v zápase jim v zásadě přejete. Občas film oživí i nějaký ten vtip. ()
Má kariéra “pouličního” gólmana započala o něco dříve, než turnaj v Naganu. A Hašek nebyl tím sportovním vzorem, který mě přiměl vyrobit si betony z molitanu, lapačku ze kšiltovky a sehnat si k tomu starou vestu s helmou zn. Okula. I přes těch 25 let jsem se v tom filmu “poznal”. Zavřít bránu a vyhrát jeden bezvýznamný zápas v dějinách lidstva…to bylo pro 12 letého kluka nejvíc. Není to herecký koncert s dechberoucí zápletkou. Je to pohodový rodinný film, se slušnými hereckými výkony a pořádným kusem nostalgie. ()
Nostalgická návštěva do dětství. Nic jiného jsem od filmu nečekal a to jsem také dostal. A to i když jsem o generaci starší a hráli jsme si na Holečka, Holíka a jeho bráchu.. Trochu mě rušila neskutečná podoba hlavního hrdiny s Petrem Bajzou (Bylo nás pět). I přes odhadnutelný děj i konec mě dílko potěšilo a kdo nečeká filmařský majstrštyk, tak bude spokojený. Dětský, rodinný film se šťastným koncem. ()
Za Kutnou Horu o hvězdičku víc, ale jinak na české poměry moc pěkné ()
Klukovské sny jsou pořád stejné. Tady se podařilo navázat na tradici našich dětských filmů ze 70. a 80.let a nezkazit to žádnou pozdější modernizací. Sice mám výhrady k samotným sportovním scénám i celé linii, ale ponechme pohádku pohádkou... ()
Já jakožto obrovský hokejový fanoušek jsem si tenhle počin nemohl nechat ujít a musím říct, že jsem nadmíru spokojený. Nenudil jsem se jedinou vteřinku. Má to super tempo, pěkný hudební podkres, skvělé herecké obsazení a dokonalé postavy, která každá z nich má pro tenhle film ten správný přínos, ať už to jsou emoce, zábava, rivalita, přátelství. Prostě super. Snad za jedinou výtku považuji, že tady Pavel Baťek ztvárnil postavu, které je až zbytečně velký kokot, ale to je tak malý nedostatek, že to můžeme bez obav přehlédnout. A ruku na srdce; kdo si někdy s kámošema taky nepinkal s míčkem, přičemž dočasně nesl jméno jednoho z našich velikánů? ()
Bylo to překvapivě dobré. Takový prostě obyčejný příbeh o klukovských snech. U mě to má plný počet a to i za nostalgii, protože v té době, byť jsem byl o chlup starší než protagonisté, jsme byly velmi podobní a vlastně celou tu dobu pan režisér vystihl celkem přesně. Jen se obávám, že ročníkům mladším Naganského turnaje a těm, kteří se o hokej nikdy nezajímali to bude připadat nudné a nic jim to nedá. ()
Staromilsky příjemný rodinný film, kterých se dnes moc do kina nedostává. Je tam rozehráno až moc příběhů a moc postav, ale celek drží pohromadě a hlavně dětští herci jsou super a nejsou otravní, jak to často u podobných filmů bývá. A kdyby ji Hynek Čermák natáhnul Petru Vršekovi, tak dám za 4*... ()
Milý, neobyčejně normální film pro ty, co v sobě mají ještě alespoň kousek dětské duše. Skvělé herecké výkony, nepřehrávající, uvěřitelné a milé v čele s dětskými herci, kterým ti "dospělí" perfektně přihrávají. Příjemné překvapení a palec nahoru. ()
Super rodinná podívaná. Jediné, co mi úplně nesedlo byly ty reálie. Buď na vesnici ty trendy chodily jinak nebo je to prostě autorský. Hokejový kartičky byly už v 97 roce zmačně mrtvá věc. Všichni sbírali a hráli pogy. Kartičky se sbírali tak v letech 92-95/96 - milovali jsme jak je to barevný a da se to obchodovat. Českej hokej byl klukům naprosto šumák. Sbiralo se to kvuli Jagrovi, Háskovi, Lemieux a Gretzkymu. To byl hvezdy. V 98 byly kartičky už totálně mimo . Pogy taky. Stejně tak mimo jsou kola - od r. 95 měly všechny děti levná horská kola. Na BMX se jezdilo těsně po revoluci, protože to bylo jediný dostupný a cool. Hokejbal byl masovka taky pár let před Naganem. Je možný, že na vesnici ty trendy byl pomalejší, ale spíš si myslím, že Nagano byl dodatečnej producentskej nápad, aby na to šlo víc lidí. Reálie mi nesedí a je to škoda. ()
Sentimentální výlet do dětských let, kdy každá emoce působila desetinásobně a křivdy byly urovnány po jedné návštěvě cukrárny. Jde o průměrně natočený coming out of age story, kterému chybí silnější autorský podkres (pro porovnání stačí vidět Obecnou školu). Místo toho, aby dramaturgie přidala na plynu tam, kde na tom záleží tak se spíš snaží film držet v mantinelech české komerční průměrnosti. Ze střípků dětství se tak stává klasická 'tří-aktovka' s nedokreslenými vedlejšími postavami, klišovitými tropami, nezajímavou kamerou a neosobní režií. Výsledkem je rozporuplné dílo, odlehčená zábava na večery, která vystrkuje růžky poetičnosti, kde se mísí dětská naivita a fantazie se všední realitou současné české kinematografie. ()
Hezký film pro náctileté. Byl jsem mile překvapen. ()
Nostalgická lahůdka, která mě mile překvapila. Samozřejmě se najdou nějaké drobnosti (týrání Káti, naprosto mimo příběh a mísu a podle mě trochu zbytečné. Vzpomínání dědy na mládí v hokeji, kde ale jeho mladší verze sedí v šatně s moderníma betonama). Jinak film cílil na každého z nás a opravdu si myslím, že každý se v tom najde. Člověk si najednou uvědomí, jak ztratil to kouzlo slova, kdy prostě termín "tak v sobotu ve tři" prostě platilo, a žádnej mobil nebyl potřeba a všichni se sešli. 80% ()
Reklama