Dům hrůzy

Nadpřirozená whodunitka (whatdunitka?) ze strašidelného domu, která přináší všechny plusy i mínusy devadesátek. Nejdřív tedy plusy: Stálo to dost peněz a je to na tom vidět. Kulisy jsou naprosto luxusní, praktické efekty jsou naprosto luxusní, Jeffrey Combs je maximálně znepokojivý a Geoffrey Rush maximálně charismatický. Je to napínavé, vtipné, má to pár originálních vražd, fajn zvraty, dobrou hudbu a sexy Famke Janssen. Mínusy: Fetiš na technologie poplatné době (internet, ruční videokamery, mobily) a divné horské dráhy. CGI není úplně hnusné, ale pořád je to devadesátkové CGI. Chris Kattan má pár dobrých hlášek, ale při balancování mezi tím být oukej a být otravný, je to pořád Chris Kattan. Toporný Peter Gallagher. A vlastně zbytek osazenstva, který se snaží být hrozně cool, ale hrozně se mu to nedaří. Finále na ránu. Výsledek: Člověk se cítí trochu provinile, že se mu to líbilo. Ale ne dost, aby si to nepustil víckrát. (28.01.2017)

Fakt by mě zajímalo, kde se vzal Rush v takovéhle sra*ce. Pokud by se autoři drželi příběhu o původním sanatoriu a natočili retro film v tomhle stylu, mohla by to být hororová bomba a velice svěží vítr v tomhle zatuchajícím žánru. Místo toho jste ale nuceni přetrpět zoufalou partičku ztrapňujících se kvalitních herců v naprosto stupidním filmu a jednu ukázku velice špatných digitálních triků. (28.10.2005)

Předně: od snímku jsem toho moc nečekal. Když se tedy následně mé očekávání naplnilo, tak mě to vlastně ani nemrzelo. Na filmu mě zaujalo: pár příjemně propracovaných detailů, některé dobře natočené sekvence, (povětšina) zajímavých interiérů domu (nikoli exteriéry) a k zahození nebyla ani cover-verze skladby „Sweet Dreams (Are Made Of This)“, kterou nám (místo Annie Lennox) tentokrát nazpíval Marilyn Manson. To, v čem film značně ztrácí jsou především: podprůměrné herecké výkony, nijak výjimečný scénář, závěr filmu, kde jakékoliv a jakkoliv udržované napětí přechází v nudu etc. Shrnuto a podtrženo: pokud chcete vidět kvalitní horor, pak na DŮM HRŮZY nekoukejte. Pokud však chcete vidět nenáročný „klasický béčkový horor“, pak DŮM HRŮZY není (zas tak) špatnou volbou. (16.09.2003)

První zhlédnutí u mého kámoše - milovníka hororů - s partou lidí z dob ZŠ bylo vcelku pozitivní a film se nám líbil. Bylo to asi tou jeho vymakanou technikou, kdy si připadáte jako v kině a bedničky všude možně vás při napětí a lekačkách dokáží dostat do varu. Po pár letech jsem měl možnost film vidět v televizi a velmi jsem se těšil. Zklamání bylo zřejmé, protože film není nijak výjimečný. Atmosféra na postarší televizi taky nic moc a samotný děj na mě už moc nezapůsobil. 45% (12.02.2009)

Vcelku dobře rozjetý remake původního snímku z padesátých let s Vincentem Pricem (jedna z hlavních postav se tu zřejmě jako pocta jmenuje Price), kterej však od půlky začne hodně kulhat a ke konci se už doslova plazí. A přitom se v něm objeví spousta hororových okamžiků, které ukazují, že tvůrci ví, co to je horor a jak ho natočit, u konce ale zřejmě začali trpět tou nemocí s německým jménem, která před vámi všechno schovává.... Aspoň, že na Famke a Ali je radost pohledět až do samotného konce. Já závěr místy prospal, což možná o něčem svědčí. (08.02.2009)