Dům hrůzy

Je to přesně ten klasický levný dvotisícovkový horor se vším všudy (přestože je z roku 99): všudypřítomná levnost (kamera, vizuál, CGI), nesympatické postavy, nelogické chování (rozdělování postav atd.), díry ve scénáři, absolutně nestrašidelný horor a kýčovité využití videokamery. S tím vším musí člověk zkrátka, když jde do Domu hrůzy, počítat. Taktéž i s kupou naháněček, kdy postavy různě zakopávají, obětovávají se a hloupě umírají. Co ale musím aspoň lehoulince pochválit je, že finále bylo aspoň trochu zajímavé. Výsledek je tedy po tomto krátkém zhodnocení poměrně očekávatelný, tudíž podprůměrné hodnocení. Vyhodnocení: Vynález videokamery musel být opravdu převratným vynálezem, když ho pak v dvoutisícovkách cpali, kam se jen dalo (16.07.2023)

Prvních pět minut jsem byl mile překvapen a žil jsem v domnění, že se jedná alespoň o žánrově čistý film, který by mě mohl trošičku zaujmout. Leč bohužel to opět nevyšlo a vylezla z toho silně neučesaná směsice ne nejhoršího hororu s dementní podobou podřadného thrilleru. Co se hororu týče, sám o sobě by působil vcelku slušně a občas dokázal i mírně postrašit, ale pouze do té doby, než se na obrazovce objevila infantilní podoba toho, co mělo představovat hlavní zlou sílu dne. Ostatní dějové zápletky však byly zoufale neuspořádané, zmatené a nesmyslné. Člověk by za Boha nepochopil, kdo tu koho chce zabít, za co nebo za kolik, proč, zda se mu to podařilo, anebo jestli to udělal úmyslně či jen náhodou. Máte skoro jistotu, že ten jehož mrtvolu vidíte rozstřílenou nebo jiným způsobem zneškodněnou je na sto procent živ a co nevidět se odkudsi vynoří, aby způsobil ještě větší zmatek. Abyste pak pochopili, že tento hrdina je už nadobro mimo hru, musíte vidět jeho hlavu alespoň na dvacet kroků od zbytku těla. (24.10.2004)

V roce 1999 vyšly dva typově podobné horory. Prvním z nich byl velkolepější De Bontův “The Haunting”, a jak to v Hollywoodu bývá, konkurence opisovala a Warneři vyprodukovali ve stejném roce remake snímku “House of Haunted Hill” z roku 1959. Haunting dostal v české distribuci název “Zámek hrůzy”, zatímco tenhle snímek “Dům hrůzy”. Oba byly kritikou strhány a ani jeden z nich nedokázal komerčně uspět. První třetina filmu je slušná, jak atmosférou, tak zajímavými a tajemnými postavami, druhá třetina poodkryje karty a nabídne několik twistů a poslední třetina, speciálně tedy závěr a ta divná CGI mlha to pošle celé do háje. Geoffrey Rush nakonec takový zmrd nebyl… 2* (24.10.2023)

Nepřišlo mi to jako nejhorší horor. Místy mi to připomínalo 13 duchů, dům byl živý jako Dům v růžích od Kinga a účastníky si dům sám zavolal jako Zámek hrůzy. Tudíž se dá tušit že nic originálního. A proč jsem se rozhodla pro tak vysoké hodnocení? Vlastně já takový styl hororu ráda. Trochu napětí a pár duchů nakonec:o). (27.01.2008)

Vcelku dobře rozjetý remake původního snímku z padesátých let s Vincentem Pricem (jedna z hlavních postav se tu zřejmě jako pocta jmenuje Price), kterej však od půlky začne hodně kulhat a ke konci se už doslova plazí. A přitom se v něm objeví spousta hororových okamžiků, které ukazují, že tvůrci ví, co to je horor a jak ho natočit, u konce ale zřejmě začali trpět tou nemocí s německým jménem, která před vámi všechno schovává.... Aspoň, že na Famke a Ali je radost pohledět až do samotného konce. Já závěr místy prospal, což možná o něčem svědčí. (08.02.2009)