Dr. No

Je to překvapivě fajn, byť naivní. Bohužel záporák a Ursulla Andress mají trestuhodně málo prostoru. Každopádně Sean Connery (který měl vždycky výtečné charisma) potvrzuje statut nejlepšího představitele Jamese Bonda a Ursulle Andress její prvenství (a její legendární výstup z moře v bikinách) už nikdo nevezme. Ovšem je skvělé, že s Bondem se už od začátku zacházelo jako s ikonou. (11.02.2012)

V roce 1962 se konečně našlo ochotné studio a šikovná dvojice producentů (Saltzman-Broccoli), kteří byli schopní zrealizovat ambiciózní plány na převedení osudů Flemmingova agenta 007 z knih na plátno. Mezi kandidáty na hlavní roli figurovala jména jako Roger Moore (neprošel z důvodu nízkého věku) a Cary Grant, ale volba padla na skotského drsňáka Seana Conneryho, který přesvědčil muskulaturou, drsným úsměvem a charismatem, které z něj zářilo na všechny strany. A jednalo se o správnou volbu, to je z Dr. NO patrné. Jedná se vpodstatě o velmi konzervativní špionku s (na dnešní dobu) minimálním zastoupením akce. Jede se podle relativně realistického scénáře, čili žádné velké vynálezy, žádný Q. Zápletka je řekněme poněkud vlažnější, příliš roztažená a nezpestřená ničím arci zajímavým (sama postava hlavního záporáka je jakoby na okraji zájmu), jenže on Connery podává Bonda s takovou grácií a přesvědčivostí, že žádné špionské zlepšováky a akční eskapády nejsou zapotřebí. Celý film pevně drží právě díky hlavní postavě a jejímu šarmu a troufám si říci, že zrod bondovského kultu byl v prvopočátcích převážně dílem skotského chlapáka. On dal kostru, na kterou se posléze začal nabalovat mýtus superagenta. Dr. NO je tedy Conneryho filmem, je zábavný, po anglicku sarkastický a z dnešního pohledu snad až příliš pozvolný, ale právě v tom tkví jeho neopakovatelné kouzlo. Co si budeme namlouvat, síla nulanulasedmičky nebyla v superzbraních a neskutečných akčních výkonech, ale právě v ocelově chladném úsměvu a klidu pravého gentlemana... Proto se hezounek Brosnan prostě nikdy nemůže stát skutečným agentem 007, ale zůstane "jen" akčním hrdinou. (28.10.2004)

První "bondovka" je velmi dobře natočena, sice Bond nemá ještě svoje hračičky, ale i tak nenudí a Sean Connery se pro tuhle roli snad narodil. (2. 10. 2012 viděno v kině na speciální projekci k 50. výročí v digitální kvalitě, byla to fakt síla!) Titulní song: Byron Lee And The Dragonaires - Kingston Calypso, hudba a slova: Monty Norman + James Bond Theme od Johna Barryho. Film roku 1962. (29.08.2007)

Ona to zase tak úplně tradiční Bondovka není, struktura ve vyprávění je daná, ale James tu ještě není takový bezstarostný floutek, jen prostě dělá práci po svém. Tradiční špionážní finty, žádné futuristické zbraně, až ve finále Dr. No smilní se sci-fi (kovové pazoury, radiace), ale tak to mám rád. Ursula Andress je doustranou bohyní staré doby, z polonahé divoženky v plavkách se mávnutím kouzelného proutku změní v Barbie a pak zase zpět. Connery je můj nejoblíbenější Bond a roli zabijáckého parchanta si očividně užívá. Nesmrtelná klasika. Nejspíš jeli na pohřeb. (21.01.2013)

No na to, ze se jedna o prvni bondovku, tudiz tvurci jeste nemeli uplne vyreseny, co a jak a s ohledem na stari filmu to je parada, ale v porovnani s jinejma bondovkama to je precejen slabsi. Jsou tu tri drobny problemy. Jednak tu neni skoro zadna akce, sem tam nejaka rvacka nebo honicka, ale na dvouhodinovou stopaz ji je silene malo. Ale prekvapive to moc nevadi, film nenudi a slusne odsejpa. Druhej problem je absence vsemoznejch Bondovo vychytavek, on tu ostatne ani neni Q. No a treti, jedinej podstatnej problem, je zaporak. Ani tak nevadi, ze se ukaze az nekdy po 90 minutach filmu a predtim se o nem jen mluvi, problem je, ze nic moc nepredvede, ostatne k tomu ani nema prostor a s Bondem nema na zaver zadnou velikou bitku. Nicmene i pres tohle vsechno se jedna o nadprumernou bondovkou, ktera ani na chvily nenudi, je zabavna a Connery je jako Bond paradni, je ve forme, nema problem kohokoliv serezat a sem tam utrousi nakou solidni hlasku. (30.05.2009)