Hřiště snů

Téměř tomu nemohu uvěřit, ale Hřiště snů mě nadchlo jak to žádný film v poslední době nedokázal. Neměl jsem v plánu ho sledovat ani jsem do něj nevkládal žádná větší očekávání. Jenže Hřiště snů mě svojí magickou náladou přikovalo k obrazovce a nevzpomínám si na žádný film, který by mě takto nadchl. Škoda, že tento kultovní americký snímek je u nás téměř neznámý, myslím, že by dokázal posbírat daleko vyšší hodnocení i když to je film o baseballu, ale baseballu se moc netýká. Jde zde spíše o to filozofování, ale je podáno formou, která mě naprosto okouzlila a nedovolila povolit až do konce filmu. Naprosto skvělá záležitost. (28.12.2012)

Celej film je taková sci-fi pohádka o tom, jak místo kruhů v kukuřičným poli vznikne baseballový hřiště, na kterým hrajou duchové starých legend baseballu. Baseball mi nevadí, ale vím o něm píču, a tak mi jména jako Shoeless Joe a Buck Weaver vůbec nic neříkaly. Ale stejně to celou dobu to bylo takový sentimentální a melancholický, že se na mě ta pohodová atmosféra přenesla a vlastně mě to bavilo, i když to byla spíš taková pitomost. A starej Burt Lancaster byl mega. (20.10.2016)

Nikdy jsem NEBE nehledal, ale pokud po něm někdo marně pátrá, tak mu mohu potichu pošeptat, že se nachází v Iowě na poli farmáře Kinselly - souřadnice dodám za přiměřené finanční vyrovnání. Jsem si pravdivostí informace jistý, protože nikde jinde na světě nevybíhají nadšení mrtví lidé v dresech z kukuřičného pole, aby si spolu mohli cvrnknout partičku baseballu. Nechme je v klidu hrát a nezavírejme Kinsellu do cvokhausu jenom proto, že fascinovaně kouká na prázdné hřiště a vidí na něm něco, co my vidět nemůžeme. Do zábavy má tento snímek sice poměrně daleko, ale umřít při něm nudou není vůbec snadné. (21.02.2012)

Námět, děj, poetika a herci to je to co tomuhle snímku dává tři hvězdičky, dala bych i víc jenže to by celý film nesměl být prošpikován nudnými americkými nacionalistickými kecy, které jen občas střídají kecy o Američanech a jejich vztahu k baseballu, kdyby povídali jen o tom baseballu bylo by to na celé čáře lepší. A závěrečné doslova eposní usmíření otce a syna, je to co by filmu taky neuškodilo, kdyby tam scéna chyběla. 55% Protože prokousat se americkými rádoby řečmi je pro otrlé povahy. (20.07.2009)

Ooops.... tak tohle mne vcelku minulo. Mám rád naivní filmy, a vlastně mne i Field of dreams na svojí naivní cestou za snem přibralo ve vcelku prvních minutách a jel jsem nenuděn až do konce. Jenže na konci trošku dojetí, titulky a konec. Žádné zásadnější emoce, sledování filmu není takové to sladké cucaní karamelky... Prostě v něm nemám nic navíc, žádná hlubší myšlenka, citový zážeh, nic. Je to příjemný film se skvělými herci, kde každý (i ten rozhodně snům nefandící Costnerův zeťák) je sympatickým dobrákem. Jako film určitě obstál, ale mezi oblíbené se u mne nedostal. (06.11.2008)