Hřiště snů

Amerika vzdává hold své národní hře, baseballu. Kevin Costner je beznadějný snílek, který má úžasnou podporu od své rodiny a později nejen od ní. Je to takový ten film, kde je od začátku docela jasné, jak to všechno dopadne a my jako diváci jen sledujeme, kam hlavního hrdinu cesta (tajemný hlas) vede. Příjemný film na víkendové dopoledne, který neztratí své kouzlo ani po x letech. (30.10.2010)

Nikdy jsem NEBE nehledal, ale pokud po něm někdo marně pátrá, tak mu mohu potichu pošeptat, že se nachází v Iowě na poli farmáře Kinselly - souřadnice dodám za přiměřené finanční vyrovnání. Jsem si pravdivostí informace jistý, protože nikde jinde na světě nevybíhají nadšení mrtví lidé v dresech z kukuřičného pole, aby si spolu mohli cvrnknout partičku baseballu. Nechme je v klidu hrát a nezavírejme Kinsellu do cvokhausu jenom proto, že fascinovaně kouká na prázdné hřiště a vidí na něm něco, co my vidět nemůžeme. Do zábavy má tento snímek sice poměrně daleko, ale umřít při něm nudou není vůbec snadné. (21.02.2012)

Přiznávám se hned a bez mučení, že Kevin Costner mě téměř vždy dostane. Je to jeden z mála herců, kterým věřím každou postavu, kterou hraje. Téměř pokaždé zcela změknu a v případě potřeby i lehce zaslzím, ale vůbec se za to nestydím. Ani tady jsem nebyl proto zklamán. Tyhle příběhy o životě, jeho tajemstvích, o snech a v neposlední řadě také takhle krásných manželských párech, které spolu pevně drží v dobrém i zlém, mám zkrátka moc rád. Takže u mě plná palba *****. (14.08.2010)

Hřiště snů je opět film přesně na hraně. 3 hvězdičky jsou málo a 4 hvězdičky moc. Celkově se však dá říct, že jde o přijemný filmeček, který je i dobře zapamatovatelný díky dobrým hereckým výkonům Costnera i Amy Madigan a příjemné hudby Jamese Hornera. Přesto se nemůžu zbavit pocitu, že tenhle film jde tak trochu mimo mě. Řekl bych, že je dělaný pro americké fanoušky baseballu a tímto mě režisér tak trochu ´´vyřadil ze hry´´. Baseball mě prostě nikdy nezajímal a proto mě to ani moc nechytlo. (23.12.2009)

Nikdy bych nevěřil, že film s baseballem (ne o baseballu), plný nostalgie po starých časech (reprezentovaných zde předválečnou érou), které jsou tu jakousi metaforou pro hledání toho, co jsme téměř všichni během dospívání ztratili, a hrající na podvědomí spoustou nevyřčeného "něčeho magického", na mě bude fungovat. Phil Alden Robinson vyladil k dokonalosti herecký orchestr, který mu byl svěřen. Nejvíc vzpomínám na Burta Lancastera, který je v každičké sekundě o malý ždibíček geniálnější než ostatní. Ultimate "feel good" movie bez řešení partnerských vztahů a souvisejících blbin. A souhlasím s Františkem Fukou, že tohle je plnokrevné moderní fantasy srovnatelné s Miyazakim. 90% (13.09.2011)