Black Books

Bernard Black se může, co do významu, postavit bok po boku dalším nejvýraznějším seriálovým postavám z britské produkce. Dylan Moran je tu zatraceně dobře maniakální a na celý svět prostředníček vystrkující. Kdyby bookshop, ve kterým pracuju, bylo moje, choval bych se stejně jako Black. Jenže ono není... :-( :-) (12.07.2012)

Můj zfilmovaný životní sen: NEprodávat knížky ve vlasním knihkupectví, kde divnej chlap s účesem Ondřeje Hejmy za mě odvede všechnu práci, lejt jako to hovado, stát se cynickým komikem, za kterého mluví hmatatelný pivní odér z předchozí noci a konečně každičký den poobědvat lahvinku bílého, kterou přinese, vzhledem k bídáckému životnímu stylu, nádherná promiskuitní bojovnice, co prodává cinkrlátka. CHCI TO! (07.04.2010)

No neviem... síce Blacka, čoby ukážkového asociála a latentného alkoholika a Mannyho - dobráka a hlupáka od srdca - som si po pár častiach obľúbil, seriál ako celok mi už k srdcu až tak neprirástol. Jednak mu chýbajú poriadne vedľajšie postavy (Fran je mizerná postava), s ktorými by sa Black a Manny dostávali priebežne do konfliktu, zároveň chýbajú aj kvalitné zápletky (nespomínam si na veľa). Každopádne je to solídna zábava, no stojí hlavne na obohraných vtipoch ako Black uráža Mannyho a zákazníkov a ako chľasce. Ako oddych ok, ale nič k čomu by som sa vracal. PS: zbožňujem Mannyho štýl obliekania! Je to môj nový módny guru! (26.07.2014)

Tenhle seriál je naprosto výtečnej a všem ho jedině doporučuji! Okamžitě po zhlédnutí prvního dílu jsem samozřejmě dostal chuť otevřít si krámek s knihama, začít šíleně kouřit a chlastat víno a pak otamtaď vyhánět zákazníky koštětem:) Pravda ale je, že úroveň dílů kolísá a Fran tam být vůbec nemusela.. (16.10.2007)

Humor, který se netýká přímo chodu knihkupectví je výborný (byť má i své slabší momenty), ale gagy, které směřují k tomu, jak se Bernard chová k zákazníkům jsou excelentní perly nekonečných rozměrů, které mám chuť si pustit vmžiku ještě pětkrát po sobě, abych je doopravdy vstřebal. Proč? Protože, v knihkupectví jsem pracoval rok a tohle je pro mě jedno nekonečné déja vu, ve kterém sám sebe vidím až nebezpečně často. Ne, že bych za pultem popíjel víno a tahal cigarety, ale vážně jsem několikrát zoufale prosil, aby někdo zamčel dveře a dovnitř už nikdo nelezl. O nápisech ‚Nic pro zabíječe času‘ se ani netřeba zmiňovat… přesto po první sérii (zatím) jenom 4 a ½. Edit: A nakonec na nich zůstanu. Bavilo to skvěle, ale i když se to dotýká mě tak blízkého tématu, hned tak brzy se k tomu nevrátím... asi. (01.01.2010)