Black Books

Další báječný sitcom s bezkonkurenčním britským humorem tentokrát z prostředí knihovny, ve které je její majitel nejradši když tam nikdo nechodí. Cholerický, pijící víno a neustále kouřící Dylan Moran, jeho otloukánek a člověk co za něho všechno udělá Bill Bailey a jeho jediná kamarádka Tamsin Greig, jsou naprosto perfektní a v jejich rolích si neumím představit někoho jiného. (11.12.2007)

Můj zfilmovaný životní sen: NEprodávat knížky ve vlasním knihkupectví, kde divnej chlap s účesem Ondřeje Hejmy za mě odvede všechnu práci, lejt jako to hovado, stát se cynickým komikem, za kterého mluví hmatatelný pivní odér z předchozí noci a konečně každičký den poobědvat lahvinku bílého, kterou přinese, vzhledem k bídáckému životnímu stylu, nádherná promiskuitní bojovnice, co prodává cinkrlátka. CHCI TO! (07.04.2010)

Kdo nazývá americký humor trapným,asi neviděl Black Books..I když žiju v Anglii,jejich humor je mi opravdu cizí (až na výjimky jako Misfits). Zkrátka to,že do sebe někdo vsákne relaxační knihu a chrlí jednu kravinu za druhou,mi tolik vtipné nepřipadá.Navíc ty nesympatické postavy...Never more.Ale protože jsem shlédla dva díly,hodnotit nebudu,to by bylo nefér:) (31.07.2011)

Těm, kdo podobně jako já neviděli nic ze sitcomu Father Ted, ukázal Graham Linehan při jízdě ve Velkovlaku, že humor Monty Pythonů není ani zdaleka zapomenut ani mezi současnými tvůrci, a že se mu lze kvalitně přiblížit. U Black Books se vydal cestou klasického britcomu a z partičky lehce asociálních individuí a malého (zpočátku ani ne) knihkupectví dal dohromady něco nového a přece tak důvěrně známého a hlavně chtěného. Občas se něco nezadařilo tak jak by asi mělo, některé díly jsou výrazně slabší než jiné, ale to je jen příprava na skutečnou bombu, která detonovala ve sklepě jisté óóóhromné kancelářské budovy. Ano, Partička IT předčí Black Books díky stabilně vyšší úrovni zábavnosti, ale to neznamená nic jiného, než že je lépe sledovat Linehanovu tvorbu chronologicky. Pro Black Books mám schovaných zasloužených 80%. (14.04.2007)

Hodnotím pouze po prvním dílu s přiznáním, že další už bych stejně asi nepřežil. Tento typický suchý britský humor mi nikdy nijak zvlášť nesednul - a vůbec ne v seriálech. Navíc nevím proč, ale mám v sobě něco proti sitcomům, což mi brání v udělování objektivních komentů :-). Já prostě z principu nemám rád ten trapný divácký smích v pozadí (diváku, směj se!). U Black Books jsem se sice asi dvakrát upřímně pousmál, ale jinak mě ničím nepřekvapil. Žeru new wave seriálů z Ameriky, ale tyhle britské podivnosti mi nejdou přes žaludek - sorry. Navíc vždy budu radši koukat na dramata, než na komedie. TAK PROČ JSEM SE NA TO VLASTNĚ DÍVAL, ŽE? (13.03.2010)