Black Books

"Look, Bernard, Bernard, look, Bernard, Bernard, look, Bernard, Bernard, Bernard, Bernard, Bernard, look, Bernard, Bernard, Bernard, Bernard, look, Bernard, Bernard, Bernard, Bernard, look, look, look, Bernard, Bernard, Bernard, look, look, Bernard, Bernard, Bernard, look..I'm a prostitute robot from the future." Až uvidíte, pochopíte..zkrátka Black books (tzn. Bernardovi, Mannymu a Fran) nelze odolat. :D (29.11.2006)

Dvoustý komentář... ano, to se hodí :-). Po dokoukání celé série Červeného trpaslíka (nebo ještě v průběhu posledních řad) jsem si říkala, co budu propána sledovat potom... Dostala jsem doporučení z více stran na Black books a už po prvním díle jsem věděla, že to bude náhrada více než adekvátní. Zároveň se mi hlavou honilo více myšlenek, např.: jak jsem se doteď obešla v knihovně bez smetáku, nebo: jsem na ty čtenáře moc měkká, popřípadě: máme otevřeno každý den stejně, jak nudné... :-) Bernard Black, Manny a Fran jsou tak odlišní, těžcí mimoni, které si ihned zamilujete, přestože chodit do jejich obchodů může být leckdy riziková záležitost. Jsou tak... sví, až to bolí, a příhody, které se jim stávají, jen podtrhují jejich osobnost. Z oné trojky jsem předtím znala jen "Fran", Tamsin Greig, jako popletenou + ukecanou slečnu Batesovou z minisérie bbc Emma. Black books byla láska na první pohled, vlastně již po pár vteřinách jsem měla jasno, po první sérii házím zodpovědně za pět* a musím je propašovat do topky... a hurá na druhou řadu :-) (30.07.2013)

Těm, kdo podobně jako já neviděli nic ze sitcomu Father Ted, ukázal Graham Linehan při jízdě ve Velkovlaku, že humor Monty Pythonů není ani zdaleka zapomenut ani mezi současnými tvůrci, a že se mu lze kvalitně přiblížit. U Black Books se vydal cestou klasického britcomu a z partičky lehce asociálních individuí a malého (zpočátku ani ne) knihkupectví dal dohromady něco nového a přece tak důvěrně známého a hlavně chtěného. Občas se něco nezadařilo tak jak by asi mělo, některé díly jsou výrazně slabší než jiné, ale to je jen příprava na skutečnou bombu, která detonovala ve sklepě jisté óóóhromné kancelářské budovy. Ano, Partička IT předčí Black Books díky stabilně vyšší úrovni zábavnosti, ale to neznamená nic jiného, než že je lépe sledovat Linehanovu tvorbu chronologicky. Pro Black Books mám schovaných zasloužených 80%. (14.04.2007)

No, tak hned na začátek bych chtěl poděkovat skupince českých dabérských nadšenců z PERLA GROUP, kteří se tohoto projektu zhostili, troufnu si říct, snad i lépe než kdejací profesionálové. Jejich dabing byl vtipný už sám o sobě. Především hlas Bernarda Blacka neměl sebemenší chybu. Teď taky k seriálu. Přiznám se, že hned v prvním dílu jsem si v duchu říkal, co je to zase za hovadinu. Avšak potom nastal zlomový bod, a to konkrétně osudové setkání Bernarda Blacka a Mannyho za asistence trojčlené skupinky skinnů. Upřímně jsem měl co dělat, abych překonal prasknutí bránice. Brzy jsem si Bernarda Blacka majitele knihkupectví, který se utápí v alkoholu a nemá nikoho rád, prostě oblíbil. A společně s Mannym, kterého Bernard neustále shazuje a ponižuje, tvoří ďábelskou kombinaci, která zapříčinila, že jsem si brzy uvědomil, že tento seriál u mě neskončí po prvních pár dílech, jako asi posledně 6 hodnocených. Vzhledem k tomu, že seriál není přehnaně dlouhý a na díly nikterak početný, jsem ho stylem jedna série za jeden den v rozmezí tří dnů zhlédl. Samozřejmě není možné, aby si 18 dílů udrželo stejně vysokou laťku. Střídají se díly slabší s těmi naprosto úžasnými. Bohužel musím říct, že těch slabších je více než valná většina. Na druhou stranu i v těch slabších se dají najít vtipné momentky. Minimálně 3* dát prostě musím. (25.12.2011)

Humor, který se netýká přímo chodu knihkupectví je výborný (byť má i své slabší momenty), ale gagy, které směřují k tomu, jak se Bernard chová k zákazníkům jsou excelentní perly nekonečných rozměrů, které mám chuť si pustit vmžiku ještě pětkrát po sobě, abych je doopravdy vstřebal. Proč? Protože, v knihkupectví jsem pracoval rok a tohle je pro mě jedno nekonečné déja vu, ve kterém sám sebe vidím až nebezpečně často. Ne, že bych za pultem popíjel víno a tahal cigarety, ale vážně jsem několikrát zoufale prosil, aby někdo zamčel dveře a dovnitř už nikdo nelezl. O nápisech ‚Nic pro zabíječe času‘ se ani netřeba zmiňovat… přesto po první sérii (zatím) jenom 4 a ½. Edit: A nakonec na nich zůstanu. Bavilo to skvěle, ale i když se to dotýká mě tak blízkého tématu, hned tak brzy se k tomu nevrátím... asi. (01.01.2010)