Black Books

"Všechno je vzhůru nohama. Nemůžu tady nic najít. Zrovna teď jím míchaná vejce z boty pomocí hřebenu." Kdybych neměl rád lidi a odmítal bych pracovat, tak bych si určitě pořídil frekventovaný knihkupectví. Permanentně ožralej Bernard Black evidentně uvažoval stejně, takže jsme si trochu podobní. Nebo spíš ne. Já jsem spíš zabržděnej skunk Manny, kterej by se občas postavil proti pokynům majitele a zákeřně by prodal knihu neznámýmu zákazníkovi. To bych mohl být já. Ale určitě nejsem Fran, protože vlastním špatný pohlaví, nejsem afektovaně zmatenej a nekupuju si auto pokaždý, když si potřebuju zlepšit náladu. Tímto všem oznamuju, že počet pomatenců v obchodě je roven třem a kdo se chce bavit, ten může vstoupit. Ovšem na vlastní nebezpečí, protože tenhle humor není vhodnej pro každýho. (12.01.2022)

Britcom z rodu Červeného trpaslíka, kterému obšem chybí takový ten opravdu chytrý humor. Místo toho spoléhá na absurdní dialogy a místy až pitvoření - to ale stále srovnávám s tou nejlepší britskou konkurencí. Jinak je Black Books uspokojivě vtipný a kvalitní seriál. Jenom to nadšení se v mém případě zatím nějak nedostavilo. (06.10.2006)

(Viděny kompletní 3 série) „Okamžitě sem musíte někoho poslat. Dobře, ale ještě dnes. No dobře, tak zítra. Ale hned ráno. Dobrá, po obědě. Ale hned po obědě. V šest hodin, skvěle.“ Black Books je v mnoha ohledech takřka dokonalým prototypem britského komediálního seriálu. Jistě, sem tam se objeví lehká kolísavost kvality humoru, Bernard je na mého oblíbence "Gandalfa" někdy až přespříliš krutý (ok, možná jenom můj osobní problém), postava Simona Pegga mohla dostat více prostoru (jeho šílence Evana jsem si okamžitě zamiloval) a vůbec 18 dílů je pro fanouška seriálu zoufale málo, ale žádná z těchto skutečností nemění nic na tom, že jde o super zábavu s výborně napsanými postavami, dialogy a hláškami. Po čtvrtém kompletním zhlédnutí všech 3 sérií si Black Books vytvořil pevnou pozici v mé seriálové topce. „Takže jsi ho vyhodil.“ – „Možná jsme měli malou rozepři. Týkala se kuchyňského přístroje a ruky. A možná to byla Mannyho ruka a ten přístroj byl toastovač. A možná jsem je spolu seznámil.“ (29.02.2012)

Hodnotím pouze po prvním dílu s přiznáním, že další už bych stejně asi nepřežil. Tento typický suchý britský humor mi nikdy nijak zvlášť nesednul - a vůbec ne v seriálech. Navíc nevím proč, ale mám v sobě něco proti sitcomům, což mi brání v udělování objektivních komentů :-). Já prostě z principu nemám rád ten trapný divácký smích v pozadí (diváku, směj se!). U Black Books jsem se sice asi dvakrát upřímně pousmál, ale jinak mě ničím nepřekvapil. Žeru new wave seriálů z Ameriky, ale tyhle britské podivnosti mi nejdou přes žaludek - sorry. Navíc vždy budu radši koukat na dramata, než na komedie. TAK PROČ JSEM SE NA TO VLASTNĚ DÍVAL, ŽE? (13.03.2010)

Hodně zábavný bricom z pera jednoho z největších resuscitátorů britského televizního humoru, Grahama Linehana. Stejně jako v jeho pozdějším dílku IT Crowd sází na chemii tří hlavních postav, jenž se poněkud vymykají našim představám o normálních lidských bytostech. Fran je psychicky labilní, silně zakomplexovaná majitelka obchodu se záhadnými věcmi, Manny je vousatý, vlasatý, silně zakomplexovaný, submisivní a hlavně zdeptaný, cca čtyřicetiletý chlapík, který se ke své smůle jednoho ne moc pěkného dne nachomýtne k Bernardu Blackovi a začne pracovat v jeho knihkupectví. A konečně, Bernard Black je trochu šiblý, hodně zakomlexovaný, cholerický Ir, věkem něco kolem třicítky. Těžko byste hledali větší trosku nebo nenapravitelnějšího ochlastu, zkrátka geniální postavička. Update, 2014: Před sedmi lety jsem hodnotil čtyřmi, což se mi zpětně, s vědomím toho, kolikrát jsem od té doby viděl všechny díly a jak se u seriálu dodnes směju, jeví jako neuvěřitelná rozmazlenost a sprostota. 90% (14.03.2007)