Srdcerváči

Hodnocení po 1. sérii - Tak jsem tak jednou narazila při brouzdání Netflixem na seriál, který mě trochu odrazoval svým názvem (opravdu se mi chce dívat na nějakou "ždímačku" citů?). Ale řekla jsem si, že jeden nebo dva díly zkusím a uvidíme. A ono to bylo tak strašně příjemné, že jsem to nakonec dala celé na jeden zátah! Ti dva kluci byli každý zvlášť i dohromady tak roztomilí, celý ten příběh plynul přirozeně, až na úplné výjimky (jako třeba tu scénu se stopnutím ragbyového zápasu v závěru) velmi nenuceně, s doprovodnou hudbou, která mi způsobila nejeden moment příjemného samovolného pohupování a vrtění se do rytmu. Ve výsledku byli Srdcerváči vlastně ve spoustě míst "srdcervoucí", ale v žádném případě ne nějakým vyděračským způsobem. A taky je třeba dodat, že ač tahle série poukazuje mimo jiné na množství útrap lidí, kteří jsou v něčem "jiní", zároveň milým nenuceným způsobem zobrazuje, jak to může být hezké, když jejich okolí (kamarád, rodič) tu jinakost přijímá "jako kdyby se nechumelilo". Bylo by fajn, kdybychom se do takové zatím trošku sci-fi fáze jednou dostali i v reálu... 90 % a v aktuálním mírném "srdcerozervání" se docela těším na další řadu (doufám, že si po jejím zhlédnutí nebudu říkat, že by bývalo bylo lepší skončit jedničkou, která rozhodně obstojí se závěrem, jaký měla, i sama o sobě). - Hodnocení 2. série - Na dvojku jsem se v mezidobí začala těšit moc. A musím říct, že mě nezklamala. Sice už nejsem tak očarovaná jako u jedničky, přece jen to oťukávání Nicka a Charlieho se mi tak nějak líbilo víc, mělo to trochu větší jiskru, kouzlo. A také mi ve dvojce některé věci připadaly už trošku překombinované, hůře uvěřitelné, naivní. Jde např. o zpracování coming outu, který se tu řeší minimálně polovinu času - pořád jsem si říkala, že vzhledem k tomu, jak se ti dva k sobě chovají, stejně všichni v okolí musí vědět, jak to mezi sebou mají a že tím pádem není nutné se v tom pořád tak babrat. I když rozumím, že vyslovit, jak se věci mají, přede všemi, je něco jiného a asi (pro daného člověka) hodně důležitého. Coming out je sice jistě věc nesnadná, ale vzhledem k okolnostem, kdy Nick Charlieho stále ubezpečuje, jak mu nechce ubližovat a Charlieho historii, kdy ho jeho první "přítel" zapírá a on z toho je zraněný doposud, mi dále také připadalo, že si Nick trošku (moc dlouho) protiřečí, resp. "káže vodu a pije víno". A Charlie ho zase až moc adoruje, ať (ne)udělá cokoli. A pak jsem si také nějak více než při sledování jedničky všímala toho, kolik postav včetně všech učitelů ze školy, s nimiž přijdeme do kontaktu, patří pod nějakou sexuální menšinu a připadalo mi to už chvílemi možná trošku moc na sílu... Ale i přes uvedené drobné "nedostatky" (moc silné slovo) mě Srdcerváči stále v komplexu moc bavili. Jde z nich velice příjemná atmosféra a velkou zásluhu na tom mají výborné uvěřitelné herecké výkony - ne jen ústředního páru, i když ti dva jsou opravdu výjimeční, mají skutečně úžasnou chemii a i když se pořád naculují jako "měsíček na hnoji" a u lecjakého jiného zamilovaného hereckého páru bych řekla, že už je to přehnaně zalité sluncem, umělé, Nickovi a Charliemu (Kitovi a Joeovi) to žeru, nasmívám se s nimi a trošku jim to jejich (první) poblouznění i závidím:) 80 %. A zase se těším, jak milo mi bude s třetí řadou, jak se budu s postavami dojímat, usmívat, fandit jim (i když přiznávám, že se tentokrát i trochu bojím, aby se to už moc nerozplizlo a kouzlo téhle podařené milé záležitosti se třeba nevytratilo úplně). (02.10.2022) (méně) (více)