DJ_bart

monstrózní spektákl gigantickýho kalibru a maniakálních cinefilních proporcí, o jehož existenci jsem nevěděl, že potřebuju.

Skvělý animovaný projekt, který – ať už svou old-schoolovou vizuální stylizací, retro kabátkem, nebo příběhem jako takovým – navazuje na původní kultovní seriál s X-MENY. Čímž mu nejenom vzdává pomyslný hold, ale zároveň je jejím víc než důstojným pokračováním se vším všudy. X-MEN 97 rovněž staví na prapůvodní myšlence komiksových X-Menů z šedesátých let: tedy na alegorii/metafoře o rasismu. Zcela otevřeně se tu tak akcentuje rasová politika a boj mezi liberalismem, konzervatismem a dalšími ideologiemi na pozadí superhrdinského spektáklu. Nejde tak o žádnou troškařinu pro děti, ale zábavnou animovanou podívanou pro všechny generace, která jako by svou konceptuální stylizací doslova vypadla ze stránek komiksových sešitů. Takže jestli takhle bude studio MARVEL ANIMATION pokračovat dál, máme zaděláno na garanta kvalitních animovaných projektů, který fakt stojí za to sledovat.... VERDIKT: 9 kolečkových křesel z 10

Není nad lítající šikmoočka na velkým plátně pod honosně výpravnou historickou taktovkou. Prvotřídní východní akční balet.

Moment překvapení z první série – kde divák neznalý komiksové předlohy zcela nepřipraven vkročil do velké krvavé louže – se nečekaně vytratil, a jde tak o místy natahovanou žánrovou kaši, která mnohdy pomalu pendluje z příběhovýho bodu A do bodu B, až to častokrát diváka dost irituje. To však nemění nic na tom že jde o parádní R-kovou záležitost, která ani za mák nešetří explicitností, brutalitou a snahou převracet supehrdinský stereotyp prdelí naruby zcela bez příkras.

Opic není na filmovým plátně nikdy dost, a to platí dvojnásob pro pokračování kultovní trilogie Planety opic. Není to dokonalý blockbuster, to určitě ne – těch nelogičností v ději by se přece jen pár našlo, chybí tomu výraznější pointa, a mytologie fikčního světa je k velké škodě upozaděna. Přesto jde o výborně atmosferickou post-apokalyptickou dobrodružnou podívanou s perfektní výpravou, poctivým řemeslem [CGI a trikové provedení celkově fakt nemá sobě rovnou konkurenci] a pohlcujícím audiovizuálem, který se u filmů podobného ražení jen tak nevidí. To vše a nejen to zároveň funguje jako prolog k nadcházející opičí trilogii, která má ambice být stejně, ne-li více kvalitní jako ta Caesarova.

Očekával jsem živelnější a víc frenetický akční revenge-flick, přesto když už dojde na akční scény, není o zábavu nouze. Jde tak o zajímavou režijní prvotinu Deva Patela, která je zároveň filmovou metaforou o sociálních nerovnostech v Indii.

Velká škoda té krátké stopáže a nenaplněného potenciálu, poněvadž linka Morgan Elsbeth nebyla nijak moc poutavá a kdyby nevznikla, nikomu by to zcela upřímně nevadilo – pravý opak však paradoxně platí o druhé polovině, která se zaměřuje na zrod sithských inkvizitorů. Jelikož, co univerzum Star Wars nyní potřebuje je nový směr, který Tales of the Empire mohl zacelit – ale bohužel to neudělal. Příběhy Impéria, sithů a temné strany síly jsou totiž něco, po čem fandové touží odjakživa, a je nesmírná škoda, že Tales of the Empire nenabízí takřka nic, co by pravého fanouška Star Wars zaujalo, nebo vyloženě nadchlo a šlo mu vstříc. Být to plnohodnotný seriál ve stylu Clone Wars, anebo alespoň antologie ve stylu Visions, šlo by o fantastickou televizní podívanou, protože na rozmezí cca 10 minut prostě nejde odvyprávět poutavý, koherentní a funkční příběh s vlastní mytologií. Jde tak o zklamání, který jen potvrzuje, že Disneyho myšáci a kravaťáci zkrátka nevědí, co si s univerzem Hvězdných válek počít. Inu, Dave Filloni svoje tvůrčí vize pravděpodobně vyčerpal.... VERDIKT: 6,5 tie fighter stíhaček z 10

Oh ano, Zack Snyder se zbláznil a já mu to sežral i s navijákem. Navíc když si zahrajete novou picí hru "Po každým slow-motionu panáka", budete opilí až pod obraz. Co si přát víc.

Zajímavý návrat ke kořenům Godzilly v čistě japonském blockbusterovém kaiju stylu, a zároveň podvratná alegorie o válce a traumatech z jaderné hrozby, která adekvátně pracuje s rozpočtem v rámci meta-žánrových prvků katastrofického filmu. Tak akorát epický, a zároveň tak akorát komorní a skličující.

Na první pohled půvabná oslava havajský kultury a mytologie, na pohled druhý je však vše stylizovaný do extrémně cringe muzikálu, který nijak nevybočuje z disneyovský škatulky – a to je celkem škoda....