Mumínci

Na seriálu jsem v dětství vyrůstal, tudíž pro mne má určitou nostalgickou hodnotu. I bez ní však můžu říci, že knižní předlohu zpracoval vcelku zajímavým a originálním způsobem. Oproti loutkovému provedení mi toto animované přece jen sedlo více – zvláště pakliže přiznám, že na danou dobu (tedy devadesátá léta) si seriál drží v animaci určitou úroveň. Hudební podkres nápaditě podtrhává jednotlivé scény, jaké jsou napsány poutavě a přitom i svižně, tudíž s posunem v ději není žádný problém. Režie tak vše dokázala dobře sladit a dobrý výsledek se zkrátka dostavil. (01.12.2018)

Na to, že jsou mumínci animákem pro děti, mají poněkud prazvláštní a pochmurnou atmosféru, někdy až hororovou. Z některých dílů mě doslova mrazilo. Ani dnes nevím, co tuto podivnou pochmurnost tvořilo, snad ta prosáklost Skandinávií, či ten život v odlehlém majáku někdě u moře a blízko lesů. Jedno mumínkům upřít nejde - originalita. (30.04.2014)

Knížky jsou asi opravdu lepší (ale kde ne, že? A nejlepší je Pozdě v listopadu). Ale i tak jsou skvělí. Neznám jinou knihu/seriál/cokoliv, kde se lze identifikovat se všemi postavami, ale hlavně Dá se ležet na mostě a hledět na tekoucí vodu. Nebo běhat a čvachtat se bažinou v červených holínkách. Nebo schoulit se do klubíčka a poslouchat, jak do střechy bubnuje déšť. Dobrý život je náramně lehký. (04.07.2010)

Už je to hezkejch pár let, co jsem se na tuhle pohádku dívala. Ale i tak nedokážu vymazat některé vzpomínky nebo pocity. Chvílemi mě to opravdu děsilo. Na první pohled roztomilý Mumínek, který je vzdáleně podobný malému hrošíkovi a Šňupálek, o kterém jsem si vždycky myslela, že to je jen nějakej kluk (teprve loni jsem zjistila, že není) a najednou se objeví druhý pohled...totální psycho, nádech severské insomnie, která na vás po čase dolehne a prvky hororu. Vzpomínám si, jak mě šíleně děsily ty divný tvorové na ostrově, co se při bouřce vlnily a vypadaly jako nudle. A abych nezapomněla na tu divnou obrovitou šedivou věc, která roznášela mráz a smrt. Fuj. Ještě teď z toho mám špatný pocit.ALe i přes to všechno jsem je měla ráda. Většinou to bylo veselé, plné optimismu a hlavně pžíjemně barevné s parádními úvodními titulky (05.10.2011)

V mých dobách okolo deseti let to byla moje pomalu největší závislost - snad mluví za vše, když se přiznám, jakou husinu jsem měl, když se v seriálu objevilo to černé nevímco na ledě, co bylo hrozně strašidelné (Groka, nebo jakže se to zpodobnění Morany jmenovalo? :D). Tehdy jsem měl aspoň 2 roky (nepřeháním!) strach jít do pokoje :) Teda... teoreticky i teď je mi z ní ještě pořád nepříjemně! (15.03.2010)