Vrahové mezi námi

Od Wolfganga Staudteho som v detstve videl Malého Muka a neskôr Ruže pre štátneho zástupcu. Práve dopozeraný film je cenný tým, že už rok po skončení vojny sa zaoberá traumami, ktoré pretrvávajú aj v mierovej dobe. Filmársky (najmä spôsobom snímania) mi pripomína filmy z tridsiatych rokov, myšlienkovo je poplatný minimálnym časovým odstupom od vojny. Na druhej strane bolo pôsobivé vidieť autentické obrázky vojnou zničeného mesta a život jeho obyvateľov. Aj keď vyrovnávanie sa s pocitom viny bolo schematicky a aj naivne podané, bolo racionálnejšou cestou k morálnej očiste, ako nahradenie splynovaných Židov moslimami, ako sa to deje v súčasnosti. (05.07.2016)

Na zemi a dobu vzniku pozoruhodný a hodně odvážný dílko s jasně řečenou myšlenkou. Pravda není to nic sofistikovanýho a dějově spíš taková triviální storka, ale dokázala mě i přes svou komornost maximálně vtáhnout do děje. Mladá žena co byla v koncentráku teď chce začít znovu a je plná naděje a jako kontrast k ní působí doktor který už jenom z titulu svojí profese viděl a zažil hodně zlýho  a nad lidstvem zlomil hůl a teď už se jenom prochází v ruinách a upíjí se k smrti. Nicméně i přes tyhle překážky si k sobě najdou cestu a naději na nový začátek, ale na scénu vstupují válečné hrůzy a zjištění, že mezi některými váženými občany se můžou skrývat ty největší prasata a zatím co prostí a nevinní lidé skomírají v poválečné bídě, tak mnohým zrůdám se skvěle vede a tváří se jakoby to bylo všechno pryč a nic se nestalo. Působivou atmosféru určitě vytváří i reálné prostředí zničeného Berlína krátce po konci války. Takže možná, že ve finále ten film vyzní tak trochu jako jednohubka, ale zatraceně hodně povedená co mi opravdu chutnala.85% (21.06.2024)

Ako sa dostať z vnútornej krízy, keď ste boli svedkom vraždenia miliónov ľudí a vidíte, že ľudský život nemá pre iného človeka žiaden zmysel? Tak, že jeden zdanlivo bezvýznamný zachránite. Scéna, keď Dr. Mertens prvý krát hovorí Sussane, že ju miluje v Berlínskych ruinách by mohla byť ikonickou romantickou scénou dejín filmu, ak by tento malý skvost poznalo viacej ľudí. Áno, Vrahovia medzi nami čerpajú ako z talianskeho neorealizmu, tak zo svojej nemeckej expresionistickej tradície a táto štylizovaná vizuálna kombinácia je úchvatná. Film v priebehu deja prechádza pomaly od stále sa opakujúcich scén Mertensovho opileckého stavu k vážnym témam nemeckého besnenia a romantický charakter podtrhujú krásne husky oči Elly Burgmer. (24.11.2014)

Tím, že byl film natočen v Německu rok po skončení války, působí všechno velmi autenticky. Místo kulis skutečné rozbombardované a zničené domy, i to prožité utrpení lze ještě v mnohých tvářích přečíst. Obzvlášť u lidí, kteří se jenom mihnou v komparzu a nepatří mezi hlavní herecké představitele. Přesto, že válka už skončila, je pro hodně lidí obtížné, najít sílu k tomu začít zase žít. Pokud tedy mají nějaké svědomí a nejsou imunní vůči utrpení druhých. Mimo jiné vyplouvá na povrch bolestivý fakt, že ti největší viníci se rychle otřepali a snadno nabrali druhý dech. Vzpomněla jsem si přitom na  E .M. Remarqua, který se po skončení II. Světové války odmítl vrátit do Německa a usídlil se ve Švýcarsku, poté, když zjistil, že vysoké funkce ve státě ovládají mnohdy zase titíž lidé, co za vlády nacizmu. (19.06.2024)

Skvělý poválečný film, který je zajímavý hlavně díky tomu jak využívá autentických prostředí (rozbombardovaný Berlín je opravdu rozbombardovaný Berlín) a jak se snaží svět kolem sebe co nejvíce realisticky zobrazit. Paraela k italskému neorealismu se zde přímo vnucuje. Kamera zde těží z nejrůznějších podhledů a až zkřivených úhlů záběru, které podporuje velmi kontrastní svícení, nejednou využívající až expresionisticky laděnou stínohru. (16.10.2008)