Dny hněvu

S porovnaním z ostatnými Spagetti westernami ide o naozaj šedý priemer ktorý dokáže osloviť zarytých westernových fanúšikov ako som ja iba fajnovým soundtrackom a faktom že v hlavnej úlohe je legendárny westernový herec Lee Van Cleef. Možno vyzniem negatívne ale celkovo s porovnaním ostatných talianskych filmov kde hral Lee Van Cleef je tento slabota pre niekoho sentimentálneho to môže byť zážitok sledovať mladého muža ako sa s úplného dna spoločnosti dostane na vrchol a všetkým ktorý ho ponižovali sa pomstí. Mne osobne to prišlo extrémne naivné.. a dokonca filmu sa to naivity a trápnosti držalo. Na moju smolu som to videl zo slovenským dabingom... inak som to nezohnal.. bolo to hrozné. (15.09.2013)

Není pravda, že jsem se tím pronudil. Jen je to příliš vyčpělý špageťák, který dost dobře nefunguje jak v rovině scénáře, tak po stránce stylu. Žádnou citovou ani estetickou odezvu nevyvolal. Kdyby bylo více pozornosti dáno postavám a proměně jejich vzájemných vtahů, mohlo by to být vtahující a v klíčové momenty více odměňující. Celé je to však šito horkou jehlou: Gemmův protagonista je v úvodu šikanován obyvateli města, dokud se neobjeví pistolník Van Cleef, kterej si ho namotá, ten pak za nim furt pobíhá a on si z něj cvičí bodyguarda, protože sám již stárne a chce se zabezpečit. Protagonista má samozřejmě vlohy, takže od boku střílí přesně hned poprvé, co vezme do ruky zbraň. Pistolník se hodlá napakovat na obyvatelích onoho městečka, kteří dříve off screen obrali jeho bývalého parťáka ve zločinu. Pistolník tedy zametá s obyvateli města, odolává jejich pokusům ho zabít nebo vystrnadit a v závěru tak zabije jediného obyvatele městečka, který se kdy k protagonistovi choval dobře, což vede k duelu mezi ním a pistolníkem, který není nikterak pamětihodný. Není dost výrazný svým stylem a ani střetem dvou silných osobností (potažmo tím, co představují), přičemž by se napnulo očekávání "kdo z koho". Celé by to chtělo víc psychologicky a tematicky prokreslit, aby to bylo zajímavější a poutavější. O dva roky starší Pro Pár Dolarů Navíc je úplně někde jinde, ale pokud čtenář hledá jiné pozoruhodné špageťáky mimo Leoneho, tak doporučuji radši Velkou přestřelku nebo Mé jméno je Nikdo (i když na tom se prý taky podílel trochu Sergio). (11.12.2023)

Pistolník Lee van Cleef sleduje hlavně své sobecké cíle a jako vynikající střelec likviduje všechny, kdo se mu postaví do cesty. Outsider městečka, Giuliano Gemma, všemi opovrhovaný nemanželský syn barové tanečnice, se u něj vyučí zásadám boje. Idea příběhu osciluje mezi volbou přijetí údělu nespravedlnosti v relativním klidu nebo volbou osobního „osvobození“ a revolty proti stávajícímu stavu za cenu zabíjení. Film byl sice po vizuální stránce profesionálně natočen, se všemi atributy italowesternu, a řadou herců, které známe ze soudobých leonovek, ale scénář nebyl nikterak oslnivý. Příběh působí dosti utahaně, až nudně. Chybí dějový spád, momenty překvapení a gradace napětí, Záplatka vyřizování účtů po návratu do městečka se stále jakoby opakovaně zauzlovává a tak nemůže dojít k pořádnému rozjezdu. Závěr s „legendární“ pistolí Doc Hollidaye působí jako laciný pokus dát tomuto víceméně nezáživnému příběhu, nějakou myšlenku. Od začátku jsem váhal mezi dvěma a třemi hvězdičkami, nakonec tedy slabé tři (v žádném případě víc!). (03.12.2010)

Gemma a van Cleef tvoří příjemnou dvojci, na kterou se dá koukat. Hudba je u podobných spaghetti westernů stěžejní, a jelikož se Ortolanimu povedla, řadí se tento film mezi ty lepší "špagety". Některé části filmu jsou natočeny na stejných místech jako Pro pár dolarů navíc, takže pohled na připlešatělého staříka s fajfkou vám tuto Leonovku určutě připomene. (20.07.2008)

První má opravdová westernovka... Asi v tomto žánru nedokážu rozeznat pravé dílo od čistého průměru, jelikož jsem toho moc nenakoukal a proto je moje hodnocení tak vysoké... Každopádně výborný děj doprovází líbivá melodie od génia Rizeria Ortolaniho, jehož díla se objevila v několika kung-fu filmech, které mě díky tomu přivedli na tento snímek. Všude samý písek, pěsti, koně, nahřáté kolty a akcí nabitý děj, který vám nedovolí odtrhnout oči od obrazu. Z padoušského drsňáka Lee Van Cleefa vyzařuje neuvěřitelné charisma, které dodává postavě nový spád! Moc často se mi to nestává, ale z konce jsem byl odrovnanej a seděl jsem zkoprnělý a čučel na poslední scénu. Jako by poslední vystřelená kulka trefila i mě, neboť jsem měl pocit, že se to týká i mě,. Ano, až tak jsem se zařezal do děje. To svědčí o kvalitách toho filmu (03.06.2015)