Krkonošské pohádky

Zdárný příklad toho, jak komplexní mohou pohádky být. Protože mám z jedné strany Jizerské hory a z druhé Krkonoše, pověsti a povídačky o Krakonošovi jsem slýchával i v reálu. Jejich televizní verze pak patří ke klenotům české pohádkářské školy. Patrně jeden z nejlepších hraných večerníčků co kdy televizní stanice vysílala. Nezapomenutelný František Peterka coby vládce Krkonoš, nenapodobitelný Ilja Prachař jako prevít a paprika v jedný osobě Trautenberk, jedna z životních rolí Hany Maciuchové alias Anče a takřka životní role pro Jardu Satoranského jako Kubu. A nesmím zapomenout na skvělého Zdeňka Řehoře jako naivního a nešikovného hajného. Pro děti skvěle napsané příběhy nesoucí poslání, závěrečná moudra a ponaučení, dětsky vděčné speciální efekty a použití živých zvířátek, kupa legendárních hlášek. Navíc průkopnické využití mobilní telefonní sítě a e-mailu v jednom díky sojce práskačce. I když sem tam se nějaká chybička najde, jako v jednom záběru pozdní střih, nebo prodlevy pózy a k ní příslušného speciálního efektu, ale to tady vůbec nehraje roli. Ač jsou příběhy krátké, jsou trefné, jasně čitelné a na své si nepřijdou jen ti nejmladší, ale takřka všichni, kdo zasednou před televizní obrazovku. Navíc nemůžu opomenout silné sentimentální pouto, které ke Krkonošským pohádkám chovám. Neoddiskutovatelných pět hvězdiček. (18.09.2004)

Jak imperialista Trauntenberk pod jhem komouše Kuby těžký úděl měl... Být to bez Anče a Kuby, tak je to za plný počet. Ovšem tahle pekelná kádrová dvojka v tom figuruje a naprosto kazí dojem z papundeklu, sojky práskačky, hajného, Krakonoše, no a samozřejmě hlavně sympaťáka Trautenberka. Myslím, že bychom si spolu krásně rozuměli. (10.08.2004)

Kdo by neznal Trautenberka, zadýchaného hajného, který tu kupodivu nemá jméno, Anče, Kubu a Krakonoše. Trautenberk Krakonošovi pije krev a Krakonoš vždycky odhalí Trautenberkovo intrikování a na konci každého dílu s ním řádně zatočí. Ti dva spolu vedou nesmiřitelný boj. A Trautenberk na to vždycky dojede, ale tak už to v pohádkách bývá. Příběhy mají svoje kouzlo, jsou precizně zahrány a dá se jim odpustit, že jsou trochu stereotypní. Zkušená režisérka Věra Jordánová režíruje s přehledem a vybrala do rolí vynikající herce, kteří svým pohádkovým postavám vdechli život, a každý divák měl svou oblíbenou. U mě je to Trautenberk a Ilja Prachař ho hrál báječně. A tahle večerníčkova pohádka asi nikdy nezestárne. (08.12.2009)

Asi můj nejoblíbenější večerníček z mládí, ale i teď, když ho dávají v TV, tak se po těch letech rád znovu podívám! Kdo by neznal Krakonoše, Trautenberka, Kubu, Anče, hajnýho a bonzačku sojku :o) Upřímně jsem opravdu litoval Trautenberka, neměl to vůbec lehké! Líná cháska a na pomoc jim vždy " přiběhl " Krakonoš..... Životní role Ilji Prachaře :o) Nádhera! (27.02.2009)

Pěkné poměry vládly v Podkrkonoší- takhle dokonalý sociální program pro zaměstnance neprosadil ani welfare state. Proč například činí Anče a Kuba Trautenberga soustavně zodpovědným za organizaci a úhradu jejich svatby a zřízení obydlí? Za deset let by se naskytl následující obrázek: každoročně se scházející tripartita ve složení Krakonoš- manželská dvojice- zaměstnavatel by prosadila, že lineárně narůstající počet členů Kubovy rodiny znamená vystěhování Trautenberka do potemnělého, skrovného přístěnku, kde se denně může o hladu modlit za přežití. Na dvoře vřískajících deset potomků, míhajících se mezi ostatní havětí. Ančiny korálky granátky, dar od Krakonoše, by jedno z dětí mělo v uších, druhé v nose, třetí by pastelkou kreslilo Trautenberkovu karikaturu na nádherná kachlová kamna, čtvrté by trhalo sojce pírka a zbylých šest Krakonošovi vousy. Anče s Kubou, v kožiších z muštelky, by prohlíželi kalendář a vybírali jméno pro jedenáctého potomka, kterého by posléze obdržel hajný i s kočárem aby denně urazil vycházkou trasu Vrchlabí- Jilemnice a zpět. A tak by se zde hezky žilo v duchu odborářského sociálního programu do doby, než by jednou zapomněli odebrat hajnému střelnou zbraň. (07.04.2013)