Krkonošské pohádky

Čím jsem starší, tím víc je mi Trautenberka líto. V každém díle byl dětem sypán do hlaviček metaforicky zpracovaný Vítězný únor, kdy hnusný kapitalista (Trautenberg) čelí a následně podléhá soustředěnému tlaku stran Národní fronty (dělnická třída - Kuba, Anče, zemědělci - sojka, hajnej, pracující inteligence - Krakonoš). Uznávám, že zařazení Krakonoše mezi pracující inteligenci je sporné, možná by to byl spíš zemědělec. Ale zase na druhou stranu, to čarování určitou inteligenci vyžaduje. A podobně jako byl problematický skutečný Únor, i v tomto Večerníčku je buržouství Trautenberkovo problematické, není to žádný drsný kapitalista, vždyť on je v podstatě chudák. Doma si nemůže ani pípnout, aby ho Anče dost nevybíravě neusadilo nějakou peprnou odmluvou. A Krakonoš je taky pěkný ptáček, dobrý je ten díl, jak říká, tak co bych dnes Trautenberkovi provedl... (20.08.2011)

Jeden z těch naprosto nejlepších večerníčků, jaké kdy česká televize natočila. Baví přes tři desítky let a stále jsou v kurzu jak u malých, tak i velkých diváků. Moudrost v nich je stále aktuální a je potěšení podívat se na mladou Maciuchovou či skvěle namaskovaného Frantu Peterku. Hudba: Vadim Petrov (09.07.2010)

Kdo by neznal Trautenberka, zadýchaného hajného, který tu kupodivu nemá jméno, Anče, Kubu a Krakonoše. Trautenberk Krakonošovi pije krev a Krakonoš vždycky odhalí Trautenberkovo intrikování a na konci každého dílu s ním řádně zatočí. Ti dva spolu vedou nesmiřitelný boj. A Trautenberk na to vždycky dojede, ale tak už to v pohádkách bývá. Příběhy mají svoje kouzlo, jsou precizně zahrány a dá se jim odpustit, že jsou trochu stereotypní. Zkušená režisérka Věra Jordánová režíruje s přehledem a vybrala do rolí vynikající herce, kteří svým pohádkovým postavám vdechli život, a každý divák měl svou oblíbenou. U mě je to Trautenberk a Ilja Prachař ho hrál báječně. A tahle večerníčkova pohádka asi nikdy nezestárne. (08.12.2009)

Jako maly jsem tento vecernicek mel moc rad, jelikoz byl hrany, byla to vzdy prijemna zmena. Dnes me ale jeste vice stve ( vzdy jsem fandil Trautenberkovi ) ta bonzacka sojka, zzenstely hajny, nouma Kuba a Krakonos, ktery byl snad jeste vetsi lakomec nez Trautenberk. Postavy tedy nic moc, nebyt Trautenberka a hezke Ance. Jako celek, velice prijemne. (04.02.2009)

Seriál si odlehčenou formou bere na paškál strasti podnikaní v podkrkonoší na sklonku osmnáctého století. Dobová fraška poukazuje na rozrůstající vliv socialismu přicházejícího ze západní Evropy. Ten je patrný zejména ve vzpurném chování zaměstnanců zahraničního investora Trauten Berga. Jeho zaměstnanci (zde pokojská Anna, správce Jakub a hajný, jehož jméno není uvedeno) nemají tolik ideologického zastání, nemají opěrné berly v odborech a v zmíněném učení, v myšlence socialismu, pokouší se tedy alespoň o drobné sabotáže. Kolektivizace je teprve netušenou metou, ačkoliv divák znalý dějin již ví, že to k ní pomalu a jistě směřuje. Zcela výmluvná je například pasáž, kdy svým poškozováním majetku zaměstnavatele v rámci třídního boje donutí jmenovaného k převedení části toho majetku, v tomto případě vejminek, kde budou Anče s Kubou po svatbě (kterou jim bezbranný zaměstnavatel Trauten Berg musí zaplatit do posledního krejcaru) bydlet. Dehonestace kapitalismu je zde patrná už jen pouhým vylíčením podnikatele Trauten Berga jako despotického šovinistického skrblíka, který přehnaně kalkuluje se svými investicemi. Seriálu dominuje tzv. Krakonoš. Zde se vlastně tvůrci už ani nesnažili o nějakou tu personifikaci, jen nám rovnou naservírovali postavu samotného Bedřicha Engelse. Jen s pojetím první i druhé internacionály dělají doslova cavyky a představují ji formou pohádkových metafor. Tu Engels alias Krakonoš přičaruje mlhu, tu krupobití apod. Již klasikové marxismu-leninismu věděli, že budování socialismu bude radostné, ale že to bude taková komická groteska, to nikdo netušil. Ale nyní můžeme společně s tvůrci říct, že ne, že tady se povedlo a bylo to velmi zábavné. Humor shledávám především v tom, že všechny socialistické tendence soudruha Krakonoše končí nikoliv rozvrácením ekonomických aktivit a zájmů investora, nýbrž jen v ztížení výkonu přidělené práce investorových zaměstnanců. Lapidárně řečeno: Vždycky jím tím vymýšlením pičovin jen přidělal práci. -A pak, že je pohádka fikce, ty vole. (04.01.2014)