Karetní hráč

I mistr tesař se někdy utne. Televizním lookem postižený thriller s nádechem dávno mrtvého gialla nemá téměř nic, za co by se dal pochválit. Svou práci na výbornou odvedl snad jen výtvarník a gumové mrtvoly vypadaly skutečně odporně. Přímo utrpením byl prachbídný scénář, který si v mnoha ohledech nezadá s muzikálem ze života současné vesnice v Trháku pana Podskalského, jen s tím rozdílem, že Argento to myslel smrtelně vážně. Vraždy se většinou odehrávaly zcela mimo záběr kamery a simulace hrůzy pomocí řevu obětí z obrazovky monitoru počítače byla spíš otravná. Jediným světlejším okamžikem, hořce připomínajícím trochu zašlou slávu páně režiséra, byla vynikající scéna návštěvy doupěte vrahova. Bohužel však byla jedinou atmosférickou lahůdkou v krámě s prošlým zbožím. Co se dá dělat, první dvojka pro mého filmového kouzelníka number one. (11.12.2015)

Dario Argento v moderni dobe internetu a elektronicke hudby zavanejici modernim technem, kdy vrah hraje s policii online karty - jde to vubec dohromady? Muze to fungovat? Ocividne moc dobre ne, obzvlast kdyz to cele pusobi dost lacinym televiznim dojmem a vraha je uz po druhe v rade mozne odhadnout v prvni chvili kdy se objevi na scene. Neni to nejhorsi Dariuv film, tenhle primat si drzi jeho "Fantom opery", nicmene "Karetni hrac" za nim nezustava daleko pozadu. 4/10 (13.11.2010)

Tak určite nie najlepší Argentov flák, ale časti sú skvelo natočené, a občas napätie pekne eskaluje. Bohužiaľ, niekedy sa to až príliš podobá na nejakú TV kriminálku, seriál. Ale potom sa vytasia scény evokujúce Deep Red, alebo Bird with a crystal plumage, policajtka je charizmatická a sexy, a keď zaznie Simmonetiho "klavírny" motív, a vrátime sa do uličiek Ríma, starý dom a poletujúce semená kvetov, nočný prepad... sme doma. Finále je "meh", pointa môže byť, ale v giallos bola aj lepšia. I tak, pozitíva prevládajú, a tak ako som film videl už viackrát, rád si ho pozriem znovu. (20.06.2021)

V očakávaní katastrofy som dostal celkom obstojné giallo nakrútené a zasadené do nultých rokov. Bohužiaľ cítiť, že šlendriánska logika patrila skôr do sedemdesiatok a osemdesiatok a tu pôsobí značne rušivejšie. Polícia má k dispozícii zábery z interiéru vrátane netradičného tvaru okien, ale nikoho nenapadne trochu popremýšľať nad tým, kde v Ríme by sa dala taká budova nájsť, veľa ich zrejme nebude. Identita vraha je tiež akoby vystrihnutá z počiatkov žánru, ale nejde zase ani o sklamanie. Finále je vymyslené slušne, len mohlo byť nakrútené lepšie. Argento sa snažil, ale asi už chápal, že giallo patrí do inej doby a konkurenciu svojim filmom už nezatieni. (03.10.2021)

Dario Argento je neodmysliteľnou súčasťou v rebríčku mojich najobľúbenejších režisérov. Silne ovplyvnil môj filmový vkus predovšetkým svojim triom famóznych snímkov "Phenomena", "Suspiria" a "Inferno". Získal si môj obdiv a rešpekt, ktorý mi nedovolí prvoplánovo kritizovať ani jeho ďalšie filmovové diela. Tento Talian ešte nepatrí do starého železa. Je to režisér a scenárista, na ktorého proste nedám dopustiť. Na rozdiel od niektorých tunajších užívateľov som okúzlený aj jeho neskoršou tvorbou z nového milénia, do ktorej spadá aj titul "Kartový hráč" (Il cartaio) z roku 2004. Nie je to síce taká pecka ako jeho staršie diela, ale moje očakávania maestro Argento splnil. Pre niekoho je to podpriemerný krimi thriller, no pre mňa to je veľmi obstojné talianske retro giallo. *** (15.07.2023)