Karetní hráč

I mistr tesař se někdy utne. Televizním lookem postižený thriller s nádechem dávno mrtvého gialla nemá téměř nic, za co by se dal pochválit. Svou práci na výbornou odvedl snad jen výtvarník a gumové mrtvoly vypadaly skutečně odporně. Přímo utrpením byl prachbídný scénář, který si v mnoha ohledech nezadá s muzikálem ze života současné vesnice v Trháku pana Podskalského, jen s tím rozdílem, že Argento to myslel smrtelně vážně. Vraždy se většinou odehrávaly zcela mimo záběr kamery a simulace hrůzy pomocí řevu obětí z obrazovky monitoru počítače byla spíš otravná. Jediným světlejším okamžikem, hořce připomínajícím trochu zašlou slávu páně režiséra, byla vynikající scéna návštěvy doupěte vrahova. Bohužel však byla jedinou atmosférickou lahůdkou v krámě s prošlým zbožím. Co se dá dělat, první dvojka pro mého filmového kouzelníka number one. (11.12.2015)

Dario vždy patřil k mým nejoblíbenějším režisérům a řadu jeho filmů mám velice rád. Tady však musím souhlasit s některými názory, že tento film patří mezi ty jeho slabší kousky. Zatímco většinou jeho gialla (a ne jen ony) oplývali skvělou atmosférou a propracovaným scénářem, tak tady se značně polevilo a to skoro na všech frontách. Pořádnou dávku napětí aby tu člověk pohledal a ani práce s kamerou už nebyla tak solidní, jako tomu bývalo dobrým zvykem. Nevím, snad si Argento vybral slabší chvilku, ale i tak se mu s vypětím všech sil podařilo ukočírovat vše tak, aby z toho vznikl alespoň průměrný kousek. Pravdou je, že začátek mě moc neoslovil, ale jakmile proběhla druhá vražda a režisér nám ukázal i ony „únosy“ potencionálních obětí, začala se tu a tam objevovat i slušná atmosféra. Ta se však začala stupňovat až ke konci filmu, což byla velká škoda. Místy se tu totiž vyskytovalo dost nudných pasáží a zbytečných dialogů, které jen zdržovaly od již tak nepříliš záživného tempa příběhu. Naštěstí nechybí pěkné děvčata (i hlavní hrdinka stála za hřích), takže se bylo na co dívat. Přece jenom však dávám přednost klasickému giallu a postupné detektivní práci. Hrát poker přes PC a být ochuzen o detailní záběry jednotlivých mord scén – to mi vadilo asi nejvíce. 50% (05.05.2010)

Nikdy jsem si nemyslel, ze dam mistrovi ODPAD, ale tento "majstrstyk" si ho zalouzi stejne jako KillBill. Detektivka to neni - vrah se prozradi pri prvnim vstupu na scenu, thriller to neni - zadna atmosfera, hudba - to je masakr sam o sobe - nedivim se, ze to hlavni hrdinka nevydrzela a musela tomu radne zatnout tipec, dialogy - proti tomu je i Battle Royale 2 scenaristicka spicka - a propos - scenar: ten se Dariovi vetsinou podela tesne pred koncem, ale tady je to hruza uz od prvniho zaberu v policejni kancelari plne laptopu. Baby - to je taky hruza naprosto se vymikajici doposavadnim vysokym standardum - zrejme museli delat casting v nejakem second handu - tfuj! Hrat poker na takove urovni jako se snazi vsichni zucastneni hazarderi by nejspis dokazal i chovanec Jedlickarny. No a vrazdy a nechutnosti? Skoda reci... (15.02.2006)

Bohužel nejslabší Argentův kousek na poli gialla (a možná i jeho celé kariéry). Celý snímek stojí a padá se scénářem, který dopadnul opravdu tragicky a tím i film. K lepšímu hodnocení Karetního hráče nepomohl ani sám mistr Argento, jeho jindy znamenitý rukopis, zde není vůbec vidět. Kde jsou režisérovi hrátky s kamerou, výborná atmosféra často budovaná za pomoci hudby od Goblinů nebo výtvarná stránka??? Bohužel nikde. Jediné, co stojí za to vyzvihnout, jsou 2 scény a to ta na lodi a ve skleníku. Snad jeho další giallo film (Giallo 2009) dopadne lepé, Dario veřím ti. (17.03.2009)

Dario Argento je neodmysliteľnou súčasťou v rebríčku mojich najobľúbenejších režisérov. Silne ovplyvnil môj filmový vkus predovšetkým svojim triom famóznych snímkov "Phenomena", "Suspiria" a "Inferno". Získal si môj obdiv a rešpekt, ktorý mi nedovolí prvoplánovo kritizovať ani jeho ďalšie filmovové diela. Tento Talian ešte nepatrí do starého železa. Je to režisér a scenárista, na ktorého proste nedám dopustiť. Na rozdiel od niektorých tunajších užívateľov som okúzlený aj jeho neskoršou tvorbou z nového milénia, do ktorej spadá aj titul "Kartový hráč" (Il cartaio) z roku 2004. Nie je to síce taká pecka ako jeho staršie diela, ale moje očakávania maestro Argento splnil. Pre niekoho je to podpriemerný krimi thriller, no pre mňa to je veľmi obstojné talianske retro giallo. *** (15.07.2023)