Fontána

Na fontánu jsem se těšil, ale rozhodně sem jí nepovažoval za nějaký převratný dílo a možná proto sem si jí tak užil. Sice se film na první pohled jeví jako celkem nepochopitelnej, ale když se dává pořádně pozor, tak si myslim, že se linie příběhu dá celkem slušně zachytit, samozřejmě Aronofksy film udělal tak, aby si každej moh udělat nějakou svojí vizi příběhu a tak některý pasáže sou celkem nesmyslný a jedinej způsob jakým se to dá pochopit je domyslet si, co tim asi Aronofsky chtěl říct. Ale na konci to celkem davá smysl a hlavně to zanechává spoustu otázek o kterých se bude diskutovat a o tom ten film asi je. Nicméně ty závěrečný sci-fi orgie byly už trošku moc, myslim, že to tim už dost přehnal a přeplácal a hlavně z toho nic moc nevzešlo. Ostatně celá ta budoucnost nebyla nic moc a podle mě se dala využít daleko jiným směrem než udělal Aronofsky. Přesně tyhle pasáže byly takový "vymysli si sám", nakonec to sice dává smysl, když se nad tim člověk víc zamyslí, ale udělat třetí linii příbehu v budoucnosti podobnou těm v přitomnosti a minulosti by se mi zamlouvalo víc. Ale tim asi s kritikou končim, protože všechno ostatní, od hudby přes naprosto dokonalý herecký výkony Rachel Weisz a Hugha Jackmana, až po skvělou atmosféru a dokonalej příběh o lásce, je nezapomenutelně perfektní (11.03.2007)

Fontána je slovy rozhodně nepopsatelný filmový zážitek. Jde o vyjadřování se k otázkám, které trápí lidstvo již od úsvitu dějin, skrze mix esoterické vizuální básně s Kubrickem šmrncnutým Tarkovským. Je třeba ji spíše vnímat pocitově než-li klasickým způsobem. Struktura vyprávění je až nápadně podobná knize Odlesk Boží slávy od Romaina Sardoua, ale komu by to vadilo, když to i zde funguje tak dobře. Nikoli však perfektně. Po skončení ve mě zůstal těžko definovatelný pocit, že jsem právě mohl viděl něco velkého a zcela výjimečného, kdyby mi však tvůrci dokázali tento zážitek (v případě Fontány spíše prožitek) zprostředkovat (i) niterně naplno. Nejvyšší hodnocení si tudíž Aronofského opus magnum po prvním zhlédnutí nezaslouží, ale nevylučuji, že ho v budoucnu nakonec i udělím. Již jen kvůli tomu, že Fontána mi prostě nechce z hlavy ven. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (09.03.2007)

Aronofsky se opět snaží úchvátit jak jinak než obrazem a zvukem a opět mu to prochází s ladností mistra, kdy po syrovém Pi a krutém Requiemu za sen přichází poetická, audiovizuální báseň zvaná Fontána, u které mimo jiné zjistíme, že odhadnout ve filmech přesnou hranici mezi filozofií/pseudofilozofií a uměním/kýčem je dosti subjektivní a spíše věc osobního vkusu každého jednotlivce... Zpět k Fontáně - zdánlivě komplikovaně rozjíždí 3 příběhy, které ale směřují k jednomu nevyhnutelnému konci a jedné, poměrně doslovné pointě. Problém vidím v trošku lacinném tlačení na slzičky, ona umírající osoba by vypadala a chovala se naprosto jinak, ale budiž, tato hra na efekt podpořená neuvěřitelným vizuálnem docela funguje... 8/10 (17.08.2008)

Tohle byl mnou jeden z nejvice ocekavanejch filmu. Velmi zajimave tema, uchvatnej trailer, skvely hodnoceni a Aronofsky, jehoz Requiem povazuju za nej film o zavislostech. Jenze tentokrat to Aronofsky tak skvele jako u Requiem nezvlad. Asi se to dost odviji od mejch obrich ocekavani, ale film mi prisel takovej dost prazdnej. Ve filmu jsou tri obdobi, jak jiste vi kazdej, kdo videl aspon trailer. Minulost se mi libila ze vseho nejvic, skvela hudba a super vizualni stranka, navic asi nejakcnejsi pasaze, ale kdyz uz mela bejt nejaka velka rezba, tak Aronofsky strihnul jinam. Coz by zas tak nevadilo, kdyby to neudelal nekolikrat a nestrihnul vzdy na vcelku nudnej pribeh ze soucasnosti. Ten byl dost chudej jak vizualne, tak hudebne, ale zase se tu nejvic projevilo skvele herectvi Jackmana. Weisz tentokrat nepochvalim, prisla mi misty dost mdla. Prostredni cast mi neprisla nicim napadita ani nicim originalni. A pak tu jsou sceny z budoucnosti, to jsou neskutecny vizualni orgie, ale co se tyce deje, tak je to asi nejchudsi. Kdyby byl film rozdelenej rovnomerne mezi tyhle tri obdobi, tak by to ani tak nevadilo, jenze Aronofsky se nejvic venuje soucasnosti a ta misty lehce nudi. Navic mi prisel celej film pro dane tema desne kratkej, obcas se film krapet tahne a konec je naopak desne uspechanej. A i kdyz jsem se v deji neztracel a vicemene jsem vedel co a jak, presto mi par veci prislo takovejch divnejch. Krapet jako Lynch (ted nemyslim atmosferu). No a vrchol vseho bylo, kdyz po vsech problemech hlavni hrdina konecne objevi strom nesmrtelnosti, neco prekvapene vykrikne a v titulcich naskoci "Ejhle". Takze kolik dat filmu hvezdicek, na jednu stranu skvelej Jackman, skvely efekty, skvela kamera a zajimave tema, ale na stranu druhou krapet jednodussi pribeh a mirne zklamani. Ale tak i kdyz bych si umel hledani nesmrtelnosti predstavit i zajimavejc, par skvelejch myslenek a uzasnejch scen tu je, takze primhourim krapet oko a dam 5*. Tak po druhym skouknuti to uz je jasnejch 5*, sice je soucasnost porad misty krapet zdlouhava, ale jelikoz uz jsem vedel co od filmu cekat a i jsem se v nem lip orientoval, tak jsem si celej film uzil vic. (08.03.2007)

"Komplexné" - bolo prvé slovo, ktoré ma po pozretí napadlo, nasledované "Geniálne a dokonalé". Film, ktorý prestáva byť čisto iba filmom a stáva sa fascinujúcou poéziou, podobnou Kubrickovej 2001 či Soderberghovmu Solaris a pre hľadanie odpovedí o dôležitosti lásky v živote a zároveň pátraní po jeho význame prináša opojenie obohacujúceho osvietenia skrz meditáciu obrazom a zvukom. Priehrštie nadpozemsky nádherných sekvencií, dokonalá súhra obrazu so zvukom a príbeh prekračujúci so vzrušujúcim mrazením vo vašom vnútri hranice transcedentna. Strih spolu s magickou hudbou taktujú príbeh spočiatku ledva badateľným rytmickým "bubnovaním", ktorému sa čoskoro prispôsobí i búšenie vášho srdca, takže v momente, keď nastane akcelerácia v obrazovom strihu zladená s hudobnou zložkou, vaša myseľ i telo je vťahovaná do "centra diania" mimoriadne silno, čím vo vás vynorené emócie dosahujú nečakane vysokej intenzity a v rytme spomínaného "bubnovania" je do vás doslova pumpovaná enegia- Aronofsky s týmto "podprahovým vnímaním" u diváka pracuje až chirurgicky presne. Neopísateľne silný divácky zážitok a Aronofskeho ďalší masterpiece v jednom. [Toronto, jeseň 2006] (21.10.2006)