Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (1 989)

plakát

Výstřel (1981) 

Konečně poznávám toho starého, pochvalovaného Briana De Palmu. Blow Out se mi již po pár minutách jevil jako unikátní film - při nejmenším na poměru raných 80. let. Skvělý charismatický John Travolta, jakožto určitý druh "sídlištního hrdiny" je mistrem ve svém nedoceněném oboru. Pracuje se zvukem filmu a režisér jeho optikou vypráví divákovi spoustu fascinujících aspektů týkajících se tehdejší tvorby a záznamu zvuku. Právě ono zaměření na detail se v případě Výstřelu vymyká příbuzným filmům točeným i dlouho let poté. Je sice pravdou, že příběhu jako celku malinko kazí dojem typicky osmdesátkově-béčkově vykreslený všehoschopný záporák, ale to je jen malá vada na kráse. Blow Out je netradiční detektivka, která zejména díky výborné režii dokáže oslovit i dnes. 8/10

plakát

Oblečen na zabíjení (1980) 

Kdo by to byl řekl, že Brian De Palma předběhne standardní tvorbu HBO o dobrých 30 let! Tedy alespoň co se týče zakomponování erotiky a explicitního násilí do filmu. Jakožto nic netušící divák jsem si film pustil v plně obsazeném vlaku a musím říct, že díky úvodní scéně jsem prožíval docela trapnou chvilku. Každopádně konečně k samotnému filmu. Myslím, že je v prvé řadě režijně skvělé zvládnutý. De Palma působivě vypráví optikou jedné z hlavních postav, soustředí se na vykreslování jejich pocitů a buduje tajemnou i přemýšlivou atmosféru. Scénář není příliš sofistikovaný, na poměry roku 1980 sice operuje s "šokujícím" tématem transsexuality, ale dalších záludností se nedočkáme. Když řeknu, že tenhle film je poplatný své době, bude to znít jako urážka, ale rád bych zdůraznil i druhou stranu mince tohoto tvrzení. Na jedné straně máme 80. béčka, u kterých člověk předpokládá, že bude spíše vypínat mozek. V případě Oblečen na zabíjení netvrdím, že se mozek bude točit na plné obrátky, ale film rozhodně není hloupý a z 80. let si právě bere to dobré. Tedy unikátní atmosféru, určitou jednoduchost, ale zároveň neobroušenost svých hran. Líbí se mi i typicky osmdesátkový vizuál prostředí. 7/10

plakát

Šógun (2024) (seriál) 

Shogun láká na poměrně odlišný typ seriálu, ale přesto své Holywoodské kořeny nezapře. Asijská, zejména Japonská kultura mě osobně přijde fascinující, a tak mě místy až trošičku mrzelo, že seriál na ni pohlíží velmi silně naší euroamerickou optikou, kterou nám divákům zprostředkovává právě hlavní postava. Spousta scén a momentů je vyhrocených a působivých právě díky tomu pomyslnému střetu dvou kultur - tedy toho, co my, Evropští diváci, přirozeně očekáváme a toho, co se na obrazovce. Musím říct, že jsou místa, kdy to působí uměle. Jinými slovy ne všechny události dávají perfektní smysl, řada z nich spíše udržuje hlavní postavu, jakožto jediného evropana, v popředí. Nechci být ale přehnaně kritický, jsou to detaily, které jen Shoguna tak trochu "vrací na zem". Je to kvalitní, zajímavé dílo, ale není jedinečné... 8/10

plakát

Hrozba smrti (2024) 

Po velkém hypeu mírné zklamání v podobě tuctového béčka. Popravdě se divím, že kvalitní tvůrčí duo Doug Liman a Jake Gyllenhaal vyprodukovalo něco tak průměrného a pramálo zajímavého. Faktem pouze je, že film je po všech stránkách nezávadný a neotravný. V ničem neexceluje, v ničem neselhává. Asi by se člověk měl přepnout do režimu bezmozkové zábavy, aby si dokázal nový Road House užít. Conor McGregor - byl to v podstatě herec už v kleci a zde jen pokračuje ve svém suveréním tempu. Možná tento typ rolí béčkových záporáků by mu i do budoucna seděl. Rozhodně mi nepřišel špatný, ale postavit film (pouze) na něm nelze. 5/10

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Je fascinující, že když prohlásím, že Duna 2 byla výborná, ale jednička byla o chlup lepší, jsem v menšině a zním až nemístně kriticky. Možná je to mou neznalostí knižní předlohy, ale zkrátka epizoda ze života Fremenů mě bavila méně. Duna 2 představuje úžasný audiovizuální zážitek, je to velkofilm se vším všudy, ale rozhodně v něm nespatřuji onu proklamovanou genialitu. Samozřejmě film zdařile buduje protagonistu i antagonistu a za uhrančivé atmosféry směřuje vše k jejich nevyhnutelnému střetu, ale je to něco, co jsme nečekali nebo doposud neviděli? Je to něco, co svojí silou a katarzí překoná např. střet Batmana s Banem, či Jokerem? Je v tom osudovost silnější Matrixu? Nemyslím si. :) Je to jen další skvělý velkofilm... 8/10

plakát

1923 (2022) (seriál) 

Velké těšení po naprosto geniálním majstrštyku 1883 vystřídalo prozření. Spin-off 1923 má s 1883 jen pramálo společného, naopak se jedná o až nepříjemně věrohodnou kopii Yellowstonu. Jiná doba, stejné problémy. Rozvláčněné tempo nevadí, ono vadí spíše to, že pokud znáte Yellowstone, dokážete až příliš dobře odhadnout, jakým směrem se bude 1923 ubírat. Záleží tedy na vás - nakolik vám bude příjemné sledovat to samé znovu... 7/10

plakát

Yellowstone (2018) (seriál) 

Z dnešního pohledu již téměř kultovní seriál Yellowstone se z mého pohledu rozvíjí poměrně rozpačitě. Ačkoli máme načrtnuto hned několik vyhrocených dramatických linek, nemohl jsem se dlouho zbavit pocitu, že jsou scénářem "vynuceny násilně". Tedy, že charaktery jsou natolik nekompromisní a svojské, že jejich vzájemné střety jsou sice nevyhnutelné, neusmiřitelné, ale zároveň z lidského a praktického pohledu zbytečné, místy až nevěrohodné. Vůbec z protagonistů je těžké si někoho oblíbit, trvá to. Napříč sériemi si člověk zvykne, že tohle není realistická rekonstrukce života na ranči, tedy mnohé je děláno "pro oko". A to jak z hlediska audiovizuálního, tak dramatického. Osobně bych ocenil větší důraz na přirozenost. Zázrak se tedy nekoná, příjemný konzumní materiál však ano... 8/10

plakát

Bastard (2023) 

Jednou za čas se objeví film, který vlastně není v ničem výjimečný, film s relativně šablonovitým příběhem a prvky, které jste už někde mohli vidět. Přesto se ale jednou za čas podaří, aby právě tento film dokázal být ve své jednoduchosti nesmírně působivý a silný. Ano, bez Madse Mikkelsena bychom si tyto řeči mohli odpustit, ale není to jen o jeho bravurním herectví. Bastard je neuvěřitelně "funkční" film v tom smyslu, že vše v něm funguje na jedničku. Z jednoduchých ingrediencí naprosté labůžo. Nesnažte se jej přechytračit, podařilo by se vám to, nesnažte se vzpírat jeho kouzlu a emocím, ochudili byste sami sebe. Tuhle syrovou jízdu si musíte užít... 9/10

plakát

Zabijáci rozkvetlého měsíce (2023) 

Scorsese zase namaloval nějakou fresku, zííív. Jak to ten důchodce dělá, že dokáže skloubit působivé osobní příběhy s historickými reáliemi, že dokáže jít do hloubky jednotlivých postav a přesto komplexně vymalovat celý obraz od začátku do konce. Inu, tři a půl hodiny stopáže s tím mají co do činění. Tentokrát se divácký zájem nepodařilo udržet na vrcholu po celou dobu. Myslím si, že pointu lze alespoň částečně odhadnout již od počátku. Je pravda, že i Mafiáni měli svůj předvídatelný vzestup a pád, ale byli nesrovnatelně více vzrušující, než tahle výrazně odlehčená verze Kmotra. Chyběla mi tam větší údernost, možná silnější napětí, možná momenty překvapení, zkrátka "něco"... 7/10

plakát

Anatomie pádu (2023) 

Skvělá psychologická kriminálka, která více než z forenzních detailů, či detektivních postupů těží z prosté konverzace... Konverzace skvěle napsané i ztvárněné hlavní postavy. Pokud si myslíte, že ke správné kriminálce patří geniální detektiv, či hromada napětí, jste na omylu. Od začátku je patrné, že důkazy nejsou a nebudou, do popředí se dostává lidský rozměr a ten je právě vykreslován skrz dialogy i monology hlavní postavy. Stopáž kupodivu také není přepálená, zájem o film neupadá. Jen v samotném závěru jsem se přistihl, že bych raději ochutnal trochu hollywoodštější konec... 8/10