Fontána

Johann Gottlieb Fichte povedal, že každý človek si vyberá takú filozofiu, ktorá mu vyhovuje. Tento subjektívny idealizmus by sme mohli vztiahnuť práve na reakcie ľudí na Fontánu. Jedni v nej budú vidieť mystično, transcendenciu, popretie nesmrteľnosti a zobrazenie lásky ako zmyslu života, my ostatní si povzdychneme „ach, zas niekto objavil teplú vodu.“ . I keď treba povedať, že to objavovanie je audiovizuálne (temer) dokonalé. V prvom rade , naše západné myslenie založené na chápaní života ako niečoho čo je pre človeka samozrejmosťou akosi nechce chápať, že pokiaľ neexistuje smrť bez života, nemôže existovať ani život bez smrti (samotným pojmom smrť sa predsa definuje koniec toho, čomu hovoríme život). Nuž a s otázkou nesmrteľnosti sa Aronofsky pobil síce štýlovo, ale štýlom zakrýva jednoduchosť a zrejmosť výsledku tohto zápasu. Jediné čo mi na forme Fontány vadilo boli na môj vkus prikrátke zábery zhruba v prvej polovici filmu, najmä keď strih záber utne predtým než stačí vygradovať. Inak mi dominantný pohyb kamery po horizontálach a vertikálach dával skutočne dojem čohosi neobvyklého; zelená farba yucatánskeho pralesa výborne kontrastuje so zlatou Shibalby i obyčajnosťou reality (pokiaľ teda za realitu ustanovíme rok 2000). Bohužiaľ v snahe urobiť film prehľadnejší a sofistikovanejší sa príliš sústreďuje na opakovanie jednotlivých vokajškom podobných a vnútorne spätých symbolov a tým nabúrava dojem filmu pre „vyspelejšie“ publikum, schopné dekódovať i rafinovanejšie resp. v rámci diela menej frekventované symboly.Táto „prešpekulovanosť“ v konečnom výsledku zráža môj celkový dojem smerom k tak trochu kalkulu so snahou osloviť väčší okruh divákov. Záverečné časti filmu prakticky akurát spomalene kopírujú guľometný strih záverečných scén Requiem či pytagorejskú posadnutosť hľadaním podstaty sveta ako čísla v závere Pi; či je takáto forma syntézy troch línií vhodná pre meditačný film ostáva na posúdení diváka. Fontána je nepochybne audiovizuálne výnimočný počin, avšak od režiséra ktorý ma v Requiem donútil k totálnej fyzickej nevoľnosti skrz vnímanie „obyčajného“ filmu som čakal omnoho väčšie dosahy a presahy. Tento film totiž žiadne transcendentno ako niečo, čo nie je možné uchopiť rozumom, neobsahuje. 9/10 (22.05.2007)

Fontána je slovy rozhodně nepopsatelný filmový zážitek. Jde o vyjadřování se k otázkám, které trápí lidstvo již od úsvitu dějin, skrze mix esoterické vizuální básně s Kubrickem šmrncnutým Tarkovským. Je třeba ji spíše vnímat pocitově než-li klasickým způsobem. Struktura vyprávění je až nápadně podobná knize Odlesk Boží slávy od Romaina Sardoua, ale komu by to vadilo, když to i zde funguje tak dobře. Nikoli však perfektně. Po skončení ve mě zůstal těžko definovatelný pocit, že jsem právě mohl viděl něco velkého a zcela výjimečného, kdyby mi však tvůrci dokázali tento zážitek (v případě Fontány spíše prožitek) zprostředkovat (i) niterně naplno. Nejvyšší hodnocení si tudíž Aronofského opus magnum po prvním zhlédnutí nezaslouží, ale nevylučuji, že ho v budoucnu nakonec i udělím. Již jen kvůli tomu, že Fontána mi prostě nechce z hlavy ven. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (09.03.2007)

║Rozpočet $35miliónov║Tržby USA $10,144,010║Tržby Celosvetovo $15,978,422▐ Tržby za predaj DVD v USA $8,716,584 //počet predaných kusov 478,732║ Po technickej, hudobnej a hlavne vizuálnej stránke to je nádhera(opojenie), po príbehovej by to chcelo mierne doladiť. /videl v kine: 80%/ (16.09.2007)

Na fontánu jsem se těšil, ale rozhodně sem jí nepovažoval za nějaký převratný dílo a možná proto sem si jí tak užil. Sice se film na první pohled jeví jako celkem nepochopitelnej, ale když se dává pořádně pozor, tak si myslim, že se linie příběhu dá celkem slušně zachytit, samozřejmě Aronofksy film udělal tak, aby si každej moh udělat nějakou svojí vizi příběhu a tak některý pasáže sou celkem nesmyslný a jedinej způsob jakým se to dá pochopit je domyslet si, co tim asi Aronofsky chtěl říct. Ale na konci to celkem davá smysl a hlavně to zanechává spoustu otázek o kterých se bude diskutovat a o tom ten film asi je. Nicméně ty závěrečný sci-fi orgie byly už trošku moc, myslim, že to tim už dost přehnal a přeplácal a hlavně z toho nic moc nevzešlo. Ostatně celá ta budoucnost nebyla nic moc a podle mě se dala využít daleko jiným směrem než udělal Aronofsky. Přesně tyhle pasáže byly takový "vymysli si sám", nakonec to sice dává smysl, když se nad tim člověk víc zamyslí, ale udělat třetí linii příbehu v budoucnosti podobnou těm v přitomnosti a minulosti by se mi zamlouvalo víc. Ale tim asi s kritikou končim, protože všechno ostatní, od hudby přes naprosto dokonalý herecký výkony Rachel Weisz a Hugha Jackmana, až po skvělou atmosféru a dokonalej příběh o lásce, je nezapomenutelně perfektní (11.03.2007)

většinou mi nedělá problém k filmu napsat kometář.. ale jak přemýšlím.. tak stále nenacházím slova, která by vystihla to, co opravdu chci říct.. možná je to tím, že jsem film viděla před pouhými dvěma dny.. ale i kdybych to oddálila.. tak si myslím, že i za rok, nebudu vědět co mám napsat.. Fontána je pro mě jedním slovem FASCINUJÍCÍ! Aronofsky prostě ví, jak lidi totálně odbourat.. jak často se Vám stane, že Vás z filmu rozbolí hlava?? že je Vám prostě na nic.. a že nevíte, jestli máte více přemýšlet o svém životě.. a nebo prostě tupě zírat a opakovat si: "Proč??" ze začátku na to koukáte, vůbec nic nechápete.. a postupem času jak se děj prolíná ve třech dějových linií (minulost,přítomnost, budoucnost), které pak krásně do sebe zapadají.. Vás zavedou na hranici myšlení.. a ať chcete nebo ne.. budete koukat do konce... a až doběhnou titulky.. film jentak z hlavy nevypustíte.. komentář Radek99 stojí za přečtení :) (25.04.2009)