Fontána

Přechválený a nadhodnocený film, který je mnohem prostší (nejen narativními postupy, ale i svým myšlením), než jak se tváří. Fascinující obrazy a zvuky ve službách jednoho zdánlivě složitě odvyprávěného mýtu, jenž nakonec zklamává svou doslovností a paradoxně i obyčejností svého vlastního finále. Zcela nesouhlasím s přívlastky "komplexní" a "filosofický", protože když se v tom člověk trochu hnípe, opravdu objeví až přílišnou jednoduchost. Což by nevadilo u obyčejného filmu (Rekviem za sen), ale u spirituální cesty za podstatou všehomíra to prostě ruší. Audiovizuálně opojné, herci skvělí, intimní momenty vesměs odzbrojující. O to víc mrzí ladně zastíraná prostota. 70% (02.03.2007)

Scénář: Darren Aronofsky .. Together We Will Live Forever. Nejuváženější hodnocení ze všech dosavadních, neboť jsem nad ním hloubal prakticky několik týdnů. Dnes, když jsem viděl Fontánu podruhé na velkém plátně, jsem konečně dospěl k jasnému verdiktu… Darren Aronofsky se u mě skvěle zapsal hlavně svojí depresivní studii dopadů závislostí Requiem za sen. Jeho nynější dílo slibovalo výpravný audiovizuální zážitek s hlubokým emocionálním dopadem. Ne vše se ale povedlo podle původních plánů a slibů. Původní zamýšlený projekt postupně poškozovalo přeobsazování rolí, přepisování scénáře a krácení rozpočtu. Jediné co vlastně zůstalo je původní myšlenka.. Příběh však nijak dopodrobna rozebírat nebudu ústředním motivem je smrt resp. umírání versus možnost žít věčný život, zasazená do tří časových dekád v rozmezí staletí. Ústřední herecká dvojice je výtečná, Hugh a Rachel nás doprovázejí všemi částmi příběhu a samotné finální vyznění děje působí křehce očistně pro duši i mysl. Formální stránka má spoustu vychytávek, zejména sci-fi sféra je díky makrovizuálním postupům skutečně působivá. Zamrzí ovšem ochuzená výprava, která se nejvíce podepsala právě na historické pasáži, která je mírně řečeno minimalistická. Všechny ty originální vizuální postupy by však nebyli nic bez hudby, ta pro tento film udělala skutečně maximum. Pokud totiž má Fontána něco skutečně dechberoucího, je to hudební doprovod od Clint Mansell. Nelze popsat, nutné slyšet a to rovnou několikrát. Skutečně famózní záležitost a určitě nejlepší hudba roku 2006. ...a proto, než slabých pět hvězdiček, dám přesnější a umělecky velmi silné čtyři hvězdičky. 85%. (22.03.2007)

Fontánu jsem prožívala jako putování ve vizuálně omamném království obrazů, symbolů a průniků dál i návratů zpět. Za doprovodu nadpozemských trubadúrů mi Aronofsky věnoval lístek na cestu časem, cestu za poznáním vazeb a vzorců, stavby a struktury, duši a mozku impozantního díla, které se prolíná ve zvláštní triádě. A to vše v mistrovském rámu zrakových orgií. Scény z přítomnosti v sobě místy měly bodavou jímavost a šíleně smutnou krásu. Ale pro mě z Fontány nevytryskla živá voda, která by pronikla až do srdečních komor, ani ohnivá naléhavost, která utáhne mozkové závity nadoraz. Na konci poutě se vynořila neodbytná myšlenka, že v tomhle království věčnosti je král zoufale nahý a že mi prostá trojjedinost (Otec, i syn, i Duch svatý:))) poselství nemůže přinést katarzi. Uvnitř jsem cítila prázdnotu a zpětně hodnotím Fontánu jako navoněnou zdechlinu. (23.04.2007)

Na fontánu jsem se těšil, ale rozhodně sem jí nepovažoval za nějaký převratný dílo a možná proto sem si jí tak užil. Sice se film na první pohled jeví jako celkem nepochopitelnej, ale když se dává pořádně pozor, tak si myslim, že se linie příběhu dá celkem slušně zachytit, samozřejmě Aronofksy film udělal tak, aby si každej moh udělat nějakou svojí vizi příběhu a tak některý pasáže sou celkem nesmyslný a jedinej způsob jakým se to dá pochopit je domyslet si, co tim asi Aronofsky chtěl říct. Ale na konci to celkem davá smysl a hlavně to zanechává spoustu otázek o kterých se bude diskutovat a o tom ten film asi je. Nicméně ty závěrečný sci-fi orgie byly už trošku moc, myslim, že to tim už dost přehnal a přeplácal a hlavně z toho nic moc nevzešlo. Ostatně celá ta budoucnost nebyla nic moc a podle mě se dala využít daleko jiným směrem než udělal Aronofsky. Přesně tyhle pasáže byly takový "vymysli si sám", nakonec to sice dává smysl, když se nad tim člověk víc zamyslí, ale udělat třetí linii příbehu v budoucnosti podobnou těm v přitomnosti a minulosti by se mi zamlouvalo víc. Ale tim asi s kritikou končim, protože všechno ostatní, od hudby přes naprosto dokonalý herecký výkony Rachel Weisz a Hugha Jackmana, až po skvělou atmosféru a dokonalej příběh o lásce, je nezapomenutelně perfektní (11.03.2007)

"Komplexné" - bolo prvé slovo, ktoré ma po pozretí napadlo, nasledované "Geniálne a dokonalé". Film, ktorý prestáva byť čisto iba filmom a stáva sa fascinujúcou poéziou, podobnou Kubrickovej 2001 či Soderberghovmu Solaris a pre hľadanie odpovedí o dôležitosti lásky v živote a zároveň pátraní po jeho význame prináša opojenie obohacujúceho osvietenia skrz meditáciu obrazom a zvukom. Priehrštie nadpozemsky nádherných sekvencií, dokonalá súhra obrazu so zvukom a príbeh prekračujúci so vzrušujúcim mrazením vo vašom vnútri hranice transcedentna. Strih spolu s magickou hudbou taktujú príbeh spočiatku ledva badateľným rytmickým "bubnovaním", ktorému sa čoskoro prispôsobí i búšenie vášho srdca, takže v momente, keď nastane akcelerácia v obrazovom strihu zladená s hudobnou zložkou, vaša myseľ i telo je vťahovaná do "centra diania" mimoriadne silno, čím vo vás vynorené emócie dosahujú nečakane vysokej intenzity a v rytme spomínaného "bubnovania" je do vás doslova pumpovaná enegia- Aronofsky s týmto "podprahovým vnímaním" u diváka pracuje až chirurgicky presne. Neopísateľne silný divácky zážitok a Aronofskeho ďalší masterpiece v jednom. [Toronto, jeseň 2006] (21.10.2006)