Nauka o snech

Tento Gondryho film je, alespoň co se týče výtvarné originality, zatím to nejlepší, co jsme mohli od Gondryho vidět. Snové sekvence nezapřou Gondryho umělecké nadání. Nevím, které videoklipy přesně točil, ale podle rukopisu bych si tipnul, že Human Behaviour a Army of Me od Björk, nebo Knives Out od Radiohead jsou jeho dílem. Ještě v žádném jiném filmu, jsem neviděl sny ztvárněné tak snově, zcestně. Stephanův recept pro namíchání snu v úvodu filmu je prostě geniální. Oproti "Věčnému svitu" a Slez ze stromu ubylo humoru a film je naopak zatím nejcitlivějším režisérovým dílem. S nešťastně zamilovaným Stephánem, kterému sny zasahují do života víc než je zdravé, jsem opravdu cítil. Jeho zoufalství z nešťastné lásky, které je ještě umocňeno, vlezlými s realitou konfliktními sny, lze díky Beranlově herectví a Gondryho režii prožívat společně se Stephanem. Jediné co filmu trochu chybí je ucelenější a smysluplnější dějová linie, která by dala celému filmu pointu. V žádném případě mě však Gondry nezklamal. (11.12.2007)

Tenhle film mě zasypal hromadou nápadů, z nichž mě velká část úplně odvařila a i ostatní mě bavily, proto nemůžu hodnotit jinak. Za kartonový město a kameru a televizi a vůbec všechno by měli autoři dostat asi tak padesát speciálních cen a taky pořádnej finanční bonus, aby v dalším filmu vymysleli a mohli vytvořit zase něco podobně dokonalýho a zábavnýho. Takovýhle filmy, který tolik hejbou fantazií a dokážou pohnout i srdcem, mám hodně rád. A kdyby tohle všechno nestačilo, jsou tu ještě pohotový, vtipný a hlavně neoposlouchaný a neotřelý dialogy. Pokud vás bavilo, když jste byli malí, a ještě se na to aspoň trochu pamatujete, musíte tenhle film vidět. A pokud je vám v hlavě pořád asi tak deset (aspoň občas), budete nadšený jako já a možná se dáte na studium disastrologie (mimochodem, ten kalendář musím mít). (27.11.2006)

K tomuhle filmu se komentář píše hodně těžko. Často jsem se přistihl, jak se při něm přiblble usmívám, jindy mám zase slzy na krajíčku. Těžko se dá popsat jaké pocity a jakou rychlostí se ve mě v průběhu sledování mísily, ale můžu říct jedno - zatímco běžely závěrečné titulky, cítil jsem kdesi uvnitř sebe takový zvláštní, ale příjemný pocit. I kvůli tomu mám rád filmy. A takových jako tento moc není. (06.02.2009)

Originální výtvarná expozice do světa, v němž se prolíná realita se sny. Vizuální stránka však naprosto převálcuje samotný příběh, který zde působí spíše jako doplněk. Gael se po odvážné a horkokrevné "Mexické jízdě" rozhodl uvelebit do světa bizarních představ a výjevů. Charlotte Gainsbourg budu mít pořád v mysli jako zdrcenou ženu z fenomenálního Antikrista. Pro mě rozhodně ne tak geniální a mistrovské jako Věčný svit neposkvrněné mysli, ale rozhodně stále Gondryovsky osobité a svérázné. (27.08.2011)

Gondry je filmový iluzionista. Toto je už druhý film, v ktorom dokázal aj dramatickú romantiku podať v hravom a krehkom podaní. A zároveň si vybral znova jednoduchosť príbehu vyloženú v tých najzložitejších a najkomplikovanejších filmových variáciách. V tomto príťažlivom snovom filme je ale jednoznačné, že mu ide o vyčarenie divákovho úsmevu, než vlhkosti v očiach. Samozrejme nie v každej scéne tá snová fantazijnosť zašmakuje každému, ale poväčšine určite. A vzhľadom na priebeh deja to chcelo akýsi fajnovejší záver. 85%. (11.03.2008)