Nauka o snech

NAUKA O SNECH mi způsobyla velké zmatky. Tři jazyky. Přepínání mezi snem a realitou. A zcela nepřekvapivě uspávající nálada. Spousta malých vtípků a ztvárnění snů, které působí tak hezky a originálně, naopak realita je tu zachycena tak fádně a obyčejně - jako by ji točil váš soused. Že by záměr? Navíc vynikající Bernal a sprosťák Alain Chabat. 70% (08.07.2008)

Prvních deset minut jsem si říkala, co to na mě ti tvůrci šijí, moje ostražitost vylétla na maximum a já čekala nějaké to velké osvětlování. Nicméně s přibývajícím časem začala ona obezřetnost klesat a já jsem se propadala stále hloub a hloub do svérázného snového světa, který skvostně reflektuje onu skrytou dějovou realitu. Základní ingredience = snová nahodilá "logika" totiž v tomto dílku hraje prim a to divák musí zcela přijmout. Je tu samozřejmě posledních pár nesnových minut, i ty však mají své realisticky trpké kouzlo. Navíc tvůrci nám servírují ujetou vizuální stránku, která nestaví na současných digi-trendech, tudíž je zcela ojedinělá a vlastně i originální, byť chvílemi okatě čerpá ze starých sci-fi děl. Film je také koncertem pro Gaela Garcíu Bernala, jeho postavu Stéphana mu správně naladěný člověk zbaští i se všemi extravagantními i negativními stránkami jeho osobnosti. A že je všechno to šaškovné snění zabaleno v nadlehčeném duchu, snad ani nemusím podotýkat. Nauka o snech je hodně optimistický film, taková ta injekce proti pesimismu, nejspíš. Na mě zabral. 80% (06.10.2007)

Gondry je filmový iluzionista. Toto je už druhý film, v ktorom dokázal aj dramatickú romantiku podať v hravom a krehkom podaní. A zároveň si vybral znova jednoduchosť príbehu vyloženú v tých najzložitejších a najkomplikovanejších filmových variáciách. V tomto príťažlivom snovom filme je ale jednoznačné, že mu ide o vyčarenie divákovho úsmevu, než vlhkosti v očiach. Samozrejme nie v každej scéne tá snová fantazijnosť zašmakuje každému, ale poväčšine určite. A vzhľadom na priebeh deja to chcelo akýsi fajnovejší záver. 85%. (11.03.2008)

Navýsost distinktivní, hravý a dětsky poetický styl Michela Gondryho se vrací v plné parádě a všechny fanoušky jeho práce na fenomenálním Věčném svitu okouzluje tak osvěžujícím formálním pojetím, jaké jen může moderní kinematografie nabídnout. Navíc (!) stejně jako v jeho předešlém snímku není forma (většinou) samoúčelná, naopak - zodpovědně slouží příběhu a stavění emocí. Samotný příběh potom není nijak zvlášť originální (snad až na prvek rozmazanosti mezi snovým a reálným světem), přesto dokáže krásně vykreslit vztah dvou obyčejných neobyčejných mladých lidí, kteří bojují s ostychem, vlastními komplexy, ale i s tak zdánlivě banálním problémem jako je jazyková bariéra. Gondry opět pracuje jen s malým okruhem herců, přičemž devadesát procent prostoru opět věnuje ústřední dvojici, resp. Stephanovi. Komorní, poetický, skutečně snový snímek. Jen tak dál, Micheli! 90% (01.08.2007)

Nauka o snech, film o snech, film jako sen. Gondryho snímek je opravdu jako sen, se vším, co k němu patří - s časovou a prostorovou znejasněností, s vypadáváním určitých důležitých událostí či postav, které se vzápětí znovu objevují, s bláznivou a ničím nelimitovanou fantazií roztahující běžně vnímanou skutečnost do nekonečných dálav... Nauka o snech je rozkolísaná, má triviální příběh, je bezesporu nelogická a v lecčems nedotažená - ale vždyť přesně takové jsou naše sny a troufám si tvrdit, že přesně takový byl Gondryho záměr. Jaký jiný film vypráví věčnému vyhýbání se na ulici, jaký jiný film přivádí na svět tak bizarní stroj času (který navíc v druhém plánu odkazuje na časovou podstatu filmového média), v jakém jiném filmu hraje neodolatelný plyšový boy-band? Našim každonočním snům nahodilost žádnou práci nedá, o to víc je nutno ocenit Gondryho propracovanou nahodilost v jeho nezapomenutelném filmu. (08.04.2007)