Nauka o snech

I když fantasy žánr zbožňuju, tohle mi vůbec nesedlo. O uměleckém vizionářství neřeknu ani půl slova... ale o to horší mám výtky k šílenosti a potrhlosti postav,nelogičnosti, nudu žalující na díry ve vyprávění režiséra a naprosté ignoraci diváka sžít se alespoň s některou postavou snímku.Film bez ducha,čekala jsem hodně... škoda. (16.03.2011)

Koncepčne podobné Večnému svitu, ovšem ten krásny pocit dokonalosti na konci sa tentokrát nedostavil - hlavne vďaka menšej miere obľúbenosti hlavného hrdinu. Niekedy je však človek vďačný aj za veľmi príjemnú hodinku a pol filmového pásu s víziou režiséra, ktorý pohyb medzi realitou a fantáziou zvláda veľmi zábavne a pútavo. (25.10.2006)

Moc zábavné, hravé, originální a imaginativní. Film je to však nikoliv o o pravém dětství, k němuž je třeba se probolet skrz dospělost, ale spíše o dětinském zakrnění v narcistních fantaziích. Předpubertální rozjívenost tohoto snímku je ještě patrnější při srovnání s předchozím Gondryho dílem - naléhavě opravdovým "Věčným svitem neposkvrněné mysli." (29.04.2007)

Navýsost distinktivní, hravý a dětsky poetický styl Michela Gondryho se vrací v plné parádě a všechny fanoušky jeho práce na fenomenálním Věčném svitu okouzluje tak osvěžujícím formálním pojetím, jaké jen může moderní kinematografie nabídnout. Navíc (!) stejně jako v jeho předešlém snímku není forma (většinou) samoúčelná, naopak - zodpovědně slouží příběhu a stavění emocí. Samotný příběh potom není nijak zvlášť originální (snad až na prvek rozmazanosti mezi snovým a reálným světem), přesto dokáže krásně vykreslit vztah dvou obyčejných neobyčejných mladých lidí, kteří bojují s ostychem, vlastními komplexy, ale i s tak zdánlivě banálním problémem jako je jazyková bariéra. Gondry opět pracuje jen s malým okruhem herců, přičemž devadesát procent prostoru opět věnuje ústřední dvojici, resp. Stephanovi. Komorní, poetický, skutečně snový snímek. Jen tak dál, Micheli! 90% (01.08.2007)

Michel Gondry sice točí velmi zamotané filmy, avšak touto zamotaností dokáže vytvořit nezvykle kouzelnou atmosféru. Zároveň se pohybuje zvláštním způsobem na rozhraní dvou žánrů - komedie a dramatu, což způsobuje, že divák vlastně ani neví, na co se dívá. Dokáže tak vytvořit silně schizofrenní podívanou, která u sledujícího navodí stejný stav, jaký zažívá sama hlavní postava. Nauka o snech je sice o něco slabší než Gondryho Věčný svit, ovšem stále dokáže zaujmout... (07.01.2010)