Nauka o snech

Tenhle film ja ne mě až trošku moc velký psycho, ze začátku to ještě šlo, ale pak se mi začalo stávat, že jsem se strácel v ději a nebylo vždycky jasný co je realita a co je sen, sice to zřejmě byl úmysl, jenže mě se to teda zrovna moc nelíbilo, taky je škoda, že jsem se v podstatě nic nedozvěděli o Bernalových snech, jako třeba proč je má a tak podobně. Takže srovnávat tenhle film s Věčným svitem fakt nemá moc smysl, protože tohle neni ani zdaleka tak propracovaný a koncová pointa Věčnýho svitu daleko předčí, sice celkem pochopitelnej, ale zároveň taky dost divnej konec. Co se ale filmu nedá upřít je zábavnost, skoro celej film se dá dobře bavit a to hlavně díky Alianu Chabatovi, ten je tady fakt neskutečnej borec, ale i Gael Gacía Bernal mu zdatně sekundoval ve vtipných situacích. Škoda že to bylo tak zmatený, jinak se mi to líbilo (14.12.2006)

„Trochu doleva. Nahodilost se dělá obtížně. A pozor, ať ti tam nevleze pořádek!“ Hravý, milý, úsměvný výlet do snů a představ hlavního hrdiny (přičemž několikrát jsem se přistihl, že nevím, zda sní či bdí) překypující spoustou různorodých, často střelených a originálních nápadů (nejvíc se mi líbilo únikové papírové auto). Naproti tomu realita postupně přestává být tak příjemná a zábavná, jako byla zpočátku, spíš je vlastně čím dál víc smutnější a v dramatických pasážích film rozhodně neselhává, spíš naopak (nejsilnější mi z tohoto pohledu přišly scény s hádkou na schodech a potom návštěvou před odjezdem, obě mně přišly dost opravdové, teda když pominu hořícího chlapíka). Veselejší je rozhodně pozorovat hlavní bláznivou dvojici snílků, když provádí svoje ztřeštěné představy, které se okamžitě stávají skutečností, jejich vzájemná chemie je v tu chvíli dokonalá. A vše uzavírá hořko-sladký konec, který mě popravdě řečeno docela překvapil, čekal jsem ho trochu jiný, ale čím víc o něm přemýšlím, tím mi přijde, že k tomuto fantazijnímu příběhu vlastně dokonale sedne a neměnil bych ho. Objektivně to na plný počet není, ale za ten silný emoční efekt, který ve mně snímek vyvolal, těch slabších 5* přece jenom dám (takže po Věčném svitu je to 2:0 pro Gondryho). „Jako by sis sahala na penis levou rukou.“ – „Nemám penis!“ – „Ale máš levou ruku.“ (24.12.2013)

Nauka o snech, film o snech, film jako sen. Gondryho snímek je opravdu jako sen, se vším, co k němu patří - s časovou a prostorovou znejasněností, s vypadáváním určitých důležitých událostí či postav, které se vzápětí znovu objevují, s bláznivou a ničím nelimitovanou fantazií roztahující běžně vnímanou skutečnost do nekonečných dálav... Nauka o snech je rozkolísaná, má triviální příběh, je bezesporu nelogická a v lecčems nedotažená - ale vždyť přesně takové jsou naše sny a troufám si tvrdit, že přesně takový byl Gondryho záměr. Jaký jiný film vypráví věčnému vyhýbání se na ulici, jaký jiný film přivádí na svět tak bizarní stroj času (který navíc v druhém plánu odkazuje na časovou podstatu filmového média), v jakém jiném filmu hraje neodolatelný plyšový boy-band? Našim každonočním snům nahodilost žádnou práci nedá, o to víc je nutno ocenit Gondryho propracovanou nahodilost v jeho nezapomenutelném filmu. (08.04.2007)

Tenhle film mě zasypal hromadou nápadů, z nichž mě velká část úplně odvařila a i ostatní mě bavily, proto nemůžu hodnotit jinak. Za kartonový město a kameru a televizi a vůbec všechno by měli autoři dostat asi tak padesát speciálních cen a taky pořádnej finanční bonus, aby v dalším filmu vymysleli a mohli vytvořit zase něco podobně dokonalýho a zábavnýho. Takovýhle filmy, který tolik hejbou fantazií a dokážou pohnout i srdcem, mám hodně rád. A kdyby tohle všechno nestačilo, jsou tu ještě pohotový, vtipný a hlavně neoposlouchaný a neotřelý dialogy. Pokud vás bavilo, když jste byli malí, a ještě se na to aspoň trochu pamatujete, musíte tenhle film vidět. A pokud je vám v hlavě pořád asi tak deset (aspoň občas), budete nadšený jako já a možná se dáte na studium disastrologie (mimochodem, ten kalendář musím mít). (27.11.2006)

Gondry se vám zaryje pod kůži. Gondry vás pobaví. Michel Gondry je.... on je...divný? Tenhle člověk má bezpochyby největší fantazii se současných režisérů. On dokáže během hodiny a půl odvyprávět tolik informací, že se vám ke konci zdá, že máte hlavu jako kredenc. Ale to vyprávění je nádherný, poetický a ano přiznávám někdy dost chaotický, ale proč to řešit? Po VSNM vyslal další otázku do časoprostoru. Co je sen? Co když sen je skutečnost a skutečnost sen? Je to bizarní, ale co když je to pravda.... U mě Nauka o snech vyhrála na celé čáře a já se jdu uložit do říše spánku. Takže dobrou noc Michele Gondry! (25.12.2007)