Ray

Nazval bych to: "řemeslná práce". Některé scény byly zbytečné. Navíc flashbacky mládí byly sice dojemné/poutavé, ale nijak extrémně důležité. Je však až neuvěřitelné, jak strhující je v Hackfordově podání například jen "obyčejné" nahrávání ve studiu. Pokud jsou ve filmu o skvělém hudebníkovi nejlepší scény kde má hlavní prim právě hudba, je alespoň v tomhle aspektu vše v pořádku. (08.02.2005)

Dlouho sem uvažovala mezi 4 a 5, ale biografie sou moje, tak sem sáhla po 5. Ray byl sice klasickym případem muzikanta minulýho (pokračování v tomhle) století, kdy se stal úspěšnym, založil rodinu, získal prachy, ale ničeho si nevážil, tak se tahal s ženskejma a utrácel za drogy. Dopad...jak to vlastně dopad?;) Do toho to tragický dětství. Jak někomu můžou jen tak začít slzet a hnisat oči, až prostě ohluchne? Hrůza. O to víc byl ale cítit Rayův smysl pro prožitek. Vůbec sem ho neznala, ale jeho písničky zná každej, i když jazzu zrovna neholduju. Zato piánu jo! (02.11.2008)

Ne tak dobre jako Walk the line, ale presto velmi povedenej zivotopisnej snimek. Nejvetsi problem je v tom, ze ackoliv byl Ray urcite velka hvezda, jeho pribeh nejak zvlast originalni neni, vypracoval se z niceho, velka slava, drogy, krize, opet slava. Je sice fakt, ze to takle bylo, ale nemuzu si pomoct, takle to ma skoro kazda hvezda, jedinej rozdil je v tom, ze je Ray slepej. Takze zacatek a konec sou perfektni, ale cast, kdy jen jezdi po turne se dost opakuje a furt je to o tom samym, tolik turne sem rozhodne videt nemusel, nejaky vyhodit a dat film na dve hodiny, mohlo to bejt jeste lepsi. Dalsi duvod, proc je Walk the line lepsi, je hudba. Rayuv styl fakt naprosto vubec neposloucham a i kdyz tri, ctyri pisnicky byly fakt dobry, celkove mi na tom neprislo nic moc tak vyjimecnyho. Navic se u hrani Jamie Foxx neustale divne klepal, jako kdyby byl na tom heraku furt. Nicmene je mi jasny, ze to delal i pravej Ray. Foxx je tu naprosto uzasnej, oskara si fakt zaslouzil. Nevidet Walk the line, asi bych dal 5*, ale takle jen 4*. (13.02.2007)

Bezchybné hudobné čísla, efektná a obratná réžia (ktorá samozrejme nemusí byť nutne novátorska) podriadená presne štruktúre životopisu hudobníka, výborný Jamie Foxx. Plusom je to, že Hackford sa neštíti aj vyobrazenia temných vlastností speváka, z čoho potom pred nami vyvstáva reálnejšia figúra (i keď je pravda, že v záujme umeleckého looku a nutného "pozitívneho" ukončenia sa miestami hrany jemne pribrúsili - napr. jeho skutočný počet detí s rôznymi ženami je oveľa vyšší, ako nám film prezentuje). (13.02.2005)

Jeden z nejlepších životopisných příběhů, jaký byl kdy natočen. Film, který Vám přiblíží Raye Charlese Robinsona ve všech jeho podobách, ať už těch obdivuhodných nebo vzbuzujících soucítění. Chtěla bych velmi ocenit ztvárnění Rayovy matky a vůbec veškeré návraty do Rayova dětství, které filmu nastavily velmi dojemnou rovinu. Báječný Jamie Foxx, který mě o svých kvalitách přesvědčil v mnou dříve shlédnutém Collateralu, se v Rayovi přímo vtělil do svojí role, jak už do úlohy ztrátou zraku postiženého umělce, tak do role muže, který i přes tuto překážku docílil splnění všech svých tužeb. Film má svěží tempo, ať už údernou, čarovnou a svádivou hudbou, nebo silným příběhem ústředního umělce, který v sobě nezapře odhodlání, talent, sebejistotu a umění dosáhnout všeho, na co jen pomyslí. Scény historie vzniku některých skladeb jako "The Mess Around" nebo "Hit the Road, Jack" jsou přímo geniální, navíc Vás jistojistě bezpochyby rozhýbou, i když zrovna třeba tomuto druhu hudby neholdujete. Pro mě, jako pro člověka, komu jméno Ray Charles nic neříkalo, natož pak jeho hudba (stydim), se po tomto filmu leccos změnilo :). (31.08.2009)