Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Komedie
  • Thriller

Recenze (2 947)

plakát

Království Planeta opic (2024) 

Scénář, na který by vystačilo bez problémů 100 minut stopáže. Minimálně v první třetině tady totiž hrdinové občas tápou v dechberoucím způsobem udělaném vizuálním aranžmá plném rozpadlých mrakodrapů v zarostlém pralese a trvá sakra dlouho, než to začne mít grády a nějaký systematický směr, kterým se nové Opice chtějí ubírat. X-té pokračování, které díky bohu nedegradovalo ve stylu Fast and Furious a jiných podobných mega-ság, ale pořád si drží střídmé, relativně minimalistické vedení děje a velmi rozumnou akci, která není na úkor story-telingu. Závěr to solidně rozhýbal, ale chyběla mi tam nejvyšší rychlost. Navíc v některých momentkách se tvůrci silně inspirovali posledními příspěvky do Mad Max série.

plakát

Jan Žižka (2022) 

Braveheart z Česka. Z historického hlediska je to zcela nepřínosné, protože se nedozvíme téměř nic. Karty jsou rozdané během chvíle a pak už se jen řeší, kdo komu dřív uřízne ruku, nebo hlavu. Vykreslení jakékoliv postavy v podstatě sporadické a to včetně té hlavní o jehož pohnutkách, či morálních hodnotách nevíme skoro nic. Celková plochost a nevýraznost postav bohužel ale není problém herců, nýbrž tvůrců. Jákl nedokáže vzít diváka za koule a pořádně ho vtáhnout do děje. Téměř dvě hodiny se totiž buď pobíhá po lese a nebo se kují pikle v polorozbořených hradech. Jestli se tady utratilo 400 milionů, tak potom to muselo být primárně za áčkové herce a akční scény. A to je zároveň jediný aspekt, ve kterém režisér alespoň hodně vzdáleně pomrkává na slavné hollywoodské kolegy. Občas se mu podaří zajímavý záběr, nebo akční moment, který ma náboj. Pomáhá dobře udělaná zvukové mixáž, která je na topové úrovni, mnohdy to však pro změnu degraduje neumětelský střihač. Poslední půl hodina to strhává z podprůměru do průměru a je to jediná souvislá část filmu, která nepůsobi na první pohled esteticky lacině a bez vizuálního šmrncu, s čímž má ale problém vlastně téměř každý film natočený u nás. Opravdu je takový problém používat například kamerové filtry? PS: Love story byla absolutně vycucaná z prstu.

plakát

Chudáčci (2023) 

Bizarní společenská satira řešící některá současná ožehavá témata. Plná metafor a rafinovaných narážek, v neobvykle odvážném vizuálním pojetí papundeklových kulis jak z padesátek, černobílých vsuvek a kameramanských orgií s rybím okem. Freak show lovestory, která ukazuje komplexní paletu emocí a momentek ze života dospělých, jen to místy ztrácí grády. Prostříhat, souložící scény zkrátit o polovinu a 110 minut stopáže je na světě, to by bylo přijatelné. Takhle můžeme obdivovat odvážně a osobitě zpracovaný příběh, ale výsledek je primárně kontroverzní a až poté zábavný.

plakát

Pacifik (2010) (seriál) 

Ryzí mistrovství Band of Brothers se už napodruhé zopakovat nepodařilo, ale i tak je naříkání nad pochybnou kvalitou Pacifiku zcela mimo mísu. Je zajímavé sledovat tuhle slavnou minisérii s odstupem času, protože zraje v čase jako víno. Mnoho tehdy neznámých herců je dnes v A kategorii a je fajn je sledovat na place v momentech ranné kariéry. Za zmínku stojí například James Badge Dale, Jon Bernthal, nebo Rami Malek. Přes všechnu technickou opulenci, zvukovou vypiplanost a velkorysou výpravu na každém kroku, nedosahuje Pacific technické zručnosti a frenetického běsnění Bratrstva. Dalším mínusem může být i teorie, že je nám Evropanům přece jen "bližsí" konfilkt na domácí půdě, než v Japonsku a přilehlých ostrovech přes půl světa daleko. Tahle minisérie však dělá důležitý flashback do minulosti a ukazuje, že pekla války a její hrdinové, stejně jako poražení byli v jedné etapě lidstva téměř po celé zeměkouli.

plakát

Chlast (2020) 

Dánský minimalismus at its finest. Podobně stavěný film jako mladší bratříček The Hunt, jen tentokrát s flaškou alkoholu v ruce a trochu méně naléhavý a sugestivní. Podobná crew, vybrané silné scény, záchvěvy radosti z drobných úspěchů a chmury z životních zklamání. Škoda sladkého finále a příliš velkého množství alkoholových scén na úkor těch, co utvářejí a posouvají příběh kupředu.

plakát

Chaplin (1992) 

Pečlivá rekonstrukce života slavného komika. Attenborough vypráví příběh pomocí flashbacků a zevrubně popisuje chudé dětství, vrcholnou slávu i osobní trable a pletky se ženami. Úvodní desítky minut připomínají svojí retro atmosférou, melodickou hudbou a pečlivou výpravou velmi silně začátek Once Upon a Time in America a i když Chaplin baví o něco méně po překlenutí se do prostřední části filmu, kde primárně vidíme úspěchy a všechny možné romantické avantýry, pořád si Richard Attenborough drží vysokou úroveň, silnou výpovědní hodnotu a umně komponuje poctu legendě.

plakát

Papírový dům (Netflix verze) (2017) (seriál) 

Skvělá parta v mixu Prison Breaku, Oceans Eleven a Fast and Furious (a opravdu ne kvůli vozidlům). Jednička a dvojka má originální nápad, dobře odladěnou atmosféru a příliš se neakční, hodně se přemýšlí. Bylo jasné, že další díly už to dokáží těžko trumfnout a tudíž se jel klasický pákový efekt. Více akce, více twistů, více emocí, více peněz. Výsledek je přinejlepším průměrný a zachrání to hlavní postavy celé série, které i díky dobře trefeným flashbackům v čase divákovi obvykle přirostou k srdci. Na evropské standardy úctyhodný počin, kde pár věcí funguje skvěle a žádná úplně vyloženě špatně. Snad jen tu akci, by mohli Španěláci odkoukat od kolegů z Hollywoodu a tudíž se něčemu přiučit.

plakát

Papírový dům (Netflix verze) - Série 5 (2021) (série) 

Podle očekávání zdaleka nejakčnější a nejdivočejší zakončení téhle legendární evropské série, která má snahu vypadat vizuálně velkolepě, což umocňuje hřmotná a vysokorozpočtově vypadající akce, která však bohužel občas trochu neumětelským settingem působí jako když se Avengers řežou s Vetřelci v paralelním vesmíru. Dalo by se i namítat, že celý ten scenáristický veletoč je už na konci extrémně přitažený za vlasy a že mnohdy ani v nejmenším neodpovídá čemukoliv, co by se dalo nazvat alespoň vzdálenou realitou. Avšak parta, která v daném příběhu operuje a jde kupředu hlava nehlava, je vskutku uhrančivá.

plakát

Horizont: Americká sága (2024) 

Horizon měl vypadat zřejmě jako to nejlepší z Tance s Vlky, říznuté Cold Mountain, avšak v některých pasážích v prostředku filmu se to až nebezpečně podobá Postmanovi. Jenomže_____Costner miluje western a je to tam vidět. A nemyslím tím jen fakt, že dal 30-40 milionů USD ze svojí kapsy, aby tenhle film vůbec mohl vzniknout, což je samo o sobě impozantní. V každém záběru dechberoucí přírody, v každé kulise, ve které se film odehrává, v každé rekvizitě, nebo akční scéně je vidět, že  tvůrce má osobní vztah k tomu co točí. Můžeme polemizovat nad tím, že je příběh příliš košatý, je v něm příliš mnoho postav a občas střih zmatečně přeskakuje z jedné dějové linie do druhé. Avšak dost možná podobný problém měl svého času Tanec s Vlky a ten taky uzrál v klasiku. Horizon je o něco slabší jako Chapter one, uvidíme jak dopadne celek. Mohla to být grandiózní minisérie pro TV, ale to by nebyl Kevin Costner tak, jak to má on rád a tak, jak ho známe. Jako posledního pistolníka velkého plátna, který si pro sebe mimochodem nenásilně ukradl nejlepší scénu filmu (souboj 1 na 1).

plakát

Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024) 

Miller napodruhé už ďábelské tempo neudržel. Jeho Furiosa je sice dějově košatější a má snahu být emocionálnější, ale údernost a tah na branku ztrácí. Je to jako kdyby Fury Road byl unikátní strojek té nejlepší hodinářské manufaktury, kde je každý komponent dokonale promyšlený a do detailu zpracovaný versus špičková áčková masovka, která bude fungovat taky dobře a jen tak se nezadře, ale top craftsmanship už tam není. Nejlepší akční momenty kopíruje Furiosa z jedničky a jinak nemá moc co nabídnout. Anya Taylor super, škoda faktu, že na ní musíme čekat tak dlouho. Velmi zamrzí ohromné množství okatě digitálních efektů, které jsou mnohdy odfláklé, což je v kontextu s jedničkou solidní bummer.