Ray

Ray Charles - černý brejle - klavír - Georgia. Asi takové jsem měla asociace a dál už nic. Než jsem viděla tenhle film, který mi mnohé osvětlil a jsem za to ráda. Někomu stačí jako výmluva, proč to či ono nejde, cokoli. Pro Raye nebyla slepota překážkou k ničemu. Chtěl dělat hudbu, tak jí dělal, chtěl mít ženy, tak je měl, chtěl brát drogy, tak je bral. Nelitoval se, nechtěl ohledy, svoji slepotu jako další hendikep v řadě za chudobou a barvou pleti nestavěl jako důvod k soucitu, byl hrdost sama a uměl být i pěknej prevít, hlavně byl ale muzikant tělem i duší. Životopisy bývají suché, často až poučné, z lidí dělávají nositele všech ctnostní, ale tenhle tak nepůsobil, alespoň na mě ne a kromě toho se mi vždy moc líbil kontext hudebních vsuvek, "odskoky" do dětství ve snaze najít souvislost s přítomnými fobiemi rovněž. A taky Jamie Foxx !!! (03.01.2006)

Ray je filmem, který se nesnaží zasáhnout nás silnými momenty a pečlivě budovanou atmosférou, ale svou skutečností. Režisér snímku Taylor Hackford se rozhodl vybrat si krátkou kapitolu ze života geniálního hudebníka Ray Charlese a nezkreslovat jej nějakými falešnými údaji a pozlátky. Ne jen že v tom neviděl důvod, vždyť život tohoto hudebního skladatele byl plný zvratů a dobrodružství, ale zároveň mu to nepřipadalo fér. Udělal však dobře? To je otázka na kterou si musí odpovědět každý sám, já se však přikláním k té kladné variantě. Film ačkoli není zakládán na silných momentech je silný sám o sobě. Ray Charles byl slepý, ale neviděl jediný důvod, proč by ze sebe měl dělat mrzáka, protože tím se on rozhodně necítil. Dokázal se se svým handicapem poprat a nakonec to dotáhl do míst, kam nemá sílu se dostat ani většina zcela zdravých lidí. Ano, měl těžký život, osud mu neustále házel klacky pod nohy, ať to již byla smrt bratra, za kterou se dlouho sám cítil vynen, nebo jeho aféra s drogami, ale jak jsem již napsal, Ray se dokázal navzdory všem problémům vydrat až na vrchol hudebních hitparád a stal se nejoblíbenějšm hudebníkem svých dob. Zemřel v roce 2004, ale jeho památka stále žije a nikdy nebude zapomenuta, alespoň v Georgii ne, neboť jedna z jeho skladeb se stala státní hymnou tohoto státu... Jammie Foxx předvádí v excelentní herecký výkon, za který byl právem oceněn Oscarem. Přesto přeze všechno se však nejedná o film, který bych toužil vidět ještě několikrát, možná za to může slabší rozjezd nebo to, že hudbu Raye Charlese sám moc neposlouchám, i když proti ní nic nemám, ale stejně se jedná o další skvěle natočený biografický film. (08.01.2006)

Takto si predstavujem životopisný film. Nie každej osobnosti sa dostane takto skvelý film, zvlášť, ak by sme chceli porovnať o koľko bohatší a búrlivejší život zažili iné osobnosti a napriek tomu filmy o nich až také dokonalé neboli. Príbeh Ch. Raya začína v čase, keď iba rozbieha svoju kariéru. Spomienkami sa vraciame do detských čias, kde zažil prvé zoznámenie s pianom, život s mamou, ktorá mu často vtĺkala do hlavy foresto-gumpovské životné múdro " Kto klame, ten aj kradne", ktoré sa mu na jeho ceste slávy často zíjde, či tragickú nehodu, pri ktorej prišiel o život jeho brat. Nesie na nej určitý podiel viny a režisér T.Hackfort výrobne využil túto traumu a pripravil pre diváka niekoľko kvalitne mrazivých hororových scén. Mňa zaujal hlavne kufor plný vody. V detstve Ray pomaly začal strácať zrak a všetky scény okolo toho sú skvelé, zvlášť s jeho matkou, ktorá ho neskôr musela opustiť. Hudobné čísla sú výborné, vôbec nenudia a už vôbec nemožno povedať, že sú tam iba do počtu. Tento film má s filmom Walk the line spoločného strašne mnoho, tak ak sa vám páčil, bude sa vám aj tento. J. Fox zahral slepého Raya fantasticky, vrátane jeho pohybov, či mimiky ale v krásnej snovej scéne, kde je vidiaci, je zrazu najmenej presvedčivý. T. Hackford odviedol výbornú prácu a ja filmu nemám čo vytknúť. Jediné, čo ma napadá je, že film nejako nevysvetlil jeho krívajúcu chôdzu. Možno je to v director´ s cut, ale je to iba detail. Mám chuť si to pozrieť znova a aj preto plný počet. 90%. (20.06.2011)

Tenhle film je prostě hereckým koncertem Jamieho Foxxe. Bez něj by byl to bylo tuctových 60%, protože scénář opravdu není nic světoborného, je hodně rozvláčný a nijak objevný, prostě průměrná Hollywoodská biografie. I když to obvykle nedělám, tak tady prostě nemůžu odolat a zvedám hodnocení JENOM za Jamieho výkon, který dosahuje opravdu těch nejvyšších kvalit. Jeho Oscar je skutečně zasloužený, ale nominace za nejlepší film byla naprosto zbytečná. (25.02.2006)

Rok 2004 se vyznačoval silnou nadprodukcí životopisných filmů. Tenhle se řadí mezi ty nejlepší hlavně díky fenomenálnímu výkonu Jamieho Foxxe, který se během necelého půlroku dostal z pozice téměř neznámého herce do první ligy. Jeden z mála výkonů, kdy jsem rychle zapomněl, že sleduji herce, a sledoval jsem Raye Charlese. Zasloužený Oscar. (02.04.2005)