Mrtví jako já

První regulérní fullerovka není úplně dokonalá, ale už má všechny typické rysy (absurditu, hravost, suchý humor i morbiditu) v tom správném poměru. Dolů ji sráží jen linie Georgiiny původní rodiny, která jinak fantastickou morbidní nadsázku tříští psychologickým dramatem. Člověk má skoro chuť ty části přeskakovat. Ovšem základní příběh i postavy opravdu stojí za to. Parta smrťáků, která má na starost násilné smrti? S Fullerovou morbidní fantazií? To prostě musí být tutovka. A je zde vidět počínající trend, který vyústil v dokonalé Pushing Daisies (není divu, že to původně měl být spin-off). Chuťovky jako záchodové prkýnko z Miru, samovznícení, kuchyňská gilotina, různé aspirace na Darwinovu cenu a nehody, před kterými nás varovala maminka, jsou tu zabaleny v suchém humoru a skvěle napsaných postavách, které jsou Fullerovou specialitou. Těžko se popisuje, v čem je Dead Like Me tak výjimečné, to se prostě musí vidět, aby člověk nasál ono kouzlo morbidní absurdity. (05.08.2015)

Co nás čeká po smrti? Posun do vyšších sfér anebo pouze mejdan pro červíky? To se můžeme jen dohadovat, protože jsme se zatím nedostali k události, která nám poznání pravdy umožní. Každopádně doufám, že bych nemusela žít v tom samém světě a fungovat prakticky stejně jako předtím, tj. pracovat, uklízet apod. Na tomto principu je seriál založen, a ačkoli je to nápad celkem originální, až zas tak zajímavé mi to nepřijde. Tento komentář píšu po prvním díle - líbili se mi herci, z humorných narážek mi přišla zábavná asi tak třetina (místy jsou moc "chtěně vtipné"), zkusím dát ještě pár dílů a pak sem dám hodnocení, zatím to vidím tak na tři, tři a půl. (12.02.2008)

Tak tenhle seriál mě naprosto odzbrojil už tím námětem..Stačil mi první díl abych pochopila,že je to témá přímo pro mě.Nejvíc mě tedy pobavila v následujících dílech krásná a vtipná úvodní znělka kde se všude objevují smrtky :-D.Jeden z původních a dobrých nápadů si udělat ze smrti srandu.Akorát se mi od začátku nějak nezdá hlavní představitelka Ellen Muth přežila bych Georginu i v jiném hereckém a hlavně lepším podání. (07.11.2011)

smutné, protože ze života .. se spoustou mě velmi sympatických a krásných postav a tím nemyslím jen Ellen Muth (já bych na rozdíl od ní, své nové poslání asi nerozchodil a tudíž nepřijal – na protest proti svému konci bych hodně dlouho stávkoval) .. ale rozhodně Lauru Harris (mňau …) .. a zcela určitě celou zbývající Lassovic rodinku … (19.09.2010)

Pod pojmem seriál si představíme partu lidí, která řeší své problémy v jakémkoliv prostředí. Většina těchto děl spadá po průměr a za pár let se strčí do šuplíku od stolu, který vlastní bláznivý muž žijící na samotce u lesa s jednou kočkou, potkanem a tchořem. Toho má nejraději. Líbí se mu jeho zvláštní vůně. Ten muž jednoho zjistí, že se mu stůl strašlivě viklá, zajede tedy do velkého obchodního domu IKEA (zde, jak můžete sami vidět, jsem se vyhnula skloňování jména, jelikož to jednoduše nevypadá pěkně) a koupí tam pěkný stůl z břízy a s otevírací skříňkou. Ta je umístěná vpravo. Nemá šuplík. Obsah původního nábytku, který stál pod oknem, aby onen bláznivý muž mohl psát své potrhlé povídky při světle (no, vlastně moc ne, protože si ten blázen postavil dům přímo pod stromem, nejenže mu tedy nesvítí slunce, ale riskuje, že mu jednoho překrásného dne strom na dům spadne) vysype do popelnice. Ten týden jsou popeláři ve hravé náladě, proto si všechny popelnice pohazují mezi sebou, obsah se velmi dobře promíchá a díla (seriály - že ještě víte, o čem mluvím!) skončí na skládce tak jako tak. Překvápko, co?! Jenže, velké jenže, tento seriál (o bláznivém muži ani slovo, přísahám!) opravdu není v tom šuplíku, který vlastnil (a kruci!) jeden hrozně neznámý člověk z planety na míle vzdálené. Ten seriál je jiný. Vtipný, sarkastický, oplývajíc černým humorem a tak triumfálně osvěžujícím! Ano, už jsem skončila! (01.03.2010)