Okno naproti

g.e.n.i.á.l.n.e. toľko významových rovín a príbehov, osudov a tém a navyše formálne pomerne zložito vystavané - ten film sa javí jednoduchším, ako v skutočnosti je, pretože má tak enormnú hĺbku, že sa človeku pri spätnom uvedomovaní si toho, čo v ňom videl a prežil, až zatočí hlava. Ozpetek je macher (10.02.2006)

Průměrný film, na který jsem v klidu zapomněl dřív než skončil. Dvě dějové linky (stařec se ztrátou paměti vs. milostná aféra se sousedem) mi přijdou jaksi uměle spojeny a kdyby se film zaměřil jen na jednu z nich možná by to dopadlo líp. Tak nesympatickou hlavní postavu jako byla po většinu filmu Giovanna už dlouho nepamatuju. Ještě že aspoň ten konec nedopadl tak konvenčně, jak jsem se bál. (12.05.2009)

Pri sledovaní Okna naproti som nevedel, či pozerám festivalový film, televízny film, alebo nejakú taliansku naleštenú komerciu. Je to nakoniec niečo medzi. Mierny problém som mal ale hneď s hlavnou postavou, ktorá donesie domov neznámeho cudzinca s amnéziou napriek tomu, že má manžela a deti. Flirtuje so susedom, pričom vôbec nerieši morálnu dilemu svojej neskoršej nevery. Slúži to ale posolstvu a hlavnej myšlienke filmu, takže je to v poriadku. Keďže máme pamäť, nikdy nebudeme sami. Je to síce otázne, ale pre istotu si odnesiem túto myšlienku do života. Videl som omnoho zaujímavejšie festivalové filmy, preto som prekvapený, že zrovna tento, iba mierne nadpriemerný, sa dostal do širokej distribúcie a získal ohlas. (27.11.2012)

Pustil jsem si film znovu po asi deseti letech - měl jsem dojem, že si to asi špatně pamatuju, když je tu film relativně vysoko hodnocený. Nicméně herecké výkony mě nepřesvědčily ani o životní tragédii starého pána, ani o emancipaci neemancipované ženy, ani o žádné hloubce psané mezi řádky. Ferzanovy prvotiny mě ohromily, na rozdíl od tohoto filmu vytvářely atmosféru i bez zapálených svíček. (07.08.2020)

Každý moderní film má svého buzeranta. Tady si autoři námětu už nevěděli rady a tak do role teplého obsadili nebohého ztraceného židovského starce Davida. Jinak je to velmi dívatelné a dobře zvládnuté drama. Nejvíc se mi líbila nenápadně krásna Giovanna ( Giovanna Mezzogiorno) a pohled na její obyčejný život ve slepičárně, s manželem a neustále otravujícími fagany. Film vlastně vypovídá o tom, že je-li někdo v roce 1943 v Římě žid, navíc gay a ještě se dopustí vraždy, má o srandu postaráno na celý život. (17.11.2011)