Revolver

Po nedávném zhlédnutí Domina od Tonyho Scotta jsem se utvrdil v tom, že hodnocení na csfd se vždy nemusí shodovat s mým vlastním názorem, díky této kladné zkušenosti jsem po velmi dlouhé době sebral odvahu a podíval se i na údajný kiks dalšího mého oblíbence Guye Ritchieho. A musím uznat, že tentokrát (bohužel) se záporným hodnocením csfd víc než souhlasím. Přitom zápletka filmu se cca. do poloviny filmu odvíjí poměrně svižně a snímek celkově baví, ovšem pak se náhle vše zvrtne a z vizuálně i dějově zajímavé jízdy se stává neuvěřitelně překombinovaná záležitost s množstvím zbytečných a nudných monologů, které snímku hodně škodí a velmi zpomalují nastolené tempo. Film se v druhé části krutě vleče a posledních půlhodiny jsem se jen modlil, aby to utrpení konečně skončilo. Čekal jsem, že tohle bude horší než jeho první dva snímky, ale nečekal jsem takovou slátaninu. Jdu si radši pustit Snatch. (31.05.2007)

Jestli nechcete hrát každý na jiné šachovnici, je základním pravidlem pro sledování Revolveru přistoupit k dosavadní autorově tvorbě v duchu jedné z písní jeho exmanželky (Like a Virgin), ale i tak nemá člověk vyhráno, neboť Guy si pro své obecenstvo připravil v druhé polovině snímku decentní pseudoartovou zácpu spojenou s neonovou masáží ega - nutno zdůraznit, že především vlastního. Buď budete necelé dvě hodiny sedět na záchodě a nevyjde z vás zhola nic a nebo si dáte decku ricinového oleje v podobě psychoanalýzy, anime, Měsíčního svitu od Ludviga Van a kamerových hrátek a najednou je to s úlevou venku! A berte to tak, že v případě zácpy, má hovno vždycky větší cenu než nic.. Potěšil jak Statham, který se poprvé alespoň snaží hrát, že hraje, tak i citlivý assassin Sorter Strong, ale hysterický král solária Liotta - to bylo proboha co? Píchá snad starou svého plastického chirurga a on mu na to před posledním přežehlením obličeje přišel..? (15.08.2011)

Ted jsem dokoukal a jsem dokonale zmatenej. Buď je ten film tak cool, že jsem ho nepochopil, nebo je tak zmatenej a já mám pocit zmatenosti správně. Na začátku to vypadá dobře. Něco ve stylu Snatch nebo Lock Stock and Two Smoking Barels. Ale pak se to celý nějak zašmodrchá, moc se mluví, člověk ztrácí jistotu kdo je kdo a celý film se bortí. Abych řekl pravdu čekal jsem něco ůplně jiného. A konec jsem vůbec nepochopil :-( Snad, když se kouknu znovu, tak mi to dojde. Ale po prvním zážitku to jen tak honem nebude. (12.01.2006)

Spojenie akcie a šachového umenia s Guyovou réžiou mi už dávnejšie vŕtalo v hlave a v budíčku. Som nakoniec rád, že som tento snímok so Stathamom masívne ochlpeným v tvárovej a hlavovej časti videl, aj keď sa určite nejedná o vrchol jeho tvorby. Ako jednorázovka však neuškodí, aj keď by som prijal viac akcie. (19.01.2010)

Ritchie + Tarantino = Snatch. Ritchie + Godard = Revolver. ____ Jedním z ústředních faktů intelektuálního života dvacátého století byla zásadní divergence či rozpolcení mezi analytickou filmařskou tradicí, která ovládala anglicky mluvící svět, a kontinentální filmařskou tradicí, která vládla na evropské scéně. Film hollywoodský (komerční, populární, žánrový) versus film evropský (nekomerční, umělecký, autorský). Takto je tradičně chápán vztah kinematografie Hollywoodu a Evropy, jejichž esenciální charakteristiky jsou stavěny do přímého protikladu - nikoliv náhodou spadá konjunkce obojího v jedno s Velkou Británií, domovinou Ritchieho. První tradice, kam přísluší Snatch, koprodukovaný USA, se mnohým jeví jako ústup od velkých duchovních problémů, které se týkají každé myslící bytosti – smysl života, podstata lidství, povaha dobré společnosti –, a jejich nahrazení posedlostí specificky žánrovými problémy. Tady se kinematografie začala chovat jako vědecký obor, charakterizovaný jasností metody a kooperativním, kumulativním pokrokem ve formulování a asimilování výsledků, avšak za cenu ztráty veškerých kontaktů s ústředními problémy, které jsou zajímavé skutečně obecně, ne jenom pro věrný okruh hollywoodských specialistů. Zabývání se tradičně ústředními problémy tak zbylo na kontinentální kinematografii, reprezentované tentokrát ve Francii koprodukovaným Revolverem, avšak práce těchto filmařů se v očích analytičtěji orientovaných diváků jeví jako rezignující na jakýkoli zájem o jasnost a metodu ve prospěch svévolné a téměř záměrné nesrozumitelnosti, charakterističtější pro poetické užití jazyka než pro povýtce logický argumentativní diskurz. (08.08.2010)