Revolver

Ritchie + Tarantino = Snatch. Ritchie + Godard = Revolver. ____ Jedním z ústředních faktů intelektuálního života dvacátého století byla zásadní divergence či rozpolcení mezi analytickou filmařskou tradicí, která ovládala anglicky mluvící svět, a kontinentální filmařskou tradicí, která vládla na evropské scéně. Film hollywoodský (komerční, populární, žánrový) versus film evropský (nekomerční, umělecký, autorský). Takto je tradičně chápán vztah kinematografie Hollywoodu a Evropy, jejichž esenciální charakteristiky jsou stavěny do přímého protikladu - nikoliv náhodou spadá konjunkce obojího v jedno s Velkou Británií, domovinou Ritchieho. První tradice, kam přísluší Snatch, koprodukovaný USA, se mnohým jeví jako ústup od velkých duchovních problémů, které se týkají každé myslící bytosti – smysl života, podstata lidství, povaha dobré společnosti –, a jejich nahrazení posedlostí specificky žánrovými problémy. Tady se kinematografie začala chovat jako vědecký obor, charakterizovaný jasností metody a kooperativním, kumulativním pokrokem ve formulování a asimilování výsledků, avšak za cenu ztráty veškerých kontaktů s ústředními problémy, které jsou zajímavé skutečně obecně, ne jenom pro věrný okruh hollywoodských specialistů. Zabývání se tradičně ústředními problémy tak zbylo na kontinentální kinematografii, reprezentované tentokrát ve Francii koprodukovaným Revolverem, avšak práce těchto filmařů se v očích analytičtěji orientovaných diváků jeví jako rezignující na jakýkoli zájem o jasnost a metodu ve prospěch svévolné a téměř záměrné nesrozumitelnosti, charakterističtější pro poetické užití jazyka než pro povýtce logický argumentativní diskurz. (08.08.2010)

Všichni, kdo očekávají další pecku jako byl Podfuk či Sbal prachy a vypadni, můžou být zklamaný, ale je to pořád stále stejný Guy Ritchie (alespoň v něčem). Po formální stránce je to dobře až výborně odvedená práce (pokus o zabití Ray Liotty v restauraci a mnoho dalšího) - skvělá kamera i hudba k tomu. Kámen úrazu je v obsahu. Mluví se tu hodně v metaforách ( to by nevadilo), ale je to tak zamotané a komplikované, že konec, kde čekáte, aby vás režisér vzal za ručičku a vysvětlil to (opravdu jsem do té doby nic nechápal), vám nevyjasní nic (spíš naopak). (02.01.2006)

Gangsterka Guye Ritchieho snažící se o nějaký filosofický přesah, možná Lynchovskou nejednoznačnost. A nebo – naprosto zmarněná šance natočit dobrý film se skvělými herci, zdlouhavá, překombinovaná nuda, ve které na vás Ritchie chrlí tolik nápadů a stylů (anime, gangstera, komedie, filosofování), že je těžké se v tom všem orientovat. Nejenže jsem ten film nepochopil, ale málem jsem ho ani nedokoukal. Asi po hodině dívání už jsem měl za sebou asi třikrát pocit, že už to musí skončit, že už uběhly MINIMÁLNĚ 2 hodiny! Do toho se přidával pocit naprosté bezradnosti při scénách typů té s ukradením trezoru – sledujeme v rychlých střizích tři scény, každá se odehrává na jiném místě, v jiném čase, načež se jedna z nich začne odvíjet coby animovaný film, který je chvílemi vidět v nějaké televizi. Tak zbytečnou s trapnou snahu o originalitu jsem ještě neviděl. Divák chápe velmi ztuha. A přitom Ray Liotta je skvělý (jeho scény ze solárka jsou velmi démonické!), a Jason Statham je má taky charisma. Ohromné zklamání, jednu hvězdičku dávám za scénu v níž nájemný zabiják Porter kosí skrz stěny ostatní vrahouny (tady je ten střih vysloveně boží). (07.10.2006)

Jeden by řekl, že tím, že si vzal Madonnu, podepsal si nad sebou jako nad filmařem Guy Ritchie ortel smrti. Tragické Trosečníky jsem nevydržel snášet déle než deset minut, ale Revolver měl být návrat nahoru. Ambice byly převeliké, bohužel tam, kde dřív Ritchie bavil, zůstává jen prázdný naleštěný povrch (kamera je opravdu působivá, některé režijní nápady jsou úchvatné), který nudí. Idea zavrhnout humor a nahradit ho něčím hodnotnějším, umělečtějším těžce nevyšla. Zůstal film, který vám v úvodu naservíruje formou titulků tři myšlenky, které pak bude úmorně omílat celé zbývající skoro dvě hodiny. Bolelo to, pointu jsem prohlédl hodně brzo a už jsem čekal, kdy to skončí. Nápad některých recenzentů podívat se na to celé znovu, abych si potvrdil, jestli pointa "sedí" nebo ne, je hodně zvrhlý a uskutečňovat ho nehodlám... Ty tři hvězdičky jsou vlastně ze sentimentu a pro ty občasné zajímavé nápady... (27.02.2006)

Opravdu divnej film. Zacatek vypada cool, takze sem se zacal tesit na dalsi jizdu ve stylu Podfu(c)ku, i kdyz tady vse pusobilo krapet vaznejc. Perfektni kamera s cool zaberama, pohodova, prakticky porad hrajici hudba, zajimavej, i kdyz nijak zvlast originalni pribeh, slusne hrajici Liotta a super cool Statham s dlouhejma vlasama, bradkou a snazici se o slusnej hereckej vykon, coz mu az na par mist docela slo. Tohle vse plati prakticky po celou dobu filmu, jenze za chvily Ritchiemu hrablo nebo co a Statham zacina mit monology, neni jasny, co se stalo a co ne, ktery postavy existujou a ktery si jen Statham predstavuje, kdo je kdo a pribeh zacina bejt zamotanej, nelogickej a nepochopitelnej. Kdyby to reziroval Lynch, bude to ukazkova psycharna s genialni atmosferou, jenze Ritchie by se mel drzet komedii, protoze z tohohle udelal ukecanou nudu. Na zaver se to sice rozjede, ale uz to film nezachrani. Moje hodnoceni se pohybovalo od odpadu po 5 hvezdicek a misty jsem skutecne nemoh od filmu odtrhnout oci, ale co je to platny, kdyz to je docela velka, strasne ukecana, nuda. (13.04.2007)