Dlouhé loučení

Ani by mi tolik nevadilo, že je příběh, původně se odehrávající nedlouho po 2. světové válce, přenesen ve filmu do sedmdesátých let. Nejvíce zarážející na tomto snímku byl pro mě fakt, proč že se vůbec nazývá The Long Goodbye. Až na jména hlavních hrdinů totiž neexistuje takřka žádné další pojítko s geniální románovou předlohou.Vše podstatné bylo vypuštěno, něco málo významného zachováno a spoustu zcela zbytečného přidáno. A kdyby jen zbytečného - tolik nesmyslných a nelogických kiksů je k vidění opravdu jen ve velmi málo detektivkách. Pravda, Chandler to ve svých románech často poněkud přeháněl s popisem psychologické motivace jednání postav. Nicméně tomuto problému se tvůrci vyhnuli velmi originálně - postavy ve filmu snad i nějakou motivaci, nějaké ty důvody, proč se zachovaly tak, jak se zachovaly, mají, potíž je ale v tom, že divák se jich jaksi nemá šanci dobrat. Potěšitelná je sice skutečnost, že Phil Marlowe pálí jednu retku za druhou, horší ovšem je, že se z drsňáckého soukromého očka, které jde s buldočí zarputilostí za svým cílem a přitom ještě stačí plivat jednu cynickou hlášku za druhou, stal jakýsi zmateně sem a tam pobíhající a jezdící kašpárek, jehož největší starostí je nakrmení kočky. Tohle bylo velké zklamání. (21.12.2007)

"I even lost my cat." Elliott Gould je přesně ten typ odrbaného šupáka se smyslem pro humor, jakého si představím při četbě kterékoli Chandlerovy detektivky. Dlouhé loučení (překládané taktéž jako Loučení s Lennoxem) se své románové předlohy drží jenom velmi volně, jelikož Altman a spol. řadu věcí pozměnili. A dobře udělali. Příběh je odsunutý na vedlejší kolej, zde totiž hlavní roli hrají skvěle vystavěné dialogy doplňované zajímavými kamerovými hrátkami (časté prolínaní obrazu, většinou s vodní hladinou). Všichni herci si své role vyloženě užívají, takže se dočkáme psychopatického gaunera Marka Rydella - jakýsi mix Al Pacina a Joea Pesciho - nebo Sterlinga Haydena, jenž prozměnu vypadá jako dvoumetrový George Bernard Shaw. Přihoďte k tomu typicky zamlžený obraz Vilmose Zsigmonda, zvláštní melancholickou atmosféru podmračené Kalifornie či nekompromisní závěr, a dostanete další mimořádný a do sebe zahleděný film Roberta Altmana, kterému zažínám pomalu přicházet na chuť. (07.09.2011)

Hrozně zvláštní sedmdesátkový noir. Nejedná se o jeden z těch přímočaře "cool" neonoirů, které si občas pohrají s hranicemi žánru, ale zároveň totálně vtáhnou. Bezpochyby je to velmi inteligentní film. Zároveň je to nepříjemně Altmanovsky odtažitý a neuvěřitelně sedmdesátkově sedmdesátkový (takže velmi nesympatický). Obojí byl zřejmě záměr, ale já jsem se do filmu nemohl dostat, soustředit se. Po shlédnutí mi došlo, že problém byl spíš na mojí straně a jsem přesvědčen, že kdybych měl šanci film vidět na velkém plátně, tak budu naprosto nadšený. (24.08.2011)

R. Chandler byl v době natočení filmu Dlouhé loučení už 14 let pod zemí, což bylo zřejmě jeho štěstí, protože by ho tenhle film asi do hrobu dostal! Takhle zprasit jeho nejlepší povídku (Dlouhé loučení s Lennoxem - The Long Goodbye), no to už chce velkou dávku břídilství nebo drzosti, chcete-li! Že se nedrží autoři filmu přísně dějové linie, no budiž! Ne všechno lze převést na filmové plátno a film má jiné způsoby, jak zprostředkovat zápletku. JINÝ PŘÍBĚH, JINÝ KONEC !!! Kdo nečetl, neví. I tohle bych dokázala odpustit! Ale že z Marlowa udělali takového kašpárka, to je neodpustitelné! Z Phila Marlowa, o kterém sám Chandler napsal: „Těmi ošumělými ulicemi musí kráčet muž, sám morálně neošumělý, muž nepošpiněný a bez bázně. Takovým mužem musí být detektiv v tomto druhu příběhu. Je hrdinou, je vším. Musí být celý muž, normální a přitom neobyčejný muž. Je osamělý a je hrdý tím, že s ním budete jednat jako s hrdým člověkem, nebo budete velmi litovat že jste ho kdy spatřili… Myslím, že kdyby takových jako on existovalo víc, dalo by se ve světě žít mnohem bezpečněji, a přitom ne tak nudně, aby nestálo za to v něm žít.“ Tohle byla jen nehezká parodie! Tak díky - víckrát NE! (20.04.2021)

Jak to tak bývá, kniha je nesrovnatelně lepší než film. 1) K pár chandlerovkám jsem se dostal v mládí, kdy jsem bezhlavě četl vše, k čemu jsem se přichomýtl. V rámci žánru, který jinak ale nemusím, se mi docela líbily hlavně kvůli břitkému jazyku vyprávěče. A to je právě to, co ve filmu chybí. Břitký jazyk vyprávěče. 2) Ostatní připomínky již výstižně shrnul Martensson35*. (15.06.2019)