Dlouhé loučení

Jsou filmy, u kterých můžete řešit, co dekonstruují, na co reagují a jak se vztahují k historii (filmu), aniž by to jakkoli ovlivnilo vaše závěrečné hodnocení. Protože jednoduše nemáte o co se takzvaně pocitově opřít - přes všechnu tu sofistikovanost, narážky apod. to ve vás nezanechává žádnou stopu. A pak jsou filmy jako Dlouhé loučení, u kterých můžete uhranutě sledovat všechno výše uvedené a zároveň se bezbřeze bavit tím, jak jsou dokonale natočené a zábavné - a hlavně, že toho docilují naprosto mimochodem, jako by film plynul, aniž byste byli schopní hned v tu chvíli popsat, proč a jak. Může za to ta boží skupina Marlowových sousedek (melounová party) nebo snad Gouldovo rozevláté a dokonale mimózní herectví? Pravděpodobně obojí, je to prostě šťastné setkání několika tvůrčích rozhodnutí najednou. Být to tak o půltón vedle tak třeba nadávám na zbytečně přepjaté herectví Sterlinga Haydena, které kolikrát nemá žádnou přímou návaznost na vyprávění, ale tady to prostě sedne a nemá to chybu. Jinými slovy, film, ve kterém hlavní hrdina v první čtvrthodině napodobuje (ještě navíc s ukázkovým "blackfacem" na tváři) Ala Jolsona a hlídač na vrátnici karikuje Barbaru Stanwyck, Caryho Granta a další, prostě nemůže být špatný. Velká pohodovka, která je takový ten lehký masterpiece, kdy prostě nechápete. P.S.: A navíc, abych nezapomněl, zřejmě jedna z (u nás) nejvíc opomíjených klasik a dost možná nejlepší neo-noir, co jsem kdy viděl. (16.09.2014)

,,VY ASI NEMÁTE ŽIADNU KOČKU?" ,,A NAČO BY MI ASI TAK BOLA? MÁM DIEVČA." __ Ak mám pravdu povedať, na film som sa díval predovšetkým z dôvodu, že som v TV upútavke videl mihnúť sa mladého Arnolda Schwarzeneggera a bol som zvedavý aký veľký priestor tu dostal ešte v čase pred svojou oficiálnou filmovou kariérou. O to viac som bol prekvapený úvodnými titulkami, kde som si prečítal, že za kamerou stál Vilmos Zsigmond, hudbu zložil John Williams a všetkému velil veľký Robert Altman. Zhrnujúc v skratke predchádzajúce dodám, že Arnold (vôbec neuvedený v záverečných titulkoch) sa tu po hodine a pol mihne v niekoľkých záberoch, Williams bol prevážne jazzový a prekvapivo hudobne striedmy a Zsigmond tu viacerými zábermi (najmä prelínanie obrazov v skle) deklamoval svoju elitnú kameramanskú pozíciu. A príbeh ? Aj vďaka osobitému Altmanovmu rukopisu vysoko atmosférická záležitosť podporená - v dobre zmysle slova - rozvláčným dejom, v ktorom sú cítiť jeho literárne korene. Napokon svoje urobia cynické a miestami dvojzmyselné dialógy (,,...a ako sa tam hore dostaneš?" ,,Mám svoj súkromný výťah." ,,Súkromné očko so súkromným výťahom.") v kontraste s tvrdým realizmom a násilím (fľaška coly a tvár). Okrem pohodového Elliotta Goulda by som vyzdvihol postavu spisovateľa, alkoholika a hromotĺka Sterlinga Haydena. (649. hodnotenie, 73. komentár k filmu) (16.06.2019)

Veľmi svojrázny film. Zhmotnené sedemdesiate roky pre tých, ktorí túto dobu nezažili (ako ja) a chceli by si ju nejakým spôsobom priblížiť. Altmanov film je dokonalým príkladom. Chvíľu mi trvalo sa naladiť na tento Altmanov podivný štýl, keď sa to rozbehlo, bol som už patrične in. Hlavný hrdina neustále fajčí, dnes by už bolo niečo také pred kamerou nemožné. Štýlová klasická škola oddychovej kinematografie. Po druhom pozretí som ešte spokojnejší vďaka chytrému nadhľadu a niekoľkým vydareným, na prvý krát možno aj nepostrehnuteľným hláškam. (14.06.2012)

Něco jako pohlavní styk s trpaslicí - podivné a bizarní, ale fajn. "Long Goodbye" je dokonalým spojením chandlerovských noirovek s atmosférou 70. let - nevrlý, prochlastaný hrdina bydlí v sousedství tlupy rozverných hipísaček, které rády cvičí jógu s prsy hore. Místy jsem se trochu nudil, konec byl zbytečně zkrácený, ale přesto - Altman opět dokázal, že umí. (18.12.2012)

Jedinečný film a dosť možno najlepší Altman. Long Goodbye je kaleidoskopickým obrazom rozorvaných 70tok a rovnako aj nadčasovým obrazom rozpadajúceho sa sveta, podvoľujúceho sa absurdite a absencii akéhokoľvek poriadku. K tomu si ešte prirátajte kameru ako na dojazde, ktorá len tak mimochodom pálkuje absurdné obrazy a vizuálne metafory len taký fukot. Altman pritom vo všetkej výstrednosti pôsobí stále veľmi civilne. Long Goodbye je síce adaptácia chandlerovky, ale vďaka Altmanovej autorskej solitérnosti pôsobí viac ako spojnica medzi poetikami Brueghela, Houellebecqua a P.T. Andersona. Senzitívne, ironické a prenikavé kino. (25.02.2023)