Blízko

Před několika měsíci jsem zahlédl ukázku na tento film a už od té chvíle jsem věděl, že pokud se na tohle podívám, silně mě to zasáhne. Věděl jsem, že tohle bude hodně "Blízko" k nepohodlí, a nakonec až včera jsem našel odvahu si k tomu sednout a snímek zhlédnout. Film, který vás emocionálně rozloží vypráví o opravdovém klukovském přátelství, jenž je kvůli posměchům a mylnému tvrzení okolí tragicky zničeno. Emocionální scény, ať ty krásné, tak ty velmi smutné nejsou podbarvované žádnou dramatickou hudbou jak známe z jiných snímků, nýbrž naprostým tichem. A tohle ticho je jak nůž bodnutý rovnou do srdce. (19.04.2023)

Jednoduše řečeno krásný film. Lukas Dhont je velkou nadějí evropského filmu a tímto filmem mě přesvědčil k seznámení se i s jeho druhým (resp. v pořadí prvním) celovečerním filmem Dívka. Oba filmy v sobě nesou nádherný obraz a silný příběh. Zatímco Dívka má jako ústřední téma transsexualitu a neúprosný dril světa baletu, Blízko se soustředí na křehké přátelství, intimitu a blízkost dvou chlapců, které však pro jednoho z chlapců znamenají možná i něco víc. Vizuální stránka je půvabná, plno sytých květinových barev, hezky se na film dívá a moc hezky se i poslouchá. Oba chlapci navíc předvedli bezchybný civilní výkon. Těším se na další film tohoto nadějného belgického režiséra. (03.03.2023)

Tohle je těžká látka. Rozhodně nic, co by si člověk chtěl pustit po těžkém dni v práci. Nemůžu popřít, že je to dobře zahrané a má to jakousi uměleckou hodnotu, ale mě to prostě minulo a místy jsem se dost nudil. Správnou cílovku (teenager, který přišel o kamaráda) to ale může naprosto rozsekat, pro ně to bude pětková záležitost. (19.10.2023)

Blízko je emocionální snímek o smutku a o hledání sama sebe. Film má tlukoucí srdce, bohužel ho ale, pro mne, přehlušovala má neschopnost, napojit se na kteroukoli z postav. Hlavní hrdina v sobě potlačuje emoce a celý školní rok sbírá odvahu říct ''něco'' matce svého nejlepšího kamaráda. Zjednodušeně řečeno a bez spoilerů. Bohužel právě tohoto nej kamaráda nemáme šanci moc poznat, což pro mě byla bariéra, která držela mé slzy během vypjatého finiše, do značné míry, na uzdě. Tedy až na závěrečnou kamerovou jízdu. Queer tématika je tu ztvárněna jemně a méně vnímavý člověk ji nejspíš ani nepostřehne. (12.01.2023)

Film, který svůj příběh vypráví zejména skrze velkolepé pečlivě nasnímané obrazy, které nás takovým klipovitým způsobem bez nějakých výrazných spojovacích prvků přenáší od společné projížďky na kole přes školní výlet po hokejové tréninky. Moc se tu nemluví, slova tu zastupuje často velmi výmluvná mimika a gestikulace jednotlivých postav, jejich chování, tělesné projevy třeba u večeře, na školním dvorku nebo na vzpomínaném hokejovém tréninku. A ačkoli asi chápu, co tím (těmi obrazy, výrazy atp.) chce básník říci a třeba Dhontova Dívka mě před pár lety zaujala velmi, Blízko prošlo tak nějak mimo mě, nedokázalo ve mně vzbudit potřebné emoce. Asi to bylo i tím, že jsem podle popisků čekala od filmu něco úplně jiného (překvapila mě tam ta tragická událost hned ze začátku, překvapilo mě, v jakém poměru to bylo o přátelství/lásce). Celkem z duše mi ve svém komentáři mluví Othello (který, pozor, trochu spoiluje:D), možná bych snad jen doplnila, že vedle/v rámci té nerozpracovanosti charakterů postav a vzájemných vztahů mi chybělo alespoň nějaké trochu větší přiblížení motivu, detaily činu Rémyho - takhle jsme okolo toho vlastně celý film nějak brousili, bylo jasné, co si o tom myslí Léo a ty důvody se tam nabízely, na druhou stranu to nemuselo být až tak jednoduché, jako se zdálo. Chápu, že to vyjasnění neměla být nějaká berná mince snímku, že to mělo být spíše o pocitech, které mohou určité věci vyvolávat, ale tím, že u mě film ty pocity úplně nevyvolával a zároveň ani v závěru nebyla celá ta ústřední událost alespoň nějak finálně zreflektována, moje pochyby, jestli stálo za to se v celé té mizérii skoro dvě hodiny plácat, ještě zesílily. 60 %. (14.06.2023)