Walter Mitty a jeho tajný život

Kvintesence života je pro každého něčím jiným a Stiller nám naštěstí tu svou nevnucuje, ale jen nenásilně představuje. A to tak zábavně, netrapně (!), vtipně ("Small beer boot"), kouzelně a skrze neokoukané scenérie Islandu, že jsem po skončení filmu byla dost mile překvapená. K Walterovi jsem totiž měla značné předsudky, vyrazila na něj pracovně a výsledkem byl nad očekávání příjemný zážitek. Možná i proto jsem velkoryse ignorovala masivní louži piva pod nohama (dík, řado tři), která mi namočila skoro všechno. Film, u kterého se někdy zasmějete nahlas, ale skoro pořád se usmíváte. Rozverný, příjemný a hlavně nenucený./// Základní východiska filmu si odporují: užívej si života, buď spontánní, bláznivý vs. draví manažeři bez zaváhání vyhazující letité zaměstnance, ale nakonec vydají číslo opěvující rutinu člověka? Dalo by se to číst i tak, že tyto bezskrupulózní součásti firem, jež se orientují pouze na profit, chce film polidštit. Nejednoznačnost/rozpolcenost je ostatně vlastností hlavní postavy – prožívá to a sní o onom. Top scény: básnický sokol, žralok, jízda na skejtu, rentgenová bitka, honička se šéfem na ulici. [Kino] (05.01.2014)

Stejně jako Walter Mitty našel odvahu posunout svůj život novým směrem, tak i Ben Stiller se poprvé odvážil režijně a herecky opravdu vystoupit ze své škatulky. No a bylo to skvělé rozhodnutí! Vizuálně se jedná o zhuštěnou realitu, která poeticky podává své zprávy velmi úderně. Čím jsem starším, tím víc to semnou rezonuje a tím víc si cením Stillera za jeho nově objevený směr. Nebýt Waltera Mittyho, asi se nikdy nedočkáme ani famozního Odloučení. Jednoduše příjemná, hřejivá a správně naivní podívaná, která s člověkem jednoduše musí zacloumat a probudit v něm kus dobrodruha. Nikdy není pozdě, začít si plnit své sny a najít ztracenou odvahu žít. (30.01.2024)

Poselství tohoto filmu je jasné od první minuty a je to přesně to, co si denně přečteme ve statusech na facebooku a v nejrůznějších motivačních citátech, usmějeme se u nich, ale náhle se stejně vrátíme ke svým každodenním činnostem. Film je přesně takový, uvědomovala jsem si, co chce říct, ale stále jsem čekala na moment, kdy se mi film skutečně zaryje pod kůži a já pak budu odcházet z kina s pocitem, že teď musím něco změnit. Ten moment nepřišel, nic to však nemění na tom, že se na film hezky dívá. Vizuál je krásný, takové záběry při jízdě na skateboardu po Islandu berou dech, k tomu velice příjemná hudba. Pro mě nejsilnější část filmu byla určitě ta se Seanem Pennem a pak samozřejmě titulní strana závěrečného vydání časopisu Life, na tu se vyplatilo čekat. V tomto čase lepší odpočinkovější film v kině nenajdete. (27.12.2013)

POZNÁVAT SVĚT, PŘEDVÍDAT NEBEZPEČÍ, VIDĚT ZA HORIZONT, VTÁHNOUT DO DĚJE, VNÍMAT SEBE I DRUHÉ A CÍTIT CO JE PRAVÝ SMYSL NAŠEHO ŽIVOTA… /// Filmová blbina o kousku života Waltera Mittyho, spojená s reklamou na Life. Stiller nepřekvapuje tím, že nehraje debila, ale hlavně, že si vzal k režii takovouhle látku. Bohužel fantasie, kterou se snaží působit na fantasii mojí, nenaplňuje očekávání. Víc funguje romantika. Je nenucená, není ji moc, ale Walterův vztah s Cheryl vládne (aspoň u mě) celýmu filmu. Navíc ten lehkej pokus o vtip… možná je to víc sympatický, než se dá 3* vyjádřit. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Spisovatel James Thurber a jeho krátký povídky, jsou pro mě Španělskou vesnicí. 2.) Přál bych si sednout v Grónsku do hospody, sjet Island na skejtu a zahrát si fotbal v Himalájích. Klidně během několika dnů! /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ ne (01.04.2014)

This is ground control to major Tom... Opravdu výjimečně krásně natočený midcult. Ben Stiller jako režisér natočil svůj prozatím jednoznačně nejpovedenější film, který se asi mohl stát nezapomenutelným a postavit se po bok třeba kultovnímu Věčnému svitu neposkvrněné mysli, kdyby se tvůrci nedopustili tak trochu podpásové rány - čistě postmoderní forma se pojí i s narativní postmodernou na úrovni scénáře, kde jsou od začátku oddělené dvě nezávislé linie, propojené osobou hlavního hrdiny - filmová realita a svět Walterových představ. Zatímco ovšem, zhruba v první půli snímku, jsou tyto dva světy jasně odděleny, postupem času se takřka nepozorovaně obě dvě linie slijí a není úplně jasné, co divák vlastně sleduje. Celá ta Walterova neuvěřitelná cesta vedoucí po stopách svého fotografického guru je právě tak neuvěřitelná, že by se měla odehrát pouze ve světě Walterových představ, pokud by se jí mělo dát věřit. Když ale nepřijde žádný dělící faktor a celá odysea nakonec zůstane přece jen v rovině filmové reality, zprvu tak nevšední film náhle sklouzne k prostému lépe natočenému a sofistikovanějšímu Jíst, meditovat, milovat. A to je opravdu velká škoda, film s takhle velkým potenciálem a skvělou formální stránkou nevzniká každý den. Když se tedy s vícevrstevnatého snímku najednou stane obyčejná romance, nelze se neptat po významovém ukotvení...a to už se skrz planinu banálního zjištění, že ten pravý poklad stejně najdeš nakonec doma, prodereme k sentimentálnímu konci... Ale natočené je to opravdu moc pěkně... (23.03.2014)