Hanebný pancharti

Nein, nein, nein, nein... miestami yes. Nekompaktný a nevyrovnaný (niekde kruto strihať, niekde naopak výrazne pridávať) dôkaz faktu, že Tarantino vie síce napísať solídne dialógy a určite vie, ako vygradovať scénu a natočiť výbornú prestrelku, ale rozhodne nemá šajnu o tom, ako vystavať naozajstný príbeh a uhniesť zaujímavé postavy (trestuhodne odfláknutá Shosanna je najlepšou postavou filmu a to je dosť tragické poznanie). Namiesto toho teda aspoň vykráda, umiestňuje dej do filmársko-kinárskeho prostreda a hádže odkazy, ktoré sa dajú naštudovať za dva večery, pričom "filmoví vedci" v publiku mu to žerú aj s navijakom a akosi nevidia, že film ako celok vlastne nemá hlavu ani pätu. Niežeby som sa nebavil. Prvé dve kapitoly s úbohou variáciou na Sergia a budovaním mýtu o "židovskom zabijakovi", z ktorého sa za zvukov Ennia vykľuje pičifúz Roth, sú síce na smiech, ale potom ide kvalita výrazne hore. Vrcholom filmu je rozhodne epizóda v pivničnej krčme - brilantná filmárčina. Takisto Pittovi by som za to, ako sa tvári pri lekcii taliančiny od Landu, dal Oscara. No a Waltzovi Oscara priať nemusím, dostane ho aj bez toho - minimálne nomináciu. Tak či onak, veľmi rozporuplný a roztrieštený zážitok. Kecy o filme roka a najlepšej tarantinovke považujem za nepodarený vtip... (29.08.2009)

Hell yeah! Dvě a půl hodiny se strašná spousta postav o něčem baví, přičemž je to povětšinou úžasně mistrovský a / nebo užasně cynicky bizarní. A všem vládne banda neschopnej nekoordinovanejch hovad, který střílej do všeho a film se podle nich jmenuje... Víš co, Quentine? Mysllím, že todle by mohlo bejt tvoje životní dílo... (05.09.2009)

Nebýt úvodní "leonovské" kapitoly, tak je to bez výhrad. Jenomže ta kapitola tam je. A svou nedostižnou genialitou vrhá na zbytek filmu přílišný stín, ze kterého se to po celou stopáž ne a ne vymanit (s výjimkou v podobě lahůdkově gradující scény v baru). Ovšem i tak... Ukočírovat veškerá vysoká očekávání prostě tím, že půl třetí hodiny několik týpků v uniformách nonstop tlachá o hovně v cca sedmi interiérech, tak to je samo o sobě na potlesk ve stoje. Prostě wunderbar! PS: Již aby Tarantino natočil regulérní spaghetti western. Stejně k tomu celou kariéru spěje, tak proč oddalovat nevyhnutelné? (20.08.2009)

HANEBNÝ PANCHARTI jsou filmem o jiných filmech, o spalující síle kinematografie a manipulaci, cinefilním vyznáním a ultimativní tarantinovkou, která obsahuje vše z jeho předchozích děl, aniž by se dostavil pocit vykrádání, únavy či sebeukájení se nad vlastní tvorbou. (Pět kapitol s dvěmi hlavními líniemi, které se protnou v závěru, flashbackovou strukturu vyprávění, kdy se setkáváme s flashbacky uvnitř flashbacků, a tak je odváděna pozornost od postavy, která nakonec všechny - včetně diváka - přechytrační, zatímco se díváme na příběh o pomstě, jenž uvědoměle mění styly a vytrhavá ze sledování hudebními a jinými ahistoricismy.) Uvědomělost je prostoupena již od úvodních titulků, jimiž se dává najevo, že budeme sledovat značně "nacionalistickou" (hlavní hudební motiv z ALAMA) pohádku v comicsovém ražení (titulek "bylo, nebylo", jenž je charakteristický pro pohádky a pro comicsy s Asterixem a Obelixem), která přebírá stylistické postupy americké, francouzské a německé kinematografie dané doby (proto ta typologická rozmanitost textu v titulcích)._____ Přitom se jedná o tarantinův nejdiváčtější (na předpremiérách se tleskalo, hlasité reakce během projekce) flm, který je nesmírně komunikativní, přestože je celý založen na konceptu pohrávání si s očekáváním diváka, kdy je každá scéna završena zcela nečekanou pointou, jíž předchází řada odboček a zdánlivé dialogové vaty. A když už si říkáte, že to nemůže být lepší, přestane se odkazovat "jenom" na filmy (na rozdíl od KB Volume 1 není nutné předobrazy znát), ale začne se upomínat i na obrazy inspirované jimi a na knihy o nich (zdá se mi to, nebo je skutečně celá závěrečná sekvence okázalým odkazem - kromě SABOTAGE, samozřejmě - na jednu odpověď Hitchcocka Truffautovi ohledně napětí z Rozhovorů Hitchcock-Truffaut?)._____ Nejdřív hýkáte nadšením a pak si uvědomíte, že vás film dostal, protože vás zmanipuloval (viz co se odehrává na plátně a poté v hledišti v záv. kapitole)... a vám nezbude nic jiného, než parafrázovat Raineova slova: Myslím, Quentine, že je to tvůj majstrštyk. P.S. Napodruhé ještě lepší: přestože je divák již obeznámen se všemi odbočkami a nečekanými vyústěnými jednotlivých scén i celého filmu, užívá si koncept, oceňuje vypravěčskou důmyslnost, opájí se stylistickou podvratností a baví se odkrýváním toho nesčetného množství neuvěřitelně promyšlených odkazů, kdy Movie Connections na IMDb tvoří pouhou cca. 1/5. 10/10 (film roku, nejlepší tarantinovka) (24.08.2009)

Výborný film. Opět svým způsobem klasická Tarantinova metoda, kdy jsou delší konverzační úseky střídány náhlou často šokující a překvapivou akcí. Na rozdíl od Grindhouse, kde už mi přišlo, že se prostě jen plácá o ničem, tady má každá věta svůj smysl. Nejen co zazní, ale i jak, v jakém jazyce (viz přechod z francouzštiny do angličtiny v první kapitole), s jakým přízvukem atd. Užíval jsem si proto jak scény mluvící, tak scény akční, které většinou skutečně byly tak překvapivé, jak to Tarantino chtěl. Především závěr v kině mi přišel naprosto neskutečný a dokonalý. Všichni herci jsou rovněž skvělí, nejvíce zaujme Christoph Waltz coby Hans Landa, mimo jiné i kvůli jazykovým schopnostem. Podobně jako v dřívějších filmech Tarantino hodně nápaditě využívá hudbu ze starších filmů, především od Ennia Morriconeho. Už jen úvod, kdy se objeví titulek Once upon a Time... s westernovou hudbou Dimitri Tiomkina z Alama s tím, že se ocitáme v okupované Francii roku 1941 je velmi zajímavá kombinace, která by napadla málokoho. (13.09.2009)