Hanebný pancharti

HANEBNÝ PANCHARTI jsou filmem o jiných filmech, o spalující síle kinematografie a manipulaci, cinefilním vyznáním a ultimativní tarantinovkou, která obsahuje vše z jeho předchozích děl, aniž by se dostavil pocit vykrádání, únavy či sebeukájení se nad vlastní tvorbou. (Pět kapitol s dvěmi hlavními líniemi, které se protnou v závěru, flashbackovou strukturu vyprávění, kdy se setkáváme s flashbacky uvnitř flashbacků, a tak je odváděna pozornost od postavy, která nakonec všechny - včetně diváka - přechytrační, zatímco se díváme na příběh o pomstě, jenž uvědoměle mění styly a vytrhavá ze sledování hudebními a jinými ahistoricismy.) Uvědomělost je prostoupena již od úvodních titulků, jimiž se dává najevo, že budeme sledovat značně "nacionalistickou" (hlavní hudební motiv z ALAMA) pohádku v comicsovém ražení (titulek "bylo, nebylo", jenž je charakteristický pro pohádky a pro comicsy s Asterixem a Obelixem), která přebírá stylistické postupy americké, francouzské a německé kinematografie dané doby (proto ta typologická rozmanitost textu v titulcích)._____ Přitom se jedná o tarantinův nejdiváčtější (na předpremiérách se tleskalo, hlasité reakce během projekce) flm, který je nesmírně komunikativní, přestože je celý založen na konceptu pohrávání si s očekáváním diváka, kdy je každá scéna završena zcela nečekanou pointou, jíž předchází řada odboček a zdánlivé dialogové vaty. A když už si říkáte, že to nemůže být lepší, přestane se odkazovat "jenom" na filmy (na rozdíl od KB Volume 1 není nutné předobrazy znát), ale začne se upomínat i na obrazy inspirované jimi a na knihy o nich (zdá se mi to, nebo je skutečně celá závěrečná sekvence okázalým odkazem - kromě SABOTAGE, samozřejmě - na jednu odpověď Hitchcocka Truffautovi ohledně napětí z Rozhovorů Hitchcock-Truffaut?)._____ Nejdřív hýkáte nadšením a pak si uvědomíte, že vás film dostal, protože vás zmanipuloval (viz co se odehrává na plátně a poté v hledišti v záv. kapitole)... a vám nezbude nic jiného, než parafrázovat Raineova slova: Myslím, Quentine, že je to tvůj majstrštyk. P.S. Napodruhé ještě lepší: přestože je divák již obeznámen se všemi odbočkami a nečekanými vyústěnými jednotlivých scén i celého filmu, užívá si koncept, oceňuje vypravěčskou důmyslnost, opájí se stylistickou podvratností a baví se odkrýváním toho nesčetného množství neuvěřitelně promyšlených odkazů, kdy Movie Connections na IMDb tvoří pouhou cca. 1/5. 10/10 (film roku, nejlepší tarantinovka) (24.08.2009)

Nein, nein, nein, nein... miestami yes. Nekompaktný a nevyrovnaný (niekde kruto strihať, niekde naopak výrazne pridávať) dôkaz faktu, že Tarantino vie síce napísať solídne dialógy a určite vie, ako vygradovať scénu a natočiť výbornú prestrelku, ale rozhodne nemá šajnu o tom, ako vystavať naozajstný príbeh a uhniesť zaujímavé postavy (trestuhodne odfláknutá Shosanna je najlepšou postavou filmu a to je dosť tragické poznanie). Namiesto toho teda aspoň vykráda, umiestňuje dej do filmársko-kinárskeho prostreda a hádže odkazy, ktoré sa dajú naštudovať za dva večery, pričom "filmoví vedci" v publiku mu to žerú aj s navijakom a akosi nevidia, že film ako celok vlastne nemá hlavu ani pätu. Niežeby som sa nebavil. Prvé dve kapitoly s úbohou variáciou na Sergia a budovaním mýtu o "židovskom zabijakovi", z ktorého sa za zvukov Ennia vykľuje pičifúz Roth, sú síce na smiech, ale potom ide kvalita výrazne hore. Vrcholom filmu je rozhodne epizóda v pivničnej krčme - brilantná filmárčina. Takisto Pittovi by som za to, ako sa tvári pri lekcii taliančiny od Landu, dal Oscara. No a Waltzovi Oscara priať nemusím, dostane ho aj bez toho - minimálne nomináciu. Tak či onak, veľmi rozporuplný a roztrieštený zážitok. Kecy o filme roka a najlepšej tarantinovke považujem za nepodarený vtip... (29.08.2009)

Nejlepší Tarantinovka !!! Dokonale napsané dialogy, které mě bavili mnohem více než u kultovního Pulp Fiction. Už jen po úvodní scéně víte, že před sebou nemáte žádnou filmovou tuctovku ale naprosto vyjimečný a ojedinělý projekt. Skvělý Brad Pitt a hlavně Christopher Waltz. Jeho role je pro mě asi nejvěrněji a nejosobitěji zahraná role po legendárním Jokerovi v podání Heatha Ledgera. Jedna kapitola utíká za druhou jako voda a je neuvěřitelné, jak těch 150 minut stopáže, přičemž 140 minut byly jen dialogy uteklo jako voda. Spolu s mým velmi oblíbeným Kill Billem nejlepší Tarantinův film. Před návštěvou kina jsem měl opravdu velké obavy, aby mě film bavil. Čekal jsem totiž jako spoustu jiných, kteří byli namlsáni trailerem, že půjde o akční řežbu ve stylu Kill Billa. I přesto, že tomu tak není je toto zpracování mnohem lepší a před Quentinem opravdu smekám. Quentin je zaslouženě zpátky na výsluní a po lehce nadprůměrném Death Proofu se opět jeho další kousek zapíše do dějin kinematografie. 100% (27.08.2009)

"Hanebný pancharti" opakovaně dokazují, že Tarantino není jen plagiátor (jako řada jeho napodobitelů), ale dokáže ze zdánlivě rozjíveně pestrého koše inspirací sestavit osobité a originální dílo - v tomto případě famózní hru s diváckým očekáváním a zcela nový žánrový tvar jewsploitation. Na místo tryzny za holocaust, patetického humanismu a utužování obrazu Židů jako pasivních obětí a nacistů jako jednorozměrných bestií přichází židovské likvidační komando, zosnování a provedení osobní pomsty, karikování německých pohlavárů, záporák s lidsky (nikoli ideologicky) zvrácenou osobností prospěcháře a především sadisticky požitkářská likvidace nacistické honorace v čele s Adolfem. (15.04.2011)

Scénář: Quentin Tarantino .. Oh, yes, yes, yes, yes, yes! __ S čistou hlavou bez skalpu a klidným srdcem mohu vesele konstatovat, že jsem zase nadmíru spokojený. Již velmi dávno jsem se oprostil od původně naslibovaných velkolepých podob projektu (Schwarzenegger + Willis + Stallone) či postupně nastiňovaných nejrůznějších bizarních podob snímku .. a jeho finální verzi jsem si prostě užil!! Jde totiž o Tarantina, tak jak ho mám rád. Pryč jsou znuděné rozpaky nad grindhouse úkrokem Death Proof a tím pramenící snížená důvěra. Mistr pulp filmařiny je zpět a opět si dělá co chce a jak chce. ___ Excelentní hudbou (Morriconeho osobité kousky plné napětí jsou neméně kvalitní jako ostatní zvolené písně) a kamerou (osvědčený Robert Richardson je zpět) počínaje, jdoucí přes castingově dokonale vybrané herce, kde bezesporu ční trio Christoph Waltz (teufel), Brad Pitt (dio), Mélanie Laurent (ange) a gradující výbornými dialogovými výměnami s pointami nečekanými, vše podtržené zručnou režií s nezaměnitelným stylem. Přímočaře, radikálně, cynicky, vtipně, bez servítek, ohledů na historická fakta i očekávání mnoha diváků. Pokulhává pouze skromná výprava a nedotaženost nebo vůbec nerozpracování mnoha kliček, některých vedlejších postav (jejich představovaček) apod. Klidně bych v tomhle světě vydržel o další hodinu déle (materiálu Tarantino jistě o dost víc natočil, byť určitě nerealizoval ty desítky dalších nápadů a stovky stran dialogů, co za ty roky do šuplíku značeného štítkem "Inglorious Bastards" napsal..). ___ Kdyby se Leoneho nedodělaného válečného projektu Leningrad nechytl už Giuseppe Tornatore, přál bych si, aby to byl zrovna Tarantino. Jenže pozdě. Proto si Quentina prosím o poctivý western, který už v několika podobách - ale pořád bez westernových kulis - točil i nyní. __ BlackBox Projekce. (23.08.2009)