My Best Friend's Birthday

Hodnotenie je iba za tu cca 36min. verziu - to jest toho, co zostalo z celeho filmu, ked druha polovica bola znicena pri poziari v labaku. Z filmu je vidno, ako sa Tarantino uz vo svojej prvotine ucil niektorym scenaristicko - technickym grifom (napr. dialogy, dlhe zabery), ktore potom doviedol do dokonalosti v neskorsich projektoch. Viaceri zo zucastnenych viackrat silno herecky prehravaju, takisto tempo pribehu nie je vyvazene - obcas pokrivkava a zvyraznuju to aj chybajuce sekvencie. Ale su tam sceny, ktore stoja za zapamatanie a jasne identifikuju jeho lasku k filmu tak hodnotnemu, ako "undergroundu". Za vsetko hovori napr.: 1) kung-fu suboj s imitaciou pohybov Bruce Lee a orlieho kopu z Karate Kid I., 2) nadrogovany Tarantino (resp. jeho postava Clarence) pracujuci v radiu K-Billy !!!! (vid Reservoir dogs), 3) rozhovor medzi Clarencom s nausnicou v uchu a predavacom v obchode o soundtrackoch, Elvisovi (samotny Tarantino je v jednej scene vyrazne oblecenim stylizovany do jeho odoby), Marlon Brandonovi 4) prvu noc na vlastnu past pracujuca call-girl, pre ktoru bola inspiracia na toto povolanie postava Nancy Allenovej z DePalmoveho Dressed to Kill - v istych kruhoch uznavana ako majstrovska "vykradacka" Hitchcockovho Psycha. Vysledok teda mozno doporucit hlavne ako studiu reziserovych zaciatkov. (14.10.2004)

Jako samostatné dílo neposlouží Tarantinova prvotina velmi dobře, ba naopak s dnešní 37 minutovou, zkratkovitou a nekoherentní verzí je to téměř katastrofální, ale s oblibou v osobě Tarantina a se znalostí jeho pozdější tvorby může My Best Friend's Birthday znamenat příjemné, nostalgické ohlédnutí za jeho studentskými léty (i když QT film nestudoval, My Best Friend's Birthday je taková jeho promoce). V nemálo scénách lze spozorovat záblesky budoucího talentu, či tvůrčích "poznávacích znamení", pár momentů je vtipných i dnes, ale jako celek film nepřekračuje hranice amatérismu. 5/10 (09.01.2010)

Velká škoda, že se nedochoval celý film, jelikož úvodní půl hodina nabízí jen tradiční (a neskonale vtipné) Tarantinovské dialogy o ničem či popkultuře (v jednom z nich se dokonce jeho postava přizná k fetiši na nohy :) ), ale bohužel jen mírné nastínění děje budoucího. I tak se ale jedná o místy parádně vtipný kousek, který bohužel dojíždí na svou scénkovitost a nesourodost, amatérské zpracování alespoň mě rozhodně nevadilo. Tohle úvodní půlhodinové intro do Tarantinolandu, jehož námět Quentin později alespoň zčásti uplatnil v Pravdivé romanci, rozhodně stojí za pozornost a žádný Tarantinofil by si ho neměl nechat ujít. 70 % (28.08.2009)

Samo o sobě tohle půlhodinové torzo není skoro o ničem, ale pro fandu Tarantina je to něco jako základní kámen. Vidíme jeho postupy v začátcích a nutno dodat, že se zase tak moc nezměnili. MBFB je samořejmě narvaný spoustou odkazů (i na sebe K-Billy's Supersounds of 70's, Aldo Ray atd.), hlášek, vtipných scének, výborné hudby a samozřejmě Elvise. Vždyť sám Quentin jak by mu z oka vypadl. - Mně byly tři, ale pamatuju si to jako by to bylo včera. Zničeho nic jsem měl tíživý pocit, jako temný mrak vznášející se mi nad hlavou. Chtěl jsem se zabít. Opravdu jsem se chtěl jít zabít. Chystal jsem se napustit si vanu horkou vodou a podřezat si žíly. Fakt jsem se chystal... Opravdu, chtěl jsem to udělat! Na tříleté děcko docela depresivní uvažování. A víš co mě zachránilo? "The Partridge Family". Když běželo "The Partridge Family", hrozně jsem to chtěl vidět. Tak jsem si řekl OK, nejdřív se dodívám na "The Partrige Family" a pak se zabiju. (15.05.2010)

Je opravdu velká škoda, že se film nedochoval celý. Avšak i z tohoto fragmentu již lze poznat, že se jedná o dílo velmi svébytného a talentovaného tvůrce. Největší silou filmu jsou brilantní dialogy a i poměrně přesvědčivé herectví všech zúčastněných, kterým kraluje především samotný Quentin. Nasmál jsem se moc. (08.03.2021)