Vítězný lid

Mňo...Július Pántik to zahrál, až moc dobře :) . Vlastně to byla taková nechtěná parodie na Klementa. Celé to bylo vtipné /slovo demokrat vyvolávající pocit smradlavého ho*na :) a ano Beneš byl slaboch/. Všechny figurky na šachovnici byli pitoreskní, naivní, přiblblé. Komanči to tenkrát vyhráli, avšak jejich "rekonstrukce" postrádala řemeslnější um. 25%. Výborný komentář: NinadeL (17.12.2016)

Film, ktorý vyniká predovšetkým neuveriteľne stupídnymi dialógmi, patetickými scénami a absenciou pevnej réžie. Keby si vzal film na starosť Otakar Vávra, bol by z toho ozajstný veľkofilm pretože on vedel dokonalo ukočírovať niekoľko tisícový dav. Ale Vojtěch Trapl na to skrátka nemá. Davové scény pôsobia smiešne a herci tak nechutne prehrávajú, že sa na tento film skrátka nedá pozerať. A to nehovorím o demagógii ktorej je film nacpaný k prasknutiu. Všetci predsa vieme že február 1948 nebol víťazstvo pracujúcich ale len dokončenie integrácie do východného bloku. (30.07.2011)

1/10 Po technicke strance neni moc co vytknout - ano natacelo se v realnuych zavodech/tovarnach 30 let po viteznem unoru a jak vidno v komunistickych rukou tyto podniky ani 30 let pote jaksi neprokoukly ;]] Herci jsou pomerne presvedcivi - Ruzek, Pleskot, Pantik - ten byl fakt dobry zahrat pokrocilou Klemovou chorobu + bez privuku... ale ten obsah - to je vec jina bleeeeeeeeeeeeeee (19.02.2008)

Tenhle typ je z hlediska normalizačních filmů hardcore, protože u tohoto typu filmů nesledujeme ten či onen příběh uvědomělého člověka komunisty (což je většinou svojí hloupostí zábavné), ale jakousi snahu tvůrců o tvorbu hraného dokumentárního filmu a o autenticitu. A jelikož se ve filmu hlavně schůzuje a je tam množství pro někoho možná neznámých jmen, je těch 117 minut celkem výživná stopáž. Samozřejmě zadání k natočení dala sama strana a podle toho film také vypadá. Přesto souhlasím s uživatelem Karrfikem, že prásknout tomu ODPAD je sice snadné, ale neobjektivní. Přes veškerou tendenčnost a rudost nelze tvůrcům upřít snahu o autenticitu, dobové exteriéry i interiéry a zejména o snahu aby jednotliví herci byli podobní svým historickým vzorům a to nejen co do vizáže, ale i do mimiky a řeči. Zaujmul tak Vladimír Pavlar jako Jan Masaryk a zejména Jiří Pleskot v roli unaveného, ale stále distingovaného Dr. Beneše. Při sledování těch zástupů zblblých lidí zpívajících revoluční písně, mávajících prápory, kterak se jak podivní jedovatí hadi táhnou ze všech fabrik Prahou jsem si říkal - jak jen tohle bylo možné? Jak se to mohlo stát? Kde ti lidé zblbli? Kdo je zblbnul, že se z nich stala dravá řeka, která už nešla zastavit? Kdo selhal když to byl teprve pramínek? Tohle přeci nebyl přirozený důsledek poválečného demokratického vývoje v poválečné republice! Pravdu měl Gottwald i někteří ministři ,,původní'' vlády když tvrdili - teď jsme na důležitém rozcestí. To o čem se rozhodne dnes, bude mít dopad na roky a desetiletí... Pro svobodně a demokraticky smýšlející část občanů, pro živnostníky, duchovní, pro všechny ze západního odboje atd... ten dopad začal velmi brzy... žaláře, popravy, mučení, nucené práce, ztráta majetku, ztráta občanských práv, perzekuce příbuzných a potomků na roky daleko.... Hnus, hnus, hnus a ještě jednou hnus ! Od února 1948 do roku 1953 (kdy Gottwald zemřel) začíná to, co se u nás nazývá padesátými léty. Je to nejhorší období našich moderních dějin. Docela by mne zajímalo objektivní zpracování těch dní, někým dnes. Bez příkras, bez rudého blábolení, prosta tak jak to bylo. Bylo to důležité období našich dějin. Křižovatka, na které tehdejší vedení naší země špatně zabočilo a ta špatná cesta zavedla národ na 40 let do naprostého marastu. Dávám tedy jednu hvězdu za tu snahu o reálie. * (11.04.2017)

Na podobných komunistických opusech je největším kamenem úrazu jejich nedramatičnost, nikoliv stranickost. Klasický film je většinou o tom, jak hrdina (hrdinové) proti něčemu bojují (většinou proti přesile, v akčních filmech proti přesile generovaných, beztvárných nepřátel). Zde ovšem nebojuje nikdo s nikým, protože všichni čeští obyvatelé byli v tehdejší době (jak jinak než) komunisty. Když tedy nepočítáme několik bezmocných, zhýralých (a rozháraných) boháčů, které stejně nikdo z jejich okolí očividně nemá rád, neexistuje zde vlastně žádná reálná hrozba, tím pádem chybí i drama. Buržoustové samozřejmě nemohou vyhrávat ani na chvíli, tak se většina jejich „záškodnictví“ omezuje na pouhou nepoctivost, či nemorálnost (ke které klasicky patří víno, ženy, jazz). Proto je ten film tak příšernej (ne nezbytně proto, že by byl komunistický, či levičácký – ostatně vezmeme-li to objektivně, tak se nejen většina filmařů, ale vůbec umělců dvacátého století přiklánělo k levici). Představte si to na (trochu absurdním) příkladu Pána prstenů. Vezměte si, že bychom sledovali děj filmu pouze z úhlu pohledu Mordoru a navíc s tím faktem, že by Frodo Pytlík místo výpravy za zničením prstenu podnikl zbabělý útěk z kraje (a předtím by si s Gandalfem pokuřovali dýmky a pokukovali by po Galadriel). Taky by to nebylo zrovna zábavné, co myslíte? (28.12.2015)